Cadhain, Máirtín Ó

Cadhain, Máirtín Ó

portrét beletrie zahraniční

Autor nejlepšího irského románu 20. století, vysoce postavený příslušník IRA, dlouholetý pedagog a ředitel školy, lingvista – tím vším byl Máirtín Ó Cadhain.

Máirtín Ó Cadhain

Máirtín Ó Cadhain (1906–1970) patří mezi nejvýznamnější irsky píšící autory 20. století. Do obecného povědomí se dostal v první řadě díky románu Cré na Cille (Hřbitovní hlína, 1949), který je považován za jedno z klíčových děl irského modernismu a literárního modernismu vůbec. Ó Cadhain je však znám také jako do značné míry kontroverzní osobnost, mimo jiné pro aktivní spolupráci s Irskou republikánskou armádou. Narodil se v roce 1906 v irské Connemaře do rolnické rodiny. Díky talentu a píli se mu podařilo uniknout osudu mnoha vrstevníků a neskončit jako celé generace před ním u dřiny na poli – díky výhře v celonárodní soutěži dostal stipendium a mohl vystudovat učitelství na St. Patrick’s College v Dublinu. Učitelské profesi se posléze úspěšně věnoval na různých místech rodného kraje a dotáhl to až na ředitele jedné ze škol. Díky této profesi se také mohl věnovat své celoživotní vášni – irskému jazyku a příběhům, které od dětství slýchal všude kolem sebe.

Vzhledem k důvěrné znalosti západoirského prostředí byl dobře obeznámen se skutečným stavem věcí v těchto chudých oblastech. Bojoval za záchranu irštiny a také zlepšení životních podmínek zdejších lidí. Nelepšící se poměry ho nakonec dovedly až do řad IRA. Toto angažmá však nenašlo pochopení u jeho katolických nadřízených a nakonec ho stálo i místo. V této době se začal více věnovat literární činnosti – v roce 1939 mu vyšla první povídková sbírka Idir Shúgradh agus Dháiríre (Napůl žertem, napůl vážně), nadto se věnoval sběru materiálu pro chystaný anglicko-irský slovník.

Ani jako nezaměstnaný nezanechal Ó Cadhain práce pro IRA, právě naopak, dotáhl to až na velitele dublinské brigády. Když pak po vypuknutí druhé světové války IRA přepadla v Dublinu armádní sklad a ukradla velké množství munice, vláda pozatýkala, koho mohla, a bez soudu většinu známých republikánů uvěznila. Ó Cadhain tak skončil v internačním táboře v hrabství Kildare. Zde si nejen prohloubil znalosti irštiny, ale i dalších světových jazyků, včetně jazyků minoritních, např. velštiny, bretonštiny a skotské gaelštiny. Po skončení války se na něj konečně usmálo štěstí – v roce 1947 přišla nabídka pracovat v překladatelském oddělení irského parlamentu. Skutečným průlomem v jeho kariéře pak byl rok 1956, kdy se stal vysokoškolským učitelem irštiny na slavné Trinity College. Nadále pokračoval ve svých obrozeneckých aktivitách – napsal řadu politických a politicko-lingvistických pamfletů a studií, stejně jako prací analyzujících postavení irského jazyka v oblasti Gaeltacht na západě země. Nadále pokračoval i v povídkářské tvorbě, mj. sbírkami An tSraith ar Lár (Pokosené obilí, 1967) či An tSraith Dhá Tógáil (Sbírání obilí, 1970). Jakkoliv je jeho povídková tvorba pestrá – najdeme zde vše od satiry, psychologických črt až po fantastické příběhy –, zůstane nejspíš v povědomí většiny čtenářů jako autor proslulé Hřbitovní hlíny (1949).

Román Hřbitovní hlína, pojatý jako jedna dlouhá, vášnivá a nekončící hádka mezi nebožtíky na connemarském hřbitově, je po právu považován za nejlepší irskojazyčný román dvacátého století a bývá srovnáván s tvorbou takových velikánů, jakými jsou Flann O’Brien, Samuel Beckett či James Joyce. S recepcí románu to však nebylo vůbec jednoduché. Nemohly za to ani tak modernistické experimenty jako spíš osobitý literární jazyk. Znalost irštiny v důsledku historického vývoje upadla, navíc Ó Cadhain z mnoha důvodů využil nejrůznějších nářečních a expresivních prvků, které byly i pro aktivní mluvčí irštiny těžko srozumitelné. Pro mnohé čtenáře se tak stala Hřbitovní hlína v podstatě nečitelnou knihou. Popularitě díla nakonec významně napomohlo jeho rozhlasové ztvárnění ze sedmdesátých let a také divadelní úpravy a filmové zpracování. Na anglický překlad však román čekal bezmála sedmdesát let. Dočkal se v letech 2015 a 2016, a to hned dvakrát, kdy byly téměř zároveň vydány dva převody Hřbitovní hlíny do angličtiny. První překladatel Alan Titley si pro překlad vybral spíše modernější jazyk, vycházející z městských slangů a prošpikovaný současnými vulgarismy, zatímco dvojice překladatelů Liam Mac Con Iomaire a Tim Robinson zvolila irský dialekt angličtiny. Každý z dalších překladů vždy bude čelit stejné výzvě: jak co nejlépe převést neobyčejně barvitý a živý Ó Cadahinův text, plný těžko zařaditelných dialektismů, literárních a kulturních odkazů, do jiného jazyka a zároveň zůstat co nejvíce věrný originálu.

 

© Markéta Musilová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1126x

katalogy

Inzerce