Na úvod trochu skepse. Ne že by na vydělávání peněz prostřednictvím knih bylo principiálně něco špatného. A napínavé mnohodílné série s cliffhangery určené dětem (zde asi od devíti až desíti let) se v tomto směru výborně osvědčují – proč ne, všichni rádi obdarováváme děti a knihy přece patří mezi dárky správné a ušlechtilé.

Ty ale jako by byly pořád tenčí, kapitoly kratší, papír silnější, písmenka větší, svazků tím pádem přibývá… Autoři a nakladatelé mohou argumentovat tím, že nechtějí mladé čtenáře odradit tlustými bichlemi. A že se jim větší počet méně objemných svazků vyplácí? Rodiče, tetičky a dědečkové, šťastní, že ratolesti čtou aspoň něco, jim to jistě přejí. Přesto toto kouskování příběhů na další a další díly někdy působí přehnaně a uměle. Což je případ i tohoto cyklu: úvodní kniha Pozvánka končí dřív, než doopravdy začne. Ale nevadí, další díl s názvem Odpočítávání si můžeme koupit už za měsíc.

Dětské knihy a young adult série jsou další oblast, ve které se u nás i ve světě čím dál víc prosazují severští autoři. Tentokrát se jedná o trochu netypickou dvojici: oblíbeného finského spisovatele Tima Parvelu (nar. 1964), kterému už v češtině vyšla humorná Ella ve škole, a Nora Bjørna Sortlanda (nar. 1968), u nás dosud neznámého, ale v Norsku zavedeného autora dětských knih. Jak tento dvojjazyčný autorský tým vznikl? Podle jednoho rozhovoru Parvela uslyšel Sortlandovo vystoupení na literárním festivalu, a přestože neumí norsky, čtení ho zaujalo, takže kolegu později oslovil s nabídkou společného projektu. Jak Sortland říká, byl to trochu zvláštní, ale pěkný začátek spolupráce. Ta nakonec probíhala tak, že se v psaní dílů střídali. První knihu tak má na svědomí Parvela, který si jako hlavní hrdiny zvolil dva bratry: třináctiletého Ariho a osmiletého Joniho. Následující kniha pak bude věnována Sortlandově hrdince, čtrnáctileté Marii, jejíž vyprávění se s příběhem Ariho a Joniho propojí.

Šestidílná série Kepler62 nese název skutečné planetární soustavy vzdálené od Země 1 200 světelných let, kterou vědci zkoumají, protože podmínky na některých jejích planetách se podobají podmínkám u nás. Což může představovat naději pro lidstvo v případě, že se Země stane neobyvatelnou. A k tomu už v knize Kepler62: Pozvánka podle všeho není daleko: sotva se čtenář seznámí s Arim a Jonim, začnou se objevovat první zmínky o suchu, všeobecně rozšířené chudobě, nedostatku jídla…

Brzy je také jasné, že jde o svět plný přetvářky, kde se totalitní praktiky omlouvají donekonečna omílaným tvrzením, že vláda je naším přítelem a vláda je přítelem všech. Dystopickou atmosféru se autorovi daří účinně navodit pomocí strašidelných narážek (zmiňuje se například optimalizace lidí pro potřebné funkce nazývaná neurotuning) a výroků („Děti v tomhle světě mají povinnost být šťastný a bezstarostný, pak s nima totiž nejsou žádný problémy“). Jako každá správná dystopie přivádí i toto vyprávění čtenáři na mysl otázku, jestli náhodou popisovaná skutečnost nemá k naší dnešní realitě blíž, než se na první pohled zdá.

Ari s Jonim rádi hrají PlayStation a vypadá to, že jistá podivuhodná hra, na kterou právě narazili, jim zásadním způsobem změní život – ať už v dobrém, nebo ve zlém. Víc by asi recenze předem prozrazovat neměla; po prvním dílu tak jako tak zůstává spousta otázek otevřených, aby čtenář zůstal patřičně navnaděný na vysvětlení různých zneklidňujících záhad. Jisté je jen jedno: planeta Země, ba ani Sluneční soustava nebude pro tento příběh dost velká.

Samotný text má jen pár desítek stran, zatím se nedá mluvit o nějaké psychologii postav a nemůžeme ani odhadnout, nakolik autoři dokážou udržet děj pohromadě a dát mu nějakou hlavu a patu. Je ale jasné, že se především důsledně drží základní zásady žánru – vyprávět svižně, nejlépe pomocí živých dialogů, a neriskovat, že by se čtenář mohl nudit třeba v důsledku delšího souvětí nebo rozvitého přívlastku. Za zmínku stojí třeba vtipný nápad, kdy Parvela jednu napínavou minutu líčí kombinací ilustrací s textem vteřinu po vteřině.

Nejsilnější složkou knihy jsou právě ilustrace Pasiho Pitkänena, mimochodem autora známých Angry Birds. Prolínají se textem, někdy jsou spíš legrační, jindy zase vyloženě hororové a tvoří jeho důležitou součást. Překvapují tím, že se příliš nedrží jednotné stylizace – každá má jinou (ale pokaždé silnou) atmosféru. Zejména čtenáře fascinované vesmírem by výtvarná stránka série mohla nadchnout.

Pro děti, které zvládnou například první díl Harryho Pottera, je tato kniha nejspíš zbytečná: přečtou ji za půl hodiny a budou se (možná) shánět po pokračování. Ale i oproti daleko jednodušším příběhům, jako je například švédská série Pax, se Kepler62 jeví zatím docela ploše. (Můžeme nicméně dodat, že podle jedné norské recenze je druhý díl daleko zajímavější a napínavější než první – nám zatím nezbývá, než se nechat překvapit.) V každém případě nečtenářům, které přiláká dobrodružné téma objevování vesmíru nebo zdařilé ilustrace, může Pozvánka zvednout sebevědomí, že se přece jen dokážou nějakou tou knihou prokousat, a třeba je i dovede někam dál.