Iljašenko, Marie: Kolik váží básnická sbírka?

Iljašenko, Marie
Kolik váží básnická sbírka?

článek beletrie česká

Přistihla jsem se, že se stydím, že píšu poezii. Nikoli pořád, jen mám takové chvíle. Například když se zmíním, že mi brzo vyjde kniha. Lidé se pak ptají, co to bude za knihu, a já musím odpovědět, že básnická sbírka. Nevím, jestli se u toho vyloženě červenám, snad ne.

Kolik váží básnická sbírka?

Poezie se mi v takových okamžicích jeví jako podivný rozmar, něco jako vyšívání křížkovým stehem. Psát prózu je mnohem praktičtější a solidnější, říkám si. Prózu lidi čtou. Próza se prodává. Za prózu se platí. A proto i vydavatel s jinak širokým srdcem zpravidla nad básnickou sbírkou jenom pokrčí rameny. Prodá se jich v nejlepším pár stovek, většinou mají náklad kolem půl tisíce. Když se vyprodají, nedotiskují se. Proč tedy ještě někdo píše poezii? Protože básníci se takhle blbě neptají.

Píšou a mají z toho plezír. A každý z nich má plezír trochu z něčeho jiného. Pro některé je poezie hlavně prostorem imaginace, možností překročit každodennost. Někdo si v každodennosti libuje a dobrá báseň je pak jejím přesným záznamem, nebo dokonce oslavou. Někdo si v básních vyřizuje svůj vztah s Bohem, potažmo světem, potažmo sebou. Poezie je mu dialogem. Jiný především rád ohýbá, naklání, dělí a jinak trápí slova nebo slova rovnou vynalézá. Poezie je mu hrou. A čtenář se z toho všeho nebo z toho, co zrovna potřebuje, může těšit taky.

I když je dnes poezie většinou psaná volným veršem, uchovala si díky rytmu, reliktům metra a rýmu a různým figurám příchuť zaříkávání a magických praktik. To se na poezii líbí mně. A také že nutí ke stručnosti, k abstrakci. Že toho umí hodně na malém prostoru. Protože báseň vynechá upocené: „ona řekla“ – „on odpověděl“ – „ona namítla“ – „on si povzdechl“, které nás všechny po chvíli přestane bavit, stejně jako celou dlouhou rodinnou historii, kterou je třeba si přečíst, aby nám chování románového hrdiny začalo dávat smysl. Tím, co v próze odvyprávíte nebo si přečtete na mnoha a mnoha stranách, vás dobře mířená báseň trefí rovnou doprostřed čela. Ne, psaní poezie není praktická ani solidní činnost. A básnická sbírka skoro nic neváží. Tím spíš báseň. Ale když se dobře trefí – boule jako kdoule!

 

Další sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok

 

© Marie Iljašenko

Diskuse

Vložil: Milan Sedlák, 26.03.2018 14:38
Iljašenko, Marie: Kolik váží básnická sbírka?
Vážená Marie, Držím palce, moc a moc. Za měsíc se ozvu - s něčím co rezonuje s tím, co tu píšete. I když není vyloučeno, spíš je opravděpodobné, že se lišíme, a to hodně. Rozhodně se ozvu. Uvítal bych přátelství na Fejsu.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2644x

Inzerce
Inzerce