Řezníková, Lenka; Urbánek, Vladimír (eds.): Ex definitione

Řezníková, Lenka; Urbánek, Vladimír (eds.)
Ex definitione

recenze historie

Práce týkající se pojmů, které J. A. Komenský užíval ve svém rozsáhlém díle a jimž věnoval i svůj Pansofický slovník, skýtá zajímavý vhled do hloubky jazyka a řeči. Kolektivní monografie předních komeniologů se snaží osvětlit smysl některých slov, která používá i čtenář 21. století.

Jak důležité je porozumět jazyku
Lenka Řezníková
, Vladimír Urbánek (eds.): Ex definitione: Pansofické pojmy J. A. Komenského a jejich dobové kontexty: Studie Martinu Steinerovi. Filosofia, Praha, 2018, 362 s.

Komenského stěžejní i menší díla u nás od nepaměti vycházejí v dobře připravených edicích. Každá z prací, která představí některé výsostné téma tohoto kosmopolitního učence a polyglota srozumitelným a atraktivním jazykem, by neměla uniknout čtenářské ani recenzní pozornosti. K takovým titulům jednoznačně patří kolektivní monografie Ex definitione: Pansofické pojmy J. A. Komenského a jejich dobové kontexty: Studie Martinu Steinerovi, kterou připravili Lenka Řezníková a Vladimír Urbánek. Publikace je co do ediční kvality srovnatelná s produkcí těch nejlepších zahraničních nakladatelství. Komenského dílo si takovou péči zaslouží.

Autoři věnovali své studie přednímu českému komeniologovi Martinu Steinerovi, jenž se, tak jako například filozof Jan Patočka, zasloužil o vydávání a mnohovrstevnatou reflexi Komenského děl. Idea předložené monografie je jednoduchá. Každý z autorů si vzal jeden pojem z Komenského Pansofického slovníku (Lexicon reale pansophicum) a skrze svou odbornou specializaci jej podrobil důkladné rozvaze. Někteří z přispěvatelů budou čtenářům, sledujícím opera a Acta Comeniana, důvěrně známí. Kromě editorů, Lenky Řezníkové a Vladimíra Urbánka, jde o Jiřího Beneše, Karla Kučeru, Lucii Urbánkovou, Anežku Baďurovou, Markétu Klosovou, Pavla Flosse, Andrease Fritsche, Lucii Storchovou, Marcelu Slavíkovou, Tomáše Havelku, Kateřinu Šolcovou, Martina Bažila, Petra Pavlase, Karla Flosse a Vojtěcha Balíka.

Kniha vydala přes tři sta stran opatřených četnými poznámkami pod čarou, které vytvářejí bohatý paralelní text, který by čtenář měl sledovat právě tak pozorně jako text hlavní; nechybějí ediční poznámka, seznam zkratek, několik málo reprodukcí, drobné medailony přispěvatelů, jmenný rejstřík a celkové shrnutí. Za zmínku stojí precizní grafické zpracování, příjemná barva papíru i zvolený font písma. Pozornost, která byla tomuto titulu věnována, ocení každý, pro kterého není kniha jen prostou hmotou textu a pro něhož Komenského spisy i dnes, v 21. století, něco znamenají.

Pro správné věci správná slova
Pansofické pojmy (definice, hesla, lexémy), které si autoři vybrali z Komenského Pansofického slovníku, mají podle mého mínění co říci i dnešnímu čtenáři. Některé, například cenzura, jsou i vzhledem k našim nedávným dějinám, v nichž měli cenzoři celoroční žně, stále živé a hodné zamyšlení. V souhrnu jde o interpretaci těchto pojmů: lexicon (slovník), philologia (jazyk, výuka jazyka, kultura jazyka), adagium (přísloví), ars (umění), censura, coelum (nebe), gesticulatio (gestikulace, gestický projev – zvláště u kazatelů), homo (člověk), humanitas (lidskost, ušlechtilost), matrimonium (manželství), musica (hudba), narratio (vypravování), prudentia (uvážlivost), textus (text), Trinitas (trojice), trinus (tři, trojí) a sapientia (moudrost).

Autoři navazují na Komenského ideu vytvořit „výkladový slovník, který by obsahoval a vysvětloval všechny důležité pojmy z oblasti vědění“. Jejich snažení je o to významnější, neboť „Lexicon reale pansophicum vzbudil v rámci komeniologických bádání zatím spíše jen okrajovou pozornost“. Lidé, konstatoval Komenský, a předznamenal tím i čas budoucí, „nepoužívají pro správné věci správná slova, narušují tak jejich přirozenou kongruenci a znesnadňují vzájemné dorozumění“. Jakýsi „úplný slovník reálií“, jehož obdobu čtenář zná patrně z nejznámějšího Komenského díla, Orbis pictus, měl být „knihou knih“, která by vedla k „harmonii systému vědění“ a ulehčila by každodenní lidské žití a domluvu.

Jak ukazuje Lenka Řezníková, už Komenský si byl vědom „nedbalosti a přebujelosti řeči, slov a stylu, které brání dobrat se pravdy věcí“. Té měly napomoci právě „výkladové slovníky“. U Komenského zřetelně vidíte, že vedle potřeby porozumět jazyku a řeči na úrovni lingvistické, filozofické a teologické, je pro něj důležitá barva, melodie a zpěvnost jazyka, rodného i jazyků cizích. I proto se dodnes jeho spisy tak dobře čtou a lákají badatele z různých vědních disciplín.

Neutíkaje k negaci
Vznik rukopisu Pansofického slovníku je datován mezi roky 1662 až 1665. Slovník však nebyl dokončen a do češtiny z něj byly dosud přeloženy jen fragmenty. Době vzniku odpovídá i skladba pojmů, z nichž některé budou modernímu čtenáři již méně srozumitelné. Jiné naopak používá v běžné řeči, třebaže někdy již v poněkud posunutém významu. Přítomná kniha se snaží osvětlit různé konotace známých a zdánlivě jasných pojmů, což zásadním způsobem přispívá ke kultuře jazyka, řeči a myšlení. Všímá si důležitého prvku Komenského přístupu k poznání, které má svůj teologický základ – prvku myšlenkových triád. Jak známo, autor řadu svých filozofických prací koncipoval v trojičním schématu. V úvodní studii Lenka Řezníková připomíná, že moudrost pro Komenského „sestává ze tří částí: ze znalosti (notitia), činnosti (actio) a vyjádření (eloquentia)“. S triadickým principem se setkáme napříč autorovým dílem; triadismu jsou ostatně v přítomném svazku věnovány dvě samostatné studie.

I když jsou všechny příspěvky traktovány s velkou erudicí a primárně určeny spíš odborné obci, domnívám se, že si mohou najít i laického čtenáře, pro něhož je četba dnes již klasické literatury občerstvující. Může je, pokud je kupříkladu pedagog, konfrontovat s vlastní zkušeností a praxí a porovnávat se současným stavem poznání. U Komenského převládají pozitivní, tvůrčí, dostředivé prvky myšlení a práce. Kde nemusí, nevymezuje se proti druhým. Hledá kladné motivy, neutíká se k negaci díla ostatních autorů. Nabízí svá originální a často revoluční řešení, což je nejzřetelnější v těch pracích, které mají teologický a didaktický charakter. Patrné je to třebas na vymezení pojmu cenzury, jenž je spolu s pojmem manželství čtenářsky nejatraktivnější.

Knihou prostupují známé i méně známé historické události a pominout nelze ani její teologický, náboženský rozměr. V otázkách víry se tu setkáme s osudy lidí, kteří byli za svou víru či držení „zakázaných knih“ ostrakizováni a trestáni. Kratší a delší latinské citáty jsou přeloženy do češtiny; výjimku tvoří příspěvek klasického filologa Andrease Fritsche, jenž je ponechán v původním jazyce – němčině. Zdá se, že nakladatelství Filosofia výběrem titulů, autorů a ediční péčí začalo udávat tón při vydávání humanitně zaměřené literatury.

 

Na podobné téma:
Pavel Floss
: Poselství J. A. Komenského současné Evropě
Renáta Fučíková: Jan Amos Komenský
Petr Pavlas: Trinus liber Dei
Jan Malura: Písně pobělohorských exulantů (1670–1750)

 

© Zdeněk A. Eminger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 5 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.