Děžinský, Milan: Opožděné poděkování

Děžinský, Milan
Opožděné poděkování

článek beletrie česká

Třikrát jsem tam byl a odešel s prázdnou, teď počtvrté mě angína připravila o to, abych si to mohl užít na jevišti. Zprvu jsem byl s to na Literu za poezii reagovat jen tupým šprýmem na Facebooku, ale teď bych rád trochu vážněji a oficiálněji poděkoval všem, kdo se o tu radost zasloužili.

Opožděné poděkování

Za prvé bych rád poděkoval všem, kteří mi nevěřili, kteří by mne raději viděli třeba jen jako překladatele nebo považují za básnickou událost roku něco jiného. Neříkám to rád, ale je to jakýsi můj tajný drajv, který mne tlačí kupředu, něco si dokazovat v této královské disciplíně, protože jak říkal Halas, člověk chce být tu a tam i pochválen.

Dále bych rád vzdal díky všem rádcům, básnickým i životním učitelům a půvabným múzám – a že jich bylo; básníkům nominovaným spolu se mnou, kteří napsali skvělé knihy, díky za ně, a spolku Litera.

Moc děkuji svým rodičům, kteří mi předali tenhle podivný gen, aniž jistě sami tuší, kde ho vzali, a za to, že mne nikdy nezrazovali a vždy drželi palce; Hostu, že to se mnou táhnou přes 20 let a že nikdy nezanevřeli na vydávání poezie, i když k tomu měli mnohdy jistě blízko, a jsem rád, že alespoň jednu ze šesti nominací jsem jim pomohl proměnit (ještě že ty starý básníky vydáváte, co, Hosti moji milí?).

Nesmím zapomenout ani na svou ženu, všechny ženy básníků to mají těžké, známá věc, ta moje svou usazeností, starostlivostí a suchým, přesným, a přesto chápajícím glosováním mých nedostatků drží mne správně nohama na zemi, díky za to, Ivo.

V neposlední řadě bych chtěl poděkovat svému dokonalému editorovi a příteli Martinu Stöhrovi. Všechny čtyři sbírky, které jsme spolu dělali, dosáhly na nominace, to není náhoda. Říkám všem, mějte editora za blízkého přítele, pochopí, kdy píšete za sebe a kdy píše „literátština“ za vás, a dokáže vám to tak nenásilně sdělit, že mu odpustíte, když vám vrátí sbírku popsanou poznámkami hustějšími, než je text, který jste odevzdali k redakci.

Myslím, že stačí, když si ta poděkování odbudu tady delším textem a nebudu se k celé té slávě vracet. Ti, co oceňují, by měli vidět radost oceňovaného, to je dostatečný důvod, proč tento text píšu.

Jsou ale důležitější věci než pocty nebo poezie, protože báseň život není, je to jen způsob, jak jím projít a být na konci o trochu šťastnější.

 

Další sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok

 

© Milan Děžinský

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2010x

Inzerce