Jindra, Martin: Sáhnout si do ran tohoto světa

Jindra, Martin
Sáhnout si do ran tohoto světa

recenze náboženství

Obsáhlá monografie o Církvi československé husitské v období nacistické okupace představuje část našich dějin, která byla po roce 1948 zlovolně ideologicky interpretována. Duchovní i laické osobnosti této církve po dlouhé době, a někdy vůbec poprvé vystupují jako přední hybatelé naší historie. Kniha o skutečných elitách a statečných lidech.

Malé dějiny velké statečnosti
Martin Jindra
: Sáhnout si do ran tohoto světa: Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha, 2017, 704 s.

Rozsáhlá kniha historika Martina Jindry (nar. 1973) Sáhnout si do ran tohoto světa: Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945 poukazuje na bílá místa československých dějin v čase druhé světové války, místa, do nichž vstoupili duchovní a laici Československé církve husitské a zanechali nesmazatelnou pozitivní stopu. Vedle těch, kteří jsou známi z českého a zahraničního odboje, tu defiluje nespočet osobností náboženského a veřejného života, které si právem zaslouží pojmenování – elita národa.

I když si autor dal za úkol zmapovat jen výsek historie nově založené národní církve, podařilo se mu shromáždit obrovské množství informací, dokumentů, fotografií a svědectví týkajících se vnitřní struktury, života a veřejného působení reformovaně zaměřených křesťanů. Nemusíte mít nutně úzký vztah ke křesťanství nebo přímo k církvím, aby vás Jindrův titul zasáhl.

Bolest bližních
Kniha je rozdělena do tří oddílů. První tvoří zhruba dvě třetiny celého textu, začíná postojem husitské církve a jejích představitelů k občanské válce ve Španělsku, pokračuje líčením každodenního života církve po Mnichovu, zmiňuje smrt a pohřeb Jana Opletala, domácí i zahraniční odboj, cenzuru, vypočítává hmotné škody na církevním majetku způsobené válečnými boji a spojeneckými nálety a představuje bohosloveckou výchovu budoucích kněží, sociální působení církve uvnitř i navenek, duchovní vězněné v Terezíně i aktivní účast křesťanů při Květnovém povstání. Druhý díl obsahuje zajímavé a někdy detailní biografické medailony duchovních usmrcených nacisty a díl třetí rozpracovává biografie duchovních, kteří byli za války vězněni, ale přežili. Opomenout nelze ani dramatické zážitky ze samotného věznění, výpovědi duchovních a v některých případech – zvláště po krutých výsleších gestapem – také pozoruhodné rozjímání o životě, smrti a utrpení.

Klíčovým prvkem recenzovaného titulu je aktivní účast husitských křesťanů na budování Masarykovy republiky, a to jak v duchovních, tak v civilních povoláních. Autor sleduje osudy jednotlivých mužů a žen, kteří se po založení Husitské církve dali do jejích služeb anebo v církvi žili jako laici a zvěstovali evangelium při svém studiu, službě, v zaměstnání. Patřily mezi ně známé osobnosti kulturního života, stejně jako legionáři, vojáci, vysocí státní úředníci, politici, pedagogové, vědci i lidé zdánlivě bezejmenní. Zdá se, jak hodnověrně dokazuje Martin Jindra, že jejich odvaha a boj proti nacistické diktatuře pramenily v reformovaném křesťanském učení. Na jedné straně vidíme neutuchající pomoc postiženým, vězněným a jejich rodinám. Na straně druhé přímé zapojení do odbojové činnosti u nás i v zahraničí a statečný boj s nelidským a bezbožným zlem. Z ideologicky motivovaného zapomenutí vystupují díky autorově erudici a vypravěčskému talentu stovky lidí, kteří poznamenali dějiny Československa. Duchovní motivy křesťanů husitské tradice nejlépe popisují tato autorova slova: „Posláním křesťanské církve není zůstávat izolovaným a od lidského života odděleným společenstvím. Kněz nemá právo vyznávat Boha, pokud nebere vážně bolest svých bližních.“

Důležitým výsledkem Jindrova badatelského úsilí jsou i shromážděné a komentované dobové dokumenty a fotografická příloha. Bez ní by kniha byla o dost chudší. Černobílé snímky významných i méně známých osobností, husitských kostelů (bývalých synagog), přímého válečného utrpení a následků nacistického běsnění, reprodukce různých strojopisů, korespondence, vyhlášek, statistik, to všechno vypráví rozvětvený příběh, který pokračuje – a nelze to vyloučit – i v osobních dějinách potenciálních čtenářů. Je totiž vysoce pravděpodobné, že bychom mezi husitskými duchovními, pedagogy a aktivními laiky našli někoho z širšího okruhu našich rodin.

Zastavení
Téměř u všech výše zmíněných témat se Martin Jindra pouští do detailního výzkumu a poučené interpretace. Navštívil desítky velkých, menších i soukromých archivů, knihovny, databáze, matriky, pátral po pamětnících, svědcích a přeživších. Co se mu nevešlo do hlavního textu, umístil do bohatého poznámkového aparátu a seznamu literatury. Věci jsou uváděny v širším kontextu a ani u těch nejstatečnějších žen a mužů, kteří se postavili hitlerovským zločinům, autor nevytváří hagiografii. Jeho styl je civilní, avšak nezapře nesporné literární nadání. I proto kniha není jen hrubý náčrt historie Církve československé za války, ale spíš průvodce po jednotlivých osudech.

To, že se například v odboji angažovali křesťané různých vyznání, bylo po Únoru 1948 zamlčováno a bagatelizováno. Ostatně, řadu z husitských duchovních i laiků čekaly po nacistických represáliích komunistické žaláře a koncentráky. Reformovaná církev, jež kladla důraz na náboženskou svobodu a svobodu svědomí a která byla od svého založení orientována ekumenicky s velkým přesahem ke spolupráci se zahraničními církvemi a akademickými institucemi (v Anglii či Spojených státech), byla trnem v oku oběma totalitním režimům. Závěrečné medailony, tvořící třetinu celé knihy, jsou tedy cum grano salis martyrologiem, souborem křížových zastavení. Jejich četba je poněkud rozechvívající, ale v jádru nepostrádá naději a inspiraci. Vzdělaní, čestní lidé, za nimiž stála velká práce a pastorační nasazení, se přes noc stali nepřáteli režimu.

Monografie Sáhnout si do ran tohoto světa, splňující nároky precizní badatelské práce, nese autorův osobitý otisk, tedy jeho nasazení pro věc a pokorný přístup k tragickým dějinám a osudům československých křesťanů. To knihu otevírá široké obci čtenářů, kteří se zajímají o dějiny protektorátu, o druhou světovou válku či holokaust. Kladný a přátelský vztah Československé církve k židovským obcím si je možné dodnes brát za příklad hodný následování. Křesťansko-židovskému spolužití věnoval autor samostatnou kapitolu. Najdeme tu rovněž cenné informace o politických, kulturních a sociálních poměrech první republiky i zhmotnělý čas začátku třicátých let a nástupu nacismu. I když se, tak jako všude, také v Církvi československé husitské objevila různá vnitřní pnutí, spory a nesnáze, pozitivní angažmá církve a jejích členů je ve sledovaném období dominantní.

Kniha by se měla rozhodně dostat do širšího povědomí a stát se jedním z pramenů středoškolského a vysokoškolského historického vzdělávání. Může být zrcadlem současným církvím, které se ve svobodě po roce 1989 někdy složitě orientují a hledají smysl svého primárního a sekundárního poslání. Muži a ženy Církve československé stáli u počátku mnoha reforem, které přivedly do církve, k víře a k občansky aktivnímu životu postavenému na křesťanských hodnotách nemalé množství lidí. Skvělá zpráva je, že kniha je k mání za příznivou cenu a že přispívá k rozvoji knižní kultury.

 

Na podobné téma:
Martin Šimsa
(ed.): Interpretace a kritika díla Jana Husa
Ctirad Václav Pospíšil: Husovská dilemata
Výstava o Husovi literárním v Literatuře ke stažení
František Šmahel: Život a dílo Jeronýma Pražského
Renáta Fučíková
: Hus a Chelčický
Jiří Padevět: Dotek Anthropoidu
Jiří Padevět: Krvavé finále
Ivan Lefkovits (ed.): Žiji se svou minulostí

 

© Zdeněk A. Eminger

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 5 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   70%čtenáři

zhlédnuto 1080x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce