Cork. 125 tisíc obyvatel, jinak v podstatě poklidné město na jihu Irska, situované v ústí řeky Lee, která dvěma kanály vyhloubila veliký záliv a rozděluje centrum na několik ostrovů. Jenže první zdání klame. Jak říká jedna z postav románu Lisy McInerneyové Nádherná kacířství Maureen, „tohle město je příšerně prohnilý, rozpadá se kolem nás“. Zničilo ji, ničili se navzájem. Což jí samotné došlo, až když už se to nedalo zastavit…

Maureen ostatně není sama. Podobnou zkušenost mají skoro všechny postavy románu. Žijí v Irsku, kde se místo bájí o ekonomické zázraku čím dál víc skloňují slova jako nejistota a krize, kde všichni dělají, co můžou, aby přežili ze dne na den. Město se doslova hemží prostitutkami a mladistvými dealery a všemu vládne pevnou rukou místní kápo, lehce rozmrzelý Jimmy Phelan, jehož vytáčejí neschopní podřízení a hlavně manželka, která si usmyslela, že nutně potřebuje pro děti klavír.

Poněkud umanutá a hlavně všemi mastmi mazaná Maureen má to štěstí (nebo smůlu), že tenhle Jimmy, kdysi dávno buclatý andílek, kterého chovala v náručí, je její syn. A je to hodný syn! Sehnal mámě, kterou celá léta neviděl, parádní bydlení u řeky, v domě, kde míval kdysi prosperující nevěstinec, a jí se to ještě nelíbí. A jak se mu matka odvděčí? Jistě, Jimmy si vždycky nechává v diáři volno na nenadálé události, „jenže ho nikdy nenapadlo, že by tam musel vtěsnat tak zásadní úkol jako ukliď po mámě, když někoho odkrágluje“. Maureen totiž v domě načapala nezvaného hosta a praštila ho do hlavy první věcí, kterou měla po ruce, svatým kamenem s obrázkem Panny Marie s Ježíškem. „Náboženským překážítkem“, jak se dal slyšet její nezvedený syn. A co taky měla dělat jiného, že.

Ani další postavy to nemají zrovna snadné. Ryanovi je skoro patnáct, nedávno mu umřela máma, horkokrevná Italka, která bůhvíkde narazila na jeho natvrdlého otce a hned si s ním upletla dítě. A pak ještě pět dalších. A ten trouba Tony, jeho otec, místo toho, aby se vzchopil, chlastá jako duha a dá se znova do kupy s Jimmym Phelanem. A aby toho nebylo málo, hned vedle bydlí někdejší bordelmamá, která v jednom kuse strká nos do věcí, do kterých jí nic není, a po městě se potuluje mladičká těhotná prostitutka Georgie, která hledá svůj růženec a taky otce svého dítěte, stejného týpka, kterého Maureen omylem zabila. Což tedy Georgie (zatím) neví.

Lisa McInerneyová má s barvitým světem, který popisuje, bohaté zkušenosti. Narodila se v Galwayi do dělnické rodiny. Aby její prarodiče utajili její nemanželský původ, museli ji záhy adoptovat. Zážitky z předměstí, využívaného jako sociální bydlení, zúročila v oblíbeném blogu, trefně nazvaném „Arse of Ireland“. Jejího cynismu, smyslu pro detail a dokonalého zachycení místního dialektu si všiml další mladý irský autor, jímž nebyl nikdo jiný než Kevin Barry. Ten ji přesvědčil, aby zkusila psát povídky. Spřátelili se a Barry pak stál i u zrodu první části její plánové corkské trilogie, Nádherných kacířství. Toho, že má talent, si naštěstí nevšiml jen on a další přátelé z literárních kruhů, kteří v Irsku drží nezvykle při sobě – McInerneyová s tímto románem vyhrála jak Desmond Elliot Prize pro nejlepší debut, tak i Baileys Prize (dříve Orange Prize).

Nádherná kacířství by se na jednu stranu dala číst jako drsná sociální sonda do irského maloměstského života v době, kdy skončila léta hospodářského zázraku a zároveň i staré „dobré“ časy, kdy se vše řídilo přísnou katolickou morálkou a tím, co řekl při mši či zpovědi váš farář. Ty časy jsou však už dávno ty tam, a třebaže něco z původní morálky přetrvalo v podobě pocitů viny a studu, strach z možného potrestání vymizel. Náboženství je pro mnohé už jen taková relikvie, stejně důležitá jako svatý kámen u Maureen doma nebo růženec, na který se vždy dívá Georgie při vykonávání nejstaršího řemesla. Něco ale přece jen přežilo – pro Středoevropana absurdní a po všech stránkách zrůdný systém sirotčinců, klášterů a prádelen, kam úřady umisťovaly nemanželské děti a jejich padlé matky. Skutečnost, že tyto praktiky přetrvaly až do 21. století, nemohla ve svém románu opomenout ani Lisa McInerneyová. Třebaže Maureen a Georgie dělí skoro dvě generace, osud mladých matek, které společnost donutila vzdát se vlastního dítěte, je v jejich případě v podstatě identický.

Jenže každá tragédie se může, pokud je viděna z určitého úhlu, velice snadno zvrtnout v komedii. A jestli je v tom někdo skutečný mistr, jsou to Irové. Jak mimochodem poznamenala v jednom z rozhovorů Lisa McInerneyová, v zemi, která zažila tolik krvavých tragédií, musíte být, ať chcete, či nechcete, od rány a mít velký smysl pro humor. Což platí beze zbytku i o Nádherných kacířstvích. Tragédie hlavních postav jsou podány vždy tak, že balancují na hranici frašky. Neschopní nájemní vrazi ze stáje Jimmyho Phelana, alkoholik Tony, který v zoufalství hodném jiného vzorného otce, Homera Simpsona, zaprodá u soudu vlastního syna, vyžilá sousedka – Ryanova svůdnice či naivní a nadmíru otravná a úporná Georgie. Všichni do jednoho to jsou tragické postavy, ale díky autorce, jejímu nadhledu a smyslu pro pointu nepůsobí nakonec jejich osud až tak pesimisticky a beznadějně.

Podstatnou roli hraje v Nádherných kacířstvích jazyk. V originále je to nekonečný, barvitý proud svébytné autorské řeči, vycházející z corkského dialektu a prošpikované nejrůznějšími slangovými, argotickými a idiolektickými výrazy. Pro překladatelku románu Terezu Markovou Vláškovou to samozřejmě představovalo výzvu, které se nade vši pochybnost zhostila na výbornou. Nešlo jen o to, převést jazyk románu do obecné češtiny (a vhodně zvolit míru) a tu a tam ji proložit nějakým tím vulgarismem. Výsledná podoba musí působit přirozeně, pro nejrůznější metafory, hříčky a novotvary se musí najít nejvhodnější ekvivalenty, které nebudou rušit. To, že běžný čtenář na výsledné podobě textu nepozná – pokud jej pro zajímavost neporovná s originálem –, jak specifický byl jeho původní jazyk, jen svědčí o tom, že se překlad skutečně povedl.

V loňském roce Lisa McInerneyová vydala druhý díl chystané trilogie, Blood Miracles. Dále můžeme sledovat osudy teď již dospělého Ryana po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Stojí před volbou, zda poslechnout milovanou Karine a začít žít normálně, nebo podlehnout vábení někdejšího šéfa, drogového bosse, ale i nové ženy jeho života Natalie. Tak jako vždy Ryan váhá, balancuje mezi láskou a nenávistí, životem, který vede, a tím, který by mohl vést, kdyby se všeho vzdal. Je však Karinina cesta, od zkoušky ke zkoušce, od jednoho daňového přiznání ke druhému, to nejlepší, co vám může život přinést? Odpověď snad brzy dostanou čtenáři, kterým se Nádherná kacířství zalíbila, i v jejich druhém a případně i třetím, finálním pokračování (doufejme, že i česky). A třeba ještě není všechno ztracené. Možná, jak říká v závěru Maureen, „tohle město ještě všechno nezničilo“. Spása číhá na každém kroku!