Afroamerická literatura doma v současnosti zažívá rozkvět. Lze spekulovat o důvodech, zda za tím není zvýhodňování menšinové literatury oproti té většinové (neboli bílé), ale je nepochybné, že i Afroameričané (a stejně tak američtí Hispánci či Asijci) literaturu psát umějí, a to jak vysokou, tak tu takzvaně oddechovější. Čeští čtenáři se o tom mohli přesvědčit třeba z povídkové sbírky Proti přesile jedné z aktuálních afroamerických hvězd drsné školy (byť zrovna tato sbírka do žánru krimi nepatří) Waltera Mosleyho, kterou před čtyřmi lety vydalo maličké nakladatelství Aldente. Bohužel ani Aldente, ani žádné jiné nakladatelství na ni nenavázalo (pro úplnost: předtím v roce 2007 vydal BB/Art jednu knihu z Mosleyho nejúspěšnější série se soukromým detektivem Easym Rawlinsem Polibek s chutí skořice).

Mladá fronta to letos zkusila s jiným výrazným afroamerickým jménem v kriminálním žánru a vydala román Satanášova sestra od Roberta Becka, známějšího pod pseudonymem Iceberg Slim. Muž narozený v roce 1918 (zemřel 1992) měl za sebou pestrou kriminální minulost zejména kuplíře, kterou popsal ve své první a nejslavnější knize Pimp: The Story of My Life (Pasák: Příběh mého života) v roce 1967. Následovala beletrie, vesměs příběhy z černošského podsvětí, z nichž některé se dočkaly i filmové adaptace, počínaje „blackploitation“ béčkem Trick Baby hned v roce 1972. Iceberg Slim i zde využíval svých zkušeností s kriminálním podsvětím: jako pasák se začal živit už v osmnácti letech a s krátkou přestávkou v době univerzitních studií se této „profesi“ věnoval pětadvacet let, z nichž několik strávil po kriminálech.

Na rozdíl od většiny svých bílých kolegů tedy Iceberg Slim disponoval zajímavou a barvitou životní zkušeností, což slibuje čtenářům autenticitu v popisech prostředí, které dosud znali převážně z policejní (a bílé) strany. České nakladatelství bohužel sáhlo po jeho poslední, posmrtně publikované próze Satanášova sestra, vydané až v roce 2015. Zjevně za tím tedy není žádný cílevědomý ediční záměr, skauti nakladatelství prostě někdy nedávno dostali nabídnuta autorská práva a zkusili to. Buďme za to vděčni, byť výsledek bude pro většinu čtenářů natěšených na syrový obraz černošského podsvětí spíše zklamáním.

Začíná to už zasazením do osmdesátých let, kdy bylo autorovi přes šedesát a s realitou tehdejších kriminálních gangů se už spíše míjel, přinejmenším v tom, že hlavní kriminální činnost gangů se soustředila na prodej drog, přičemž prostituce byla příjmem spíše doplňkovým – zatímco v Satanášově sestře je to naopak. Místy až úsměvné je také počínání policie, která zatýká a usvědčuje prostitutky tím nejtriviálnějším způsobem, totiž že se policisté vydávají za zákazníky, a jakmile nějaká dívka na ulici nabídne sex za peníze, zatknou ji.

Jiné prvky příběhu už splňují to, co od autora očekáváme: totiž drsný a krvavý akční příběh s explicitním sexem. Kdyby vyšel v době, kdy Iceberg Slim provozoval své původní řemeslo, dostala by Satanášova sestra označení pulp fiction, v češtině by byla označena za brak a škvár – a jako taková by měla mnoho nadšených čtenářů. Dnes bychom o textu asi konstatovali, že je exploatační, tedy že přímočaře využívá lidské náchylnosti ke sledování násilí a sexu, což opět odpovídá nadějím, které si čtenář do knihy vkládá. Na poli současné kriminální literatury to ostatně není nic neobvyklého, jen to autoři – od Američanů po Skandinávce – dělají méně nápadně a sofistikovaněji.

Bohužel zápletka Satanášovy sestry je až příliš přímočará a triviální, postavy příliš černobílé. Detektiv Russell z mravnostního oddělení je bezchybný charakterní policista, který se právě vypořádal s prostitucí ve svém okrsku, pasák Spires alias Satanáš je jeho krutým protihráčem, který chce vyprázdněné území obsadit. Mezi nimi se pohybují zajímavější postavy: prostitutky s vlastními ambicemi, některé ke svému šéfovi loajální, jiné méně, padlý policista, který pro lásku k jedné prostitutce i kvůli drogové závislosti začne donášet podsvětí, či rozumově poněkud pomalejší Satanášovi zabijáci. Satanášova sestra má cenné pasáže, ale dohromady zůstává oním triviálním brakem, který nenabízí nic moc navíc.

Nepomáhá jí ani český překlad Petra Kotouše. Zejména v první části knihy je plný neobratností, anglického slovosledu a vazeb natolik, až to ztěžuje čtení. Namátkou z prvních dvou stran knihy, z předmluvy Justina Gifforda: „tato kniha je napsána v tak zvláštním argotu“ místo „tak zvláštním argotem“, „pomohla popularita jeho autobiografie tomu, že se z Becka stal nejprodávanější afroamerický autor“ místo „díky popularitě autobiografie se stal nejprodávanějším“. Pojem „black crime fiction“ Kotouš jednou přeloží správně jako „černošský detektivní román“, zatímco předtím „American African crime literature“ zbytečně komplikovaně „afroamerická literatura z prostředí zločinu“. S postupujícími stránkami jako by se Kotouš lepšil anebo si čtenář nějak zvykne, čtení už tolik nedrhne, jen ještě v závěru se zarazí, když se dočte, že banda prodejců cracku má v mercedesu „vepředu v podlaze udělanou tajnou přihrádku, ve které vozí kulomet“. Ten pak policista najde „v sáčku na odpadky“ a jednou rukou jej spolu s dalším sáčkem s drogami položí „na sedadlo mezi nimi“. Patrně proto, že „machine gun“ lze přeložit i jako samopal (byť častěji se používá „sub-machine gun“), který je přece jen o dost menší.

Navzdory výše zmíněnému není Satanášova sestra úplně marný pokus. A bylo by skvělé, kdyby ji následovaly další ukázky afroamerického žánrového psaní, v čele s již zmíněným Walterem Mosleym.