Husum, Lars

Husum, Lars

rozhovor beletrie zahraniční

U příležitosti Světa knihy navštívil Prahu dánský prozaik a dramatik Lars Husum (*1974). Autor kritiky opěvovaného románu Můj kámoš Ježíš se v rozhovoru zamýšlí nad důvody výjimečného úspěchu své prvotiny, odhaluje svůj osobní literární vkus a poukazuje na nespolehlivost internetové encyklopedie.

Člověk nesmí věřit všemu

Debut Larse Husuma (nar. 1974) Můj kámoš Ježíš (Mit venskab med Jesus Kristus, 2008, česky 2016) lze zařadit do tradice generačních románů v čele se Salingerovým Kdo chytá v žitě. Autor v knize svéráznými, nečekaně brutálními a společensky nepřijatelnými prostředky tematizuje problémy mládeže, osamělost, touhu po lásce či osobní ztroskotání. Nejen o tomto románu pojednává rozhovor, který vznikl při příležitosti veletrhu Svět knihy 2018.

iLiteratura: Váš debutový román Můj kámoš Ježíš na sebe v Dánsku strhl výraznou pozornost a je považován za jeden z nejlepších literárních debutů poslední doby. V čem myslíte, že spočívá tak velký úspěch?
Lars Husum: To je strašně těžká otázka. Za prvé si myslím, tedy spíš doufám, že to je prostě dobrá literatura. Ale to samo o sobě nestačí, existuje spousta kvalitních textů, kterých si veřejnost nevšimne. K úspěchu určitě přispělo i to, že jedna z hlavních postav je nejslavnější muž na světě. A v neposlední řadě pomohla i skutečnost, že v komickém žánru toho nebylo tolik napsáno. Samozřejmě, mnoho autorů píše komická díla, ale u mě se jedná spíše o bolestné komično, tragikomično. Zde byla relativní díra na trhu.

iLiteratura: Kniha Můj kámoš Ježíš byla přeložena do řady jazyků. Některé země si dokonce koupily práva na překlad ještě před jejím vydáním. Překvapil vás tento mezinárodní zájem?
Lars Husum: Velmi mě to překvapilo. Román je přeložený do sedmnácti jazyků, mezi nimi do ruštiny, čínštiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších. Podle mě je to zvláštní, protože je plný násilí a sexu, což se nemusí líbit všem. Myslím si, že to je text, který rozděluje společnost – buď ho milujete, nebo nesnášíte. A k tomuto rozhodnutí většinou dospějete hned po první kapitole.

iLiteratura: Nosil jste příběh v sobě delší dobu, nebo se jednalo spíše o spontánní čin a děj se utvářel v procesu psaní?
Lars Husum: Bylo to hodně spontánní, zrovna jsem myl nádobí, což je jedna z nejnudnějších věcí, kterou člověk může dělat. Takže jsem mechanicky a bezmyšlenkovitě myl nádobí a při tom jsem přemýšlel o jiných věcech a napadlo mě, že bych mohl napsat knihu s názvem Můj kámoš Ježíš, která bude pojednávat o problematickém teenagerovi. A najednou jsem se rozhodl, že ji opravdu napíšu. Přestal jsem mýt nádobí, sedl si a zformuloval první kapitolu v podstatě v podobě, ve které pak vyšla. V tu chvíli přišla domů má tehdejší přítelkyně, já jí dal přečíst úvodní kapitolu se slovy: „Podívej, já asi píšu román.“ A ona na to: „To je to nejblbější, co jsem kdy četla“. Za dva dny se se mnou rozešla, takže zbytek textu vznikl v citově náročné porozchodové fázi.

iLiteratura: V roce 2010 vyšla vaše druhá kniha Jeg er en hær (Já jsem vojsko, 2010). Je její zrod také spojen s citovým otřesem?
Lars Husum: Ne, to vůbec. Pojednává o válce a většina děje se neodehrává v Dánsku. Dánsko podle mě prošlo zvláštním vývojem od pacifistické země k zemi, která se účastní řady válek, ať již v Iráku, nebo Afghánistánu. Chtěl jsem tuto proměnu zachytit.

iLiteratura: Po zmíněných dvou titulech jste opustil prozaický žánr a nyní se věnujete psaní divadelních her. Co vás vedlo k této změně?
Lars Husum: V podstatě náhoda. Napsal jsem celkově tři divadelní hry, první jsem psal již v době vydání románu Můj kámoš Ježíš. Všechny reflektují aktuální témata a skandály v Dánsku. Může to sice vypadat, že jsem změnil žánr, ale dramatické texty vznikaly paralelně s prozaickými, zrovna jsem nakladateli odevzdal svůj třetí román. Víc mě baví psát romány než divadelní hry, stejně jako je radši čtu. Když napíšu román, je hotový. U divadelní hry musím počkat, až bude uvedená, a teprve potom je pro mě hotová.

iLiteratura: V souvislosti s úspěchem knihy Můj kámoš Ježíš se hovořilo o jejím možném zfilmování. Je tato otázka stále aktuální, a pokud ano, budete se podílet na scénáři?
Lars Husum: Jsem si jistý, že román jednou zfilmován bude. Práva koupily tři velké filmové společnosti. Na projektu už začaly údajně pracovat, ale nikde není zaručeno, že ho i dokončí. Přemýšlím, že bych scénář napsal sám, aby se realizace filmu urychlila.

iLiteratura: Pokud by se čtenáři zalíbila vaše kniha Můj kámoš Ježíš, jakou další byste mu doporučil?
Lars Husum: Když jsem tento román psal, tak jsem obrovsky pochyboval, jestli bude vůbec někdy vydán, protože něco podobného v dánské literatuře ještě nebylo. Podle mě to stále platí. Myslím si, že můj styl psaní je unikátní. Jak jsem se už zmínil, buď ho máte rád, nebo ho nesnášíte.

iLiteratura: Jaký je váš osobní literární vkus? Kteří autoři vás ovlivnili?
Lars Husum: Mám rád texty Douglase Couplanda (nar. 1961), ale jen střední část jeho tvorby, romány jako All Families are Psychotic (2001), Hey Nostradamus! (2003) a Eleanor Rigby (2004). Líbí se mi, že je schopen zachovat určitý realistický tón. Celou dobu jste blízko skutečnému světu, ale zároveň jste od něj hrozně daleko. Doufám, že se mi něco podobného podařilo stvořit i v mých knihách. Aby působily věrohodně, ale nejednalo se o realismus.

iLiteratura: Můj kámoš Ježíš se částečně odehrává v malém jutském městě, ze kterého také pocházíte. Souvisí rozhodnutí umístit děj do rodného města právě se zmíněnou realistickou tendencí?
Lars Husum: Ano i ne. Chtěl jsem sice, aby prostředí působilo věrohodně, ale po pravdě to všechno vzniklo spíše z lenosti. Je jednodušší vykreslit město, které dobře znám, než si vymýšlet nové.

iLiteratura: Jaký je váš vztah k České republice, jste zde dnes poprvé? Znáte některé české autory?
Lars Husum: V Praze jsem byl už několikrát, většinou ale jen na dovolené. Mám moc rád Milana Kunderu. Znám v podstatě celou jeho beletristickou tvorbu. Líbí se mi hlavně proto, že píše úplně něco jiného než já. Zaujala mě také Čapkova Válka s mloky, ale tu jsem četl asi před dvaceti lety.

iLiteratura: Na Wikipedii jsem se o vás dočetla, že hrajete v elektropunkové skupině. Můžete tento žánr a skupinu trochu přiblížit?
Lars Husum: (smích) Téhle otázky se v rozhovorech vždycky bojím. Abych to zkrátil: není to pravda. V žádné skupině nehraju, je to fake news, na Wikipedii jsem si to napsal sám.

iLiteratura: Takže předpokládám, že nejste ani bývalým mistrem Dánska v judu.
Lars Husum: Přesně tak. Ani nevím, proč jsem to tenkrát na Wikipedii napsal, asi z legrace. Jednou tyhle informace určitě někdo opraví, ale zatím tam pořád visí. Mám pocit, že to přesně zapadá do současné debaty o fake news. Wikipedia je v mnoha ohledech dobrá věc. Ale jak vidíte, člověk nesmí věřit všemu.

 

© Radka Slouková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 422x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce