Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu

Hůlová, Petra
Vaculík, Mácha a Hakl na panelu

článek beletrie česká

„Debaty na téma ,ženské psaní‘ beru ve chvíli, kdy se budeme běžně bavit na téma ,mužské psaní‘“, řekla mi slovenská prozaička Svetlana Žuchová.

Vaculík, Mácha a Hakl na panelu

„Prohlásili, že částka 300 euro za vystoupení je fixní a že ji bohužel nemohou navýšit. Po akci ale z rozhovoru se dvěma účastníky-muži vyplynulo, že na rozdíl ode mě dostali 400 euro,“ svěřila se mi německá spisovatelka Tanja Dückers.

„Žádný z nejznámějších překladatelů české literatury do angličtiny – Heim, Kussi nebo Paul Wilson – nepřeložil v životě jedinou knihu od české autorky,“ prohlásil americký překladatel české literatury do angličtiny Alex Zucker a dodal: „Obrovská disproporce v neprospěch autorek platí stejně tak u překladatelů jako u překladatelek.“

Tři dny, tři citáty, tři blízcí lidé, se kterými jsem se předminulý týden bavila na téma žena a literatura. Všechny tři situace ukazují, že je to složitější, než jak se to obvykle prezentuje: tedy jako otázka šovinismu nebo jako problém, který vlastně vůbec neexistuje. Ohledně těch tří situací to znamená:

1. Že nemusí jít nutně o protivnost termínu „ženské psaní“, ale o to, že mu chybí pojmová paralela. Přitom otázky k debatě o „mužském psaní“ se hlásí samy. Napadá mě třeba: ženské postavy v mužské autorské tvorbě, které jsou generátory myšlenek a nikoli vztahů nebo libida. Hořím zvědavostí.

2. Mechanismus toho, jak je možné, že ženy dostávají za stejnou práci v průměru o 25 % méně než muži, mi byl vždycky záhadou. Že nižší honoráře mohou být někdy „jen“ důsledkem toho, že si ženy nevěří a mají tendenci souhlasit s tím, co se jim nabídne, mě fakt nenapadlo. Právě to totiž vyšlo najevo poté, co Tanja Dückers svou zkušenost s nižším honorářem za své berlínské literární vystoupení medializovala a nato se ozvaly další autorky s podobnou zkušeností. Zaklínadlo fixní odměny v literárním provozu známe i z Česka. U nás se ale často jedná o genderově rovné nulové honoráře, okořeněné vysvětlujícím bonmotem, že je to „dobré pro vaše PR“.

3. Na vině nejsou muži, ale způsob uvažování všech zúčastněných – tolik k pasáži z citátu Alexe Zuckera o tom, že i překladatelky, zcela dobrovolně, překládají často přednostně muže. Alex Zucker se chce naopak cíleně soustředit na překládání žen. V USA dokonce na popud textu autorky a překladatelky Alison Anderson Where are the Women in Translation? ve Words Without Borders v květnu 2013, který celý zájem o překlad autorek z cizích jazyků do angličtiny v USA spustil, vznikl projekt „Měsíc překládaných autorek“ či „Deset německých knih psaných ženami, které bychom si rádi přečetli v angličtině“. Upřednostňování autorek je fajn, zvlášť co se týče anglického překladu české beletrie, jehož statistiky se naprosto vymykají tomu, kolik prozaických knih autorek-žen u nás každoročně vychází. Přesto si nemyslím, že by jádro té disproporce spočívalo ve všeobecně rozšířeném názoru, že ženy píší hůře. Jen se na ně stále často pohlíží jako na skupinu s jistou charakteristikou vyplývající ze společné „ženskosti“, zatímco mužští autoři jsou chápáni jako ti, co reprezentují sami sebe a jejich fikční světy zrcadlí genderově neutrálním způsobem obecně lidská témata. Autoři-muži jsou prostě lidé, kteří píšou o světě, což lidi logicky zajímá nejvíc.

Je to podobný úzus, jako když někomu řeknete, aby nakreslil člověka. Nejspíš vám nenakreslí ženu. Ta už je přece něco speciálního. Co kdybychom se tedy někdy namísto zdůrazňování specifické diskriminace vůči literatuře žen zamysleli nad tím, co je typické pro segment „mužského psaní“? Jen tak cvičně. Na nějakém panelu, kde se ženy nestydí asertivně přitlačit na zvýšení „fixního“ honoráře, bychom rozebrali specificky mužské vidění nějaké náhodné autorské trojkombinace, třeba Vaculík, Mácha a Hakl. Ryze literárněvědně a zcela bez emocí.

 

Další sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok

 

© Petra Hůlová
Ilustrace Lela Geislerová

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 05.06.2018 20:26
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Namátkou pár jiných čísel (jakkoliv tohle dělení na pánské a dámské oddělení považuju u překládání opravdu za absurdní): z 33 zahraničních vydání knih Petry Hůlové jich 13 přeložili muži. Přitom např. mezi českými literárními překladateli z nizozemštiny mají drtivou převahu ženy a celkové skóre překladů... z nizozemštiny vychází v jejich prospěch ještě přesvědčivěji, protože jsou aktivnější než pár mužských kolegů (vzhledem k feminizaci humanitních - zejména jazykových - oborů ostatně předpokládám, že obdobný poměr bude platit i v mnoha dalších jazycích, možná i v jiných zemích). Nicméně např. Deník Anne Frankové do češtiny přeložil nejprve Gustav Janouch a pak Miroslav Drápal - s největší pravděpodobností prostě proto, že jim nakladatel ten překlad zadal (jak jsem psala už v předchozím příspěvku). Jinými slovy: existují i plodnější témata k diskusi než pohlaví autora versus pohlaví překladatele...
Vložil: Tomáš Grulich, 05.06.2018 14:01
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Jako čtenář-muž mám velmi rád i knihy autorek-žen, i když jim asi úplně nerozumím. Je to někdy pro mne docela přitažlivá exotika. Všiml jsem si ale nápadně nízkého zastoupení knih napsaných autorkou-ženou a přeložených mužem. (Ve své knihovně jsem našel jen romány Katri Lipsonové přeložené Vladimírem... Piskořem.) Jako by měli překladatelé-muži z autorek-žen ostych...
Vložil: Magda de Bruin, 01.06.2018 20:26
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Nevím jak v zámoří, ale u nás v Evropě platí, že překladatel v zásadě překládá na zakázku nakladatele. Například čerstvý laureát Theinerovy ceny David Short z Británie na otázky po výběru autorů a titulů neúnavně odpovídá, že celá jeho překladatelská bibliografie je založená na poptávce nakladatelů... (a pokud vím, obsahuje i díla spisovatelek). Takže předhazovat překladateli zastoupení žen v jeho bibliografii, jako by to byla jeho volba/opomenutí, je problematické (že by to Alex nevěděl?). Osobně jsem ještě nezažila, že by některý český nakladatel při rozhodování o titulu bral tak či onak v úvahu pohlaví autora, a ani v Nizozemsku jsem o něčem podobném neslyšela. V praxi si nedokážu představit, že bych na nakladatelskou nabídku namítla, že mě titul sice v zásadě přitahuje, ale že ještě nemám na kontě dost autorek (což ostatně v mém případě shodou okolností není pravda), tak ať mi nakladatel laskavě nabídne nějaký titul napsaný ženou, jinak do toho nejdu. "Měsíc překládaných autorek" mi zní v evropských podmínkách (kde se i absolutně vzato překládá mnohonásobně víc než v anglo-americké oblasti) absurdně. Co se týče rovné odměny za autorské vystoupení: jak zmiňuje i Petra Hůlová, u nás jsou "genderově rovné nulové honoráře". Nerovnost tu přesto nově vzniká, může však postihnout autor/k/y bez ohledu na pohlaví. Podle projektu ČLC/MZK https://www.czechlit.cz/cz/grant/mobilita/ lze párkrát ročně žádat o grant na výjezd autora, vždy na příštích 6 měsíců. V praxi se tedy snadno může stát, že potenciální žadatel (organizátor nebo autor sám) v době uzávěrky ještě akci neplánuje. Autoři (ale i třeba moderátoři a tlumočníci jejich vystoupení) tedy můžou vystupovat (například i na pozvání Českého centra) za velmi rozdílnou finanční odměnu - podle termínu akce a vlivem dalších nahodilých okolností. (Ostatně pro zahraniční organizátory je těžko pochopitelné, že v případě získání grantu musí uvádět v propagačních materiálech hned dvě loga: nejen ČLC, ale i nadřazené MZK.)
Vložil: BGC, 01.06.2018 15:50
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Co když se ženy coby empatičtější bytosti dokáží vcítit i do autora-muže, zatímco opačně to tak dobře nefunguje? Pak by "ženská literatura" (ten pojem je fakt hrozný) skutečně byla zaměřena na o něco užší cílovou skupinu.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2234x

Inzerce
Inzerce
Inzerce