Goscinny, René; Sempé, Jean-Jacques: Malý Mikuláš

Goscinny, René; Sempé, Jean-Jacques
Malý Mikuláš

recenze komiks

Komiksové začátky dobrodružství slavného francouzského uličníka Mikuláše sice nepostrádají vtip a nápady, přesto za literární předlohou pokulhávají. Jakkoliv jinak René Goscinny brilantně zvládal obě média.

Mikulášovy anekdoty
René Goscinny
, Sempé: Malý Mikuláš – Původní komiks. Přel. Kristýna Brunclíková a Tamara Sýkorová, Albatros, Praha, 2018, 48 s.

Francouz René Goscinny byl po celý svůj (trestuhodně krátký: 1926–1977) život rozkročen mezi média komiksu a literatury. V literatuře stvořil komické příběhy školáka Mikuláše, v komiksu jej proslavily postavy galského válečníka Astérixe a kovboje Lucky Luka. Útlý svazek Malý Mikuláš – Původní komiks, který rok po původním francouzském vydání připravilo pro české čtenáře nakladatelství Albatros, ukazuje, že i u zrodu Mikuláše a jeho patálií bylo komiksové médium. A také, že jakkoliv byl jinak Goscinny jedním z nejlepších komiksových scenáristů všech dob, literární verze příhod malého zlobivého kluka jsou o poznání lepší.

Mikulášovy příběhy vznikly (alespoň dle krátké předmluvy Sempého) ze spolupráce spisovatele a scenáristy s kreslířem, kteří se potkali v roce 1954. Prvnímu bylo sedmadvacet, druhému teprve jednadvacet, nicméně už o rok a půl později vyšel první komiksový příběh o Mikulášovi v belgickém časopise Le Moustique. Závratný úspěch to nebyl, během půl roku jich vyšlo 28 a pak seriál skončil. Oba autoři se k němu vrátili až v roce 1959, kdy už pro francouzský nedělník Sud-Ouest Dimanche začal Goscinny psát povídky se Sempého ilustracemi. A s tím už prorazili: rok nato vyšla první kniha a pak další, následoval čtenářský úspěch doma i v zahraničí.

Publikace přináší nejen onu osmadvacítku komiksů, ale také dvě povídky (Kolo a Na pláži je to senzační), které vznikly přepracováním původních komiksových příběhů. Nebyly jediné, i další motivy Goscinny ještě později využil: namátkou odklizení nebezpečného synka před důležitou rodinnou návštěvou (jistěže neúspěšné) či návštěvy u obuvníka nebo fotografa. Nabízí tak bezprostřední srovnání.

Podstatou Goscinnyho literární komiky (slovní i situační) byla jednak volba vypravěče, jímž byl sám Mikuláš: emotivní, impulzivní, dosti sebestředný, s typicky dětskou touhou po absolutní spravedlnosti, schopný při náznaku křivdy okamžitě tropit hysterické scény. Druhým podstatným rysem byla rafinovaná konstrukce zápletek, které nastavily očekávání postav i čtenářů, aby vše nakonec dopadlo úplně jinak. Plánovaná klukovská hra se zvrhne v hádky, urážky a rvačky hned kvůli rozdělení rolí, aniž by se kluci k čemukoliv kloudnému dostali. Jindy Mikuláš udělá scénu kvůli tomu, že místo domácího oběda musí výjimečně do školní jídelny; nakonec si to ovšem užije a nají se tak, že pak pohrdne hostinou, kterou mu maminka jako omluvu vystrojí k večeři.

Na prostoru jedné časopisecké stránky samozřejmě Goscinny nic podobného rozehrát nemohl. Výsledkem jsou tedy komiksové anekdoty nejčastěji s převracením rolí dětí a dospělých, přičemž jejich hlavním smutným hrdinou je Mikulášův poněkud popudlivý, unavený a mírně vychloubačný otec, který touží hlavně po klidu; pochopitelně marně. Povídky, v nichž se na nebohého otce převážně bezděčně snáší nekonečná řada karambolů a konfliktů, patří k těm nejvděčnějším i v literární verzi a zde tvoří hlavní dějovou náplň. Obvykle se otec proviní nějakým zkratovitým vztekem (zahodí dětské autíčko, po kterém uklouzl, přes plot – bohužel k sousedovi na zahradu), nepozorností nebo drobnou lží, načež je potrestán fatálním, ba velkolepým způsobem (obvykle to končí zraněními nebo hmotnými škodami, jednou dokonce zatčením). Samo o sobě to funguje, koneckonců jde vlastně o jakýsi prodloužený strip, avšak při čtení v jediném svazku vychází najevo, jak jsou si anekdoty podobné, jak jsou postaveny podle jednoho vzorce. Podobně nebo úplně stejně jsou postaveny i některé povídky – ty jsou ale proloženy jinými, v nichž tragikomická situace postihne buď jiné dospělé (učitele, vychovatele, trenéry), nebo Mikulášovy kamarády, případně Mikuláše samotného.

Podobně i Sempého kresba není ještě úplně dotažená, vychází z dobové karikaturní kresby s břichatými a nosatými pány a načesanými dámami v kostýmech a pláštích, z nichž čouhají útlé nožky na podpatcích. Teprve později si Sempé našel originálnější styl, dodnes jasně rozpoznatelný: zjednodušil kresbu, opustil barvu, přidal nadsazenou dynamiku. Ale spokojenou atmosféru západoevropské střední třídy koncem padesátých let vystihuje komiks s elegancí a šarmem.

Původní komiksy o malém Mikulášovi možná zklamou ty jeho fanoušky, kteří očekávají plnohodnotný nášup. Zároveň můžou (zejména mladší) děti stále dostatečně bavit. A ty, které zatím kouzlo Goscinnyho literárních povídek neobjevily, postrčit tím správným směrem.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 20 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 1366x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce