Rasmussen, Knud: Noví lidé

Rasmussen, Knud
Noví lidé

recenze beletrie zahraniční

Knud Rasmussen, jehož socha v nadživotní velikosti krášlí kodaňské pobřeží u prominentní čtvrti Charlottenlund, představuje dodnes ikonu dánského cestovatelství. Rasmussenův přínos pro povědomí o grónské kultuře nemá ve světě obdoby, ačkoli od jeho polárních cest uplynulo už přes sto let.

Noví lidé
Knud Rasmussen
: Noví lidé. Přel. Zdeněk Lyčka, Argo, Praha, 2018, 264 s.

Dánsko-grónský polární badatel Knud Rasmussen (1879–1933) podnikl jedinečné výpravy do severního Grónska, Kanady a na Aljašku a syrovým způsobem zaznamenal tradice, život a především ústně předávané mytologické a slovesné příběhy Inuitů. Z autora, jemuž samotnému v krvi kolovala ze čtvrtiny grónská krev, se stal největší sběratel inuitských bájí, mýtů a pověstí na světě. Díky Rasmussenovým expedicím máme možnost poznat folklór necivilizovaného lidského společenství, které ještě začátkem 20. století řídilo svůj život mytologií.

V překladu Zdeňka Lyčky vydalo letos nakladatelství Argo Rasmussenovu prvotinu Noví lidé (Nye Mennesker, 1905) s původními ilustracemi Haralda Moltkeho. Rasmussen nasbíral materiál pro knihu během literární expedice, kterou uskutečnil v letech 1902–1904. Inuitskou slovesnost díky perfektní znalosti grónštiny sám přeložil do dánštiny a podařilo se mu zachytit mytologii Polárních Inuitů, kteří v dnešní době tvoří cca 2 % celkové grónské populace. Polárník v literárním debutu nezaznamenává pouze zážitky a geografické objevy, ale také průběh všedního dne Polárních Inuitů. Rasmussen vřele a s láskou líčí události dne svých hostitelů, a zachovává tak navěky v paměti osudy skutečných lidí, kterými se při výpravách obklopoval. Velmi sugestivně zachycuje šamanské zaříkávání, vyprávění i samotný střet s neznámými tradicemi, který vzbouzel rozpaky u členů výpravy i samotných Inuitů. Díky autorovým spisům se dozvídáme, jaké vztahy panovaly mezi obyvateli osad, co předznamenávalo kvalitní soužití muže a ženy či jak se lidé stravovali (popisování delikates, jako je tulení srdce nebo vši, ovšem není nic pro slabé povahy).

Kniha je rozdělena na dvě části. V první Rasmussen líčí svůj pobyt u nových lidí, nejseverněji žijících obyvatel země. Ti bydleli zcela izolovaně a i pro ostatní Gróňany představovali „nové“ lidi, protože ačkoli tito o jejich existenci věděli, nikomu se nedařilo s nimi setkat. Překvapivým zjištěním výpravy byl fakt, že si rozuměli a hovořili stejným jazykem. V druhé polovině, jejíž kapitoly nesou příznačný název Primitivní životní názory a Bajky a pověsti, autor zachycuje ústně tradovaná vyprávění a mytologické příběhy. Ty skvěle doplňují zapsané události v první části, protože dokazují, nakolik byl všední život Inuitů řízen právě pověstmi. Na první pohled roztříštěná struktura má svůj účel, obě části se doplňují, Inuity vykreslují komplexněji a odpovídají na otázky o tom, co naplňuje jejich den, čím se živí, při jaké teplotě je jim horko, kolik mají žen či jak jsou rozdělené genderové role.

Kromě cestopisu Noví lidé vydal Rasmussen řadu dalších knih. Česky vyšly Grónské mýty a pověsti (výběr z Myter og Sagn fra Grønland I–III, 1921–1924, a Inuit fortæller, 1981, přel. Viola a Zdeněk Lyčkovi, Argo 1998), v nichž najdeme i báje, které autor sesbíral právě na popisované literární expedici za novými lidmi. Již před více než padesáti lety byla u nás přeložena Cesta bílým tichem (Den Store Slæderejse, 1932, přel. Břetislav Mencák, Orbis 1965).

Cestopis Noví lidé vychází v kompletním překladu z dánského originálu a s původními ilustracemi poprvé. Ve 20. letech 20. století vyšla sice publikace pod téměř stejným názvem Noví lidé – rok u sousedů severní točny, avšak obsahovala pouze cestopisnou část a byla pořízena z němčiny, zároveň do ní nebyly zahrnuty jedinečné ilustrace Haralda Moltkeho. Nový překlad je opatřený výborným doslovem a poznámkovým aparátem Zdeňka Lyčky, který vysvětluje užívané grónské termíny. Kniha s nádhernou obálkou je prvním svazkem plánované tematické ediční řady Polární záře, která by měla dále zahrnovat faktografickou publikaci Duše, buď krásná (Sjæl gør dig smuk, Argo 2018) od Oleho Jørgensena a románový debut Homo Sapienne grónské autorky Niviaq Korneliussenové, který byl v roce 2015 nominován na Cenu Severské rady za literaturu.

Knud Rasmussen je dodnes nejen zdrojem jedinečných poznatků, avšak i on sám se stal inspirací pro další tematická zpracování. Zacharias Kunuk, inuitský režisér žijící na severu Kanady, poeticky zfilmoval první kontakt Inuitů a Evropanů ve snímku Deníky Knuda Rasmussena (The Journals of Knud Rasmussen, 2006). Dále stojí za zmínku dobrodružná kniha pro mládež Knud Rasmussen německé autorky Liselotte Düngel-Gillesové (přel. Zuzana Tausingerová, Albatros 1974), jež napínavě převypravuje Rasmussenovy zážitky z jeho prvních objevných výprav za Polárními Inuity a největší výpravu za kanadskými a aljašskými Inuity (1921–1925). Za přečtení rovněž stojí knihy Rasmussenova spolupracovníka a přítele Petera Freuchena.

 

© Markéta Kliková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 22 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 1354x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce