Wechterowicz, Przemysław: Obejmi mě, prosím

Wechterowicz, Przemysław
Obejmi mě, prosím

recenze dětská

Roztomilá knížka o výstředních medvědech, kteří objímají všechny v lese, nápadem nepřekvapí, ale zapůsobí okouzlujícími a humornými ilustracemi. Krása je ukryta v jednoduchosti.

Medvědi sluníčkáři
Przemysław Wechterowicz
: Obejmi mě, prosím. Přel. Michael Alexa. Host, Brno, 2017, 36 s.

Příběh knížky pro nejmenší (ne)čtenáře již od tří let Obejmi mě, prosím polského spisovatele Przemysława Wechterowicze by se dal označit jako „sluníčkářský“. Vypráví o tátovi Medvědovi a synkovi Medvídkovi, kteří se rozhodnou zpříjemnit si den tím, že půjdou někoho obejmout. Poobjímají každého, na koho v lese natrefí, včetně hajného, a cítí se krásně. Oporou příběhu je důvěrný vztah otce se synem, kteří si s radostí užívají svůj pomalý, líný den. Poselství, jež svým chováním malým čtenářům sdělují, je docela prosté, ukazují medvědím způsobem, co je to altruismus. Jejich konání působí výstředně nejen na čtenáře, ale i na samotná zvířátka v lese. Stereotypní spojení „medvědí objetí“, které většinou představuje silný neohrabaný stisk, zde získává nový rozměr, přináší dojemné potěšení duší.

Škoda jen, že příběh ústřední myšlenku nerozvíjí hlouběji a že schází širší děj. Autor se sice snaží podat i trochu poučení o zvířatech – třeba že anakonda má objetí nejraději a že housenka se přemění v motýla –, ale často jen přiživuje tvrzení, jež jsou více stereotypní než pravdivá (že medvědi jedí med, zajíci zase jen mrkve a vlk neustále číhá na holčičku v červeném čepečku). Po třetím, čtvrtém objatém zvířátku už příběh ztrácí šmrnc. Dá se to ovšem obrátit i ve výhodu, máte-li v plánu s knížkou děti uspávat.

Nejvíc bezpochyby potěší ilustrace Emilie Dziubakové, kterou čtenáři znají také jako autorku bilderbuchu Rok v lese (česky Host, 2017). Její obrázky jsou něžné a roztomilé, ale i zábavné. Pestrobarevnost se v nich snoubí s hrou světla a stínu. Zvířátka jako hlavní postavy jsou zasazena do kulis lesa, rozvedených řadou detailů. Nejvýraznějším je orámování všech celostránkových ilustrací – rámeček je vždy vytvořen z přírodnin, které jsou pro les typické, ať už jsou to stromy, jejich kořeny a listy, nebo borůvčí, kapradiny či jiné úponky. A když se člověk do keřů a rostlin zadívá, může objevit spoustu dalších obyvatel lesa – malé broučky, pavoučky, mušky, housenky, ptáčky.

Velké ilustrace doplňují menší situační obrázky zapojené přímo do textu. Vzájemně spolu korespondují především využitím barevně i kresebně výraznějšího písma, které vypadá jako přechod mezi ilustrací a textem.

Kniha získala Literární cenu hlavního města Varšavy v roce 2014 a téhož roku byla zařazena do katalogu White Ravens, který každoročně vytváří Internationale Jugendbibliothek v Mnichově a upozorňuje tak na 200 nejzajímavějších knižních titulů pro děti a mládež. Mimo to byla kniha vydána už ve čtrnácti zemích, což stvrzuje její mezinárodní ohlas a zřejmě i skutečnost, že v jednoduchosti je často ukryta krása.

 

© Helena Žáčková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 13 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   58%čtenáři

zhlédnuto 1234x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce