Hůlová, Petra: Jak Martin Krafl nalil čistého vína

Hůlová, Petra
Jak Martin Krafl nalil čistého vína

článek beletrie česká

„Veřejné zasedání dramaturgické rady k projektu Lipsko 2019“, na které (i pod vlivem dopisu více než dvaceti autorů) Moravská zemská knihovna první zářijový týden sezvala literární veřejnost do velkého sálu pražské Městské knihovny, mělo podobu one-man show koordinátora rady Martina Krafla; se sekundujícím Tomášem Kubíčkem, ředitelem MZK. Myslet si, že „veřejné zasedání“ znamená být jednou při tom, jak dramaturgická rada pracuje, se ukázalo jako naivní...

Jak Martin Krafl nalil čistého vína

Všichni její členové seděli dole pod pódiem s publikem jako pouzí diváci Kraflova monologu o tom, jak a čím vším bude MZK příští rok na Lipském veletrhu prezentovat českou literaturu. Nebylo to zasedání, ale píárko a chybělo toho víc.

V Kraflově „TED talku“ například chybělo byť jen jednou vyslovené „České literární centrum“. Překvapí to proto, že právě ono mělo podle ministerstva kultury „zajišťovat národní prezentace na knižních veletrzích“ – mám to z webu ministerstva. České literární centrum nijak nefiguruje ani v příslušné tiskové zprávě k veletrhu. Centrum, které bývalý ministr kultury Daniel Herman označil za „jeden z největších úspěchů české literatury posledních let“, v souvislosti s lipským veletrhem prostě píárkovému stand-upu ani tiskové zprávě nestojí za zmínku. Na dotaz z obecenstva, proč ČLC ani jednou nezmínil, koordinátor Krafl reagoval argumentem, že by se na něj stejně tak mohl zlobit někdo z Goethe institutu, že jej v souvislosti s Lipskem 2019 opominul. Čímž nám vlastně nalil čistého vína. Důležitost ČLC v rámci přípravy něčeho, k čemu bylo ČLC ministerstvem fakticky zřízeno, se reálně rovná důležitosti jedné z několika desítek partnerských organizací, se kterými na přípravě české účasti na veletrhu Moravská zemská knihovna spolupracuje.

Deklarovaná důležitost a vliv Českého literárního centra zjevně naprosto neodpovídá skutečnosti, protože o tom, k čemu bylo centrum vytvořeno, ve skutečnosti zcela rozhoduje Moravská zemská knihovna. Od chvíle, kdy ministerstvo kultury rozhodlo, že České literární centrum bude spravovat právě tato regionální knihovna, se ozývaly hlasy, že Moravská zemská knihovna v sobě České literární centrum rozpustí, respektive učiní z něj své servisní pracoviště. To se nyní potvrzuje. Pak – logicky – nestojí za to České literární centrum kdekoli ani samostatně jmenovat.

 

Další sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!

 

© Petra Hůlová
Ilustrace Lela Geislerová
 

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 14.09.2018 20:46
Hůlová, Petra: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Jen taková paralela: když v roce 2016 byli čestným hostem veletrhu ve Frankfurtu Nizozemci a Vlámové, příslušné literární fondy (tedy řekněme instituce srovnatelné s ČLC) jmenovaly “uměleckého intendanta”, jímž byl všestranný vlámský autor se silnou vazbou na německé prostředí a rozsáhlými mezinárodními... kontakty Bart Moeyaert – ten se stal tváří akce a vnesl do programu taky mnoho vlastních originálních nápadů (a vedle toho byl součástí doprovodného programu např. koncert v Německu nesmírně populárního zpěváka Hermana van Veena, aby se pokrylo široké spektrum kulturních zálib obecenstva v hostitelské zemi). Své plány intendant představil m.j. necelý rok před konáním veletrhu, v prosinci 2015 v Amsterodamu na Překladatelských dnech – organizovaných oběma fondy, ale zda Moeyaert při prezentaci fondy jmenoval, si nevzpomínám. Obecenstvo totiž hlavně zajímalo, co všechno se chystá, a zejména jakým způsobem se tam představí práce překladatelů a jejich nezastupitelný význam při uvádění literatury v cizině. Intendant měl samozřejmě kolem sebe celý organizační tým, v němž byly oba fondy taky zastoupené, protože mají – na rozdíl od ČLC nebo MZK – dlouholetou zkušenost s pořádáním literárních akcí po celém světě. Ale nejvíc energie fondy věnovaly zajišťování nových německých překladů (jen z beletrie jich do zahájení veletrhu vyšlo 306 u 132 německých nakladatelů). Pokud taková dělba práce funguje i mezi Martinem Kraflem a ČLC/MZK, tzn. že v náběhu na Lipsko (např. za pár týdnů ve Frankfurtu) bude ČLC/MZK neúnavně pracovat na tom, aby aspoň každý z nominovaných autorů v březnu v Lipsku mohl říct, že z jeho díla buď v němčině právě něco vyšlo, nebo v nepříliš vzdálené budoucnosti vyjde, čestné hostování na tomto knižním veletrhu splní účel. Je škoda, že se o programu půl roku před veletrhem dosud nedá najít nic bližšího (třeba na webu http://ahojleipzig2019.de/). Kdo nebyl v Městské knihovně (a podle fotek tam opravdu mnoho lidí nebylo), má smůlu?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1721x

Inzerce
Inzerce