Zábranský, David: Za_raný turisti

Zábranský, David
Za_raný turisti

článek beletrie česká

V Athénách trávím hodně času, mám tady byt, za turistu se rozhodně nepovažuji. Ale když jsem si kousek od domu na chodníku přečetl velký červený nápis „FUCK OFF TOURISTS“, který tam někdo nastříkal a který tam ještě včera nebyl, dotklo se mě to.

Za_raný turisti

Těch pocitů bylo o něco víc. Dotklo se mě to, zároveň jsem tomu rozuměl. A především mi to přišlo vcelku líto.

Moje athénská čtvrť Exarchia pomalu prochází gentrifikací. Velmi pomalu, protože Exarchia se podle mě nedá, ale to by bylo na jiný příběh. Pro teď stačí říct, že to je čtvrť, kde se co týden bojuje s policií a kde běžně létají molotovovy koktejly; zuřivě i slavnostně, jako by kromě konce světa ohlašovaly i nový začátek. Exarchia je město ve městě, jakési permanentní partyzánské ležení. Radikální levice, uprchlíci, studenti z techniky a z akademie. Místní často nesnášejí srovnání s Berlínem, přesto si dovoluji říct, že takový Kreuzberg proti Exarchii skutečně působí jako hračka pro děti. A když už jsme u toho, mně se vlastně tohle pošťuchování mezi Berlínem a Athénami, se kterým rozhodně nepřicházím jako první, docela líbí.

Někdo před pár lety přišel s heslem „Athény jsou nový Berlín“. Tady v Exarchii jsem zaslechl, že ve skutečnosti je tomu naopak a že „Berlín jsou nové Athény“. Hodně dobrý. Vtipný, zdravý. Do určité míry. Přesně do chvíle, kdy člověk tuhle řevnivost dokáže držet na uzdě.

Ten rudý nápis na chodníku byl ukázkou toho, jak to dopadne, když se uzda povolí. Boje o identitu probíhají zleva doprava, všeobecná ztracenost přitom bije do očí. Velmi dobrý důvod, proč při četbě takového nápisu posmutnět. Nejde o jednotlivost, je to vyjádření čehosi obecného, v čem nyní žijeme.

Co to bylo za kluka, který to psal? Nebo holka? A jak ten kluk nebo holka definují turistu? Vyfakovali by i mě, když v Athénách de facto bydlím? A pak jsem si říkal, jestli ten kluk nebo holka taky někdy vycestovali mimo Athény. A jak se při tom výjezdu cítili. Člověk mimo svůj domov nutně působí jako vůl. Ti nejinteligentnější jedinci si toho jsou vědomi. Volové si myslí, že volové jsou všichni ti kolem, kdo jsou v té zemi doma. Je to skoro strukturální věc, rozhodně se s tím v dnešní době nedá nic dělat: člověk „venku“ působí jako debil. Neví, kde má v té které ulici zahnout, motá se lidem pod nohy.

Říkám si – tak co, jsem turista? Taky bych ale přece mohl být dejme tomu „cestovatel“. Nebo host. Nebo třeba návštěvník. Nebo dokonce soused… Tourist; guest; traveller; visitor; neighbour…

A pak jsem se v myšlenkách znovu vrátil k tomu nápisu. Vlastně s tebou souhlasím, kluku (nebo holko), ale pod podmínkou, že mi dokážeš dobře definovat, kde končí turista a kde začínají ti další, které jsem výše vyjmenoval.

V našem dnešním světě, mám ten dojem, se z té mizérie nepohneme dál, dokud si neuvědomíme, že krom těch pauz, kdy jsme vždy na skok doma, jsme všichni turisty. S pohrdáním člověk prostě dnes moc daleko nedojde.

Nebo nejdál sám k sobě.

 

Další sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti

 

© David Zábranský
ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 14.10.2018 11:23
Zábranský, David: Za_raný turisti
Kdo chce, aby ho okolí přijímalo za "svého", měl by se hlavně naučit jazyk (bez ohledu na to, že se dneska skoro všude domluví anglicky).
Vložil: jirka, 13.10.2018 23:11
Zábranský, David: Za_raný turisti
... líbil, ale myslíte si, že to byl "kluk nebo holka" ... ? a máte za to, že to dotyčný takto "třídí" jako vy? Zdravim z jižních Čech ...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2004x

Inzerce
Inzerce