Bolavá, Anna: Ten, co srážel kaštany v parku

Bolavá, Anna
Ten, co srážel kaštany v parku

sloupek beletrie česká

Ten, co srážel kaštany v parku poznamenal každý můj podzim. Nikoli ve zlém ani v dobrém, jen neutrální zářez navlhlé vzpomínky pokaždé, když uklouznu na spadaném listí rozježděném auty napadrť.

Ten, co srážel kaštany v parku

Tehdy to byl, i přes neholený porost celého obličeje, vlastně ještě kluk. Nikdy jsme se neshodli, jestli byl jen „blbej“, nebo i „nějak postiženej“, a neví se to dodnes. Každopádně tehdy v parku objevil obrovský, tlustý klacek a pustil se do toho. Rozmáchl se a vrhnul. Vyvinul největší sílu, jakou byla schopna vyvinout bytost jeho rozměrů, a zařval. Na zem se snesl příval listí, větví, kaštanů i jejich slupek. V tu ránu byla kolem spousta pištících dětí, pro které byl tento neobvyklý vandalský čin zázrakem. Rozesmátě nadílku sbíraly a vůbec si neuvědomovaly, že se budoucí Ten, co srážel kaštany v parku chystá znovu rozmáchnout. A pak už jim to padalo na hlavy a my jsme se tomu z nedaleké lavičky smáli. Celé odpoledne jsme ho pozorovali. Jak nezištně vrhá kládou, až další větve létají po okolí, naštěstí nikdy ne přímo na ty uřvané hady s vyboulenými kapsami. To odpoledne udělal tolik parchantů šťastnými! Tohle tady ještě nebylo, a to tu dřepíme skoro denně.

Pak se stalo něco, díky/kvůli čemu dostal debil svou indiánskou přezdívku. Rozmáchnul se, zařval, vyhodil kládu do vzduchu a ve vlhké trávě mu podjely obě nohy. Upadl na zem a praštil se zezadu do hlavy o betonový obrubník. Ležel na zádech a nehýbal se. Křik, smích, strkanice a spousta dalších spadaných kaštanů. Vstávám z lavičky a jdu k němu. Jestli je mrtvý, bude muset někdo z nás dojít na polikliniku, o mobilech nemáme zatím ponětí. Ale vypadá to dobře, kluk se zvedá, vytahuje si gumu od plandavých tepláků a koulí očima. Každým čumí jinam, ale to dělal i předtím. „Je ti něco,“ zamumlám, když už jsem teda u něho. Celé je to absurdní, on možná ani neumí mluvit, chodí do zvláštní školy, a až bude dospělý, spáchá z důvodu nesvéprávnosti něco historicky otřesného. Protentokrát mu nic není, v hlavě má jen to, co míval vždycky, jen se s tím vším před chvílí pořádně břinklo. Nevím už, co bylo dál. Asi sednul na kolo a odjel domů, v břiše hlad, na hlavě bouli a na zádech pomyslnou cedulku s novým jménem, které zkoušíme použít hned, jakmile zmizí za rohem.

Nedávno náš park zrekonstruovali a myslím, že široké obrubníky vzaly zrovna v těch inkriminovaných místech zasvé. Stromy však stojí dál. Někdy kaštany ještě srážíme, většinou ale nemáme čím. Kdyby tu tak byl on… Vybavuju si, jak tehdy vypadal, v těch slabých teplákách a v šusťákové bundě do pasu, obličej nafouklý a plný divných otvorů, z nichž dva nejdůležitější obdržely velmi tlusté brýle. Dneska bych ho nepoznala. I přezdívku už má jinou. Historicky otřesný skutek opravdu spáchal. Nebyla jsem u toho, a tak si ho pamatuju v dobrém. Jak funí, hýbe nosem nahoru a dolů a větří kaštany jako divočák u krmelce. Ten, co se svlíkal na plese už je jeho pozdější kapitola. Nebo taky Ten, co dělal striptýz a neumyl si předtím zadek. Někdy jen zkráceně Tanečník či Striptér. Udělal radost tolika lidem, aniž o tom věděl. Taky jich hodně vyděsil. Sklidil nevídaný potlesk a zajistil si nesmrtelnost. Právě teď se její kusy vznášejí kolem mě. Jak jinak, je podzim a vlhké listí klouže pod nohama. Když chci, slyším ten zvuk. Bouchnutí hlavy o obrubník. Úplně stejné, jako když se od betonu odrazí čerstvě vylouplý kaštan.

Další sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti

 

© Anna Bolavá
ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1240x

Inzerce
Inzerce