Zamora, Juan: Agatha, služky a skrytá reklama

Zamora, Juan
Agatha, služky a skrytá reklama

článek beletrie česká

Videoblogerka Dorota „Noon“ Nováková se rozhodla své diváky poučit o Agatě Christie. Byť povídání trvá sotva tři minuty a týká se jednoho autora popkulturního žánru, může dobře posloužit k obecnějším poznámkám o tom, jak u nás funguje jeden typ referování o knihách.

Agatha, služky a skrytá reklama

Video se objevilo v srpnu na facebookových stránkách (pod názvem Agatha Christie: 9 věcí, které jste o ní nevěděli!) a tzv. YouTube kanále nakladatelství Knižní klub (s názvem Tohle jste o Agathě Christie nevěděli !, citováno diplomaticky s mezerou před vykřičníkem). Knižní klub spadá pod skupinu Euromedia Group a donedávna vydával právě knihy Agathy Christie (na podzim přešly pod jinou značku koncernu).

Dorota „Noon“ Nováková nejprve upozorní na to, že Agatha Christie v roce 1926 na deset dní (ve skutečnosti jich bylo jedenáct) záhadně zmizela. Prý neznámo proč a kam. Řekne jen to, že o zmizení existuje kniha Andrewa Wilsona, která vyšla – jaká to náhoda – v Knižním klubu. Jiné existující publikace dostupné v češtině uvedeny nejsou ani se nedozvíme, že Wilsonův text není literatura faktu, jak by si nezasvěcený divák mohl myslet, ale fikční, beletristické zpracování. Otázka kam navíc není tak záhadná, jak se nám tvrdí – ví se, kde Agatha Christie nakonec byla objevena. Ale proč bychom tím zatěžovali diváky, nebo si dokonce dohledávali podrobnosti?

Vyložené rozpaky musí u znalce díla Agathy Christie vzbudit poznámka, že pod pseudonymem Mary Westmacott „psala romantické příběhy o služkách“. Čtenář, který začne pátrat po obsahu šesti próz vydaných pod pseudonymem, bude zmaten, kam se poděly ty služky. Ostatně i konstatování, že „Agatha Christie byla romantická duše, což se projevilo i v literatuře“, kterým Dorota Nováková začíná povídání o těchto příbězích, není nejšťastnější. Ano, video nám chce říct i něco o autorčině životě a konstatování má sloužit jako oslí můstek k tvorbě pod pseudonymem, jenže: ona se tedy v detektivkách Agathy Christie romantická duše neprojevuje? A mohli bychom hnidopišsky pokračovat, zda romantické ladění díla nemůže ovlivnit i něco jiného než „romantická duše“, třebas by autor takový opravdu byl.

Ke konci videa se dozvíme o tom, že ve psaní příběhů s Herculem Poirotem, tedy postavou z próz Agathy Christie, někdo pokračuje (Sophie Hannah). A jaká to další náhoda – právě od této následovnice brzy vyjde česky další kniha (Záhada tří čtvrtin), kterou už si můžeme objednat (vyšla zhruba měsíc a půl po uvedení videa).

Jak důkladné byly asi rešerše před natáčením, když došlo na „romány o služkách“? Výše uvedený výčet nepřesností nebo nešťastných vyjádření mimochodem není kompletní, ale pouze ilustrační. Problematická jsou totiž i ostatní tvrzení. Informace se nám přitom říkají s takovým entuziasmem, že je člověka nenapadne zpochybňovat. Je nadto dobré zdůraznit, že čtenář-divák přece nesedí připraven u počítače, aby každé sdělení honem ověřoval na internetu.

Podstatnější než tyto nepřesnosti, jakkoliv jsou problematické, se mi však zdá otázka po příčině vzniku videa. Bývalo by vzniklo, kdyby Knižní klub zrovna nechystal nový román od christieovské pokračovatelky? Jsem přesvědčený, že ne – že hlavním cílem bylo (nenápadně?) připravit půdu pro propagaci nového titulu.

Podobná videa o knihách netočí jen nakladatelství, z nichž je skupina Euromedia Group obzvlášť aktivní, ale rovněž knihkupectví. Mladí lidé nás nadšeně informují o novinkách, říkají, co přečetli, nebo přinášejí různé „zajímavosti“ jako v případě Christie. Občas se tam objeví i nějaké „nelíbí“ – knihy, jež hodnotitele tolik nezaujaly –, ale hlavní účel těchto pravidelně zveřejňovaných videí se při použití zdravého rozumu zdá jasný. Propagovat, jinak řečeno dělat reklamu. Nakladatelství i knihkupecké řetězce zkrátka potřebují prodávat; zájemcům o bližší seznámení s problematikou lze dále doporučit například videa Knih Dobrovský.

Uvědomují si ovšem diváci těchto videí, že sledují něco, co vypadá jako přátelské doporučení, ale co se přitom snaží o zvýšení prodeje? Nevadí, že videa neobsahují mnoho hodnotících soudů, pokud vůbec nějaký, ale zaměřují se na převypravování anotací, sdělování biografických informací o autorech, případně na podtrhávání prodejní úspěšnosti autorů? Podá se to jako to nejzásadnější (či jediné), co potřebujeme vědět, což zamaskuje to, že dotyčný knihu třeba ani nečetl. Někteří diváci tipy stejně přijmou.

Nakladatel nebo knihkupec si může mnout ruce, videa svůj účel splnila. Co na tom, že se ztrácí rozdíl mezi pojmy jako recenze nebo článek o knihách na jedné straně a reklamou a PR článkem na straně druhé. Samotný koncept povídání o literatuře ve videích přitom obzvlášť v dnešní internetové době není nikterak špatný a ani nevyžaduje, aby ve videích pro „širokou veřejnost“ zazníval v každé druhé větě termín z literární teorie a mluvilo se jen o škatulce vážné literatury. Stačilo by sdělovat něco ověřeného, pozoruhodného a podstatného.

Jedna otázka, na kterou neumím odpovědět, ještě zůstává. Uvědomují si ti, kdo v knižních videích vystupují, že se jejich aktivita do značné míry podobá hercům z reklam na „jemné smetanové jogurty“?

 

Starší sloupky:

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti

© Juan Zamora

Diskuse

Vložil: mp, 11.11.2018 10:58
Zamora, Juan: Agatha, služky a skrytá reklama
Je suis mruk.
Vložil: mruk, 09.11.2018 14:11
Zamora, Juan: Agatha, služky a skrytá reklama
Rozenej detektiv, ten Vávra.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 2392x

Inzerce