Blackwood, Algernon: Vrby

Blackwood, Algernon
Vrby

recenze fantasy

Vrbami porostlý ostrůvek vyčnívající uprostřed rozbouřeného Dunaje se stává útočištěm dvou cestovatelů, kteří poznenáhlu zjišťují, že co se jevilo jako záchrana, může přinést nevyhnutelnou zkázu.

Hrůza na Dunaji
Algernon Blackwood
: Vrby. Přel. Petra Johana Poncarová, Vyšehrad, Praha, 2018, 144 s.

Přestože byl Algernon Blackwood (1869–1951) jedním z nejvýznamnějších britských autorů strašidelných povídek, v českých překladech se jeho díla objevují spíše sporadicky, obvykle v různých povídkových antologiích jako Upíři, démoni a spol. (Plus, 2010; povídka Mortonova podivná smrt), Krypty a draci (Talpress, 2004; Kouzelné zrcadlo) či Půlnoční povídky (Albatros, 1988; Strašidelný ostrov). Jedním z jeho nejznámějších příspěvků k hororovému žánru je však bezpochyby novela Vrby (The Willows), jež poprvé vyšla v roce 1907 jako součást sborníku The Listener and Other Stories a která se nyní díky nakladatelství Vyšehrad dostává také k českému čtenáři.

Úvodní stránky, na nichž se seznamujeme se dvěma protagonisty příběhu, vypravěčem a jeho přítelem „Švédem“, kteří se rozhodli splout Dunaj v celé jeho délce od pramene v Černém lese až po Černé moře, líčí krásy mohutné řeky a ničím nenaznačují, že by se během poklidné cesty mělo přihodit cokoli mimořádného. Jakmile však cestovatelé proplují kolem Bratislavy, idylka rychle pomine. Vplouvají do řídce obydlené oblasti, kde se z řeky vynořuje mnoho písčitých ostrovů, stejně jako břehy posetých hustými vrbovými houštinami, což celé scenerii propůjčuje poněkud pochmurný vzhled. Navíc se zvedá vichřice a hladina řeky nebezpečně stoupá. Hrdinům proto nezbývá než na jednom z písčitých ostrovů uprostřed rozbořeného toku přistát a pokusit se přečkat noc.

Ohlušující vichr, burácející vody a několik neobvyklých událostí nechávají oba muže zpočátku v klidu, ale padající tma a nestabilní písčité tábořiště, obklopené hustým a dotěrným vrbovým porostem, začíná do jejich duší vnášet neurčitý, leč stále intenzivnější neklid. Po noci plné nepokojného spánku cestovatelé zjišťují, že na ostrově, pozvolna ohlodávaném silným proudem, budou muset strávit další noc. Zároveň si však stále zřetelněji uvědomují, že nebojují jen s běsnícími živly, nýbrž i s jakýmsi nepostižitelným, život ohrožujícím nebezpečím.

Vrby jistě nejsou typický příklad hrůzostrašné literatury přelomu 19. a 20. století. Algernon Blackwood se hravě obešel bez klasických propriet podobného typu příběhů a při navozování stále hutnější atmosféry si v podstatě vystačil se zdánlivě obyčejnými vrbovými porosty, rozbouřenou řeknou a skučícím větrem. Je pravda, že v příběhu se mihnou i některé fantastičtější motivy či narážka na tehdy značně oblíbenou představu vyšších prostorových dimenzí coby sídla nepoznaných životních forem. Avšak explicitní vyjádření podstaty číhajícího zla se neobjeví, a čtenář si tak musí sám přebrat, jestli se v případě zážitků obou protagonistů jedná o realitu, nebo o divoké přeludy zrozené v rozjitřené mysli, jíž neobvyklé prostředí nedává ani na chvíli vydechnout. A i když se závěr tváří, že váhy lehce vychyluje na jednu stranu, ve skutečnosti neprozrazuje takřka nic.

Nezanedbatelnou roli ve stále beznadějnější situaci hraje i fakt, že hrdinové příběhu jsou v podstatě uvězněni na malém ostrově, z něhož nelze uniknout, aniž by člověk podstupoval vážné riziko. Tento motiv dává vzpomenout i na již výše zmíněnou Blackwoodovu povídku Strašidelný ostrov, pojednávající o mladíkovi, jenž zůstane sám na ostrově uprostřed velkého kanadského jezera. I tentokrát příběh začíná docela idylicky, leč s příchodem noci se objeví hrozba, která se postupně a neodvratně blíží a čím dál tísnivější situace se nakonec stává doslova nesnesitelnou. Závěr zůstává otevřený čtenářově interpretaci, byť dává tušit, že opuštěné místo, samota a strach mohou být někdy daleko horší než jakýkoli vnější nepřítel. Je-li to tak i u Vrb, je otázka, nicméně na ni není nutné hledat odpověď.

Vrby jsou vynikajícím příkladem, že hrůzu a sklíčenost lze vyvolat naprosto všedními prostředky, a zároveň jasně ukazují, proč je Algernon Blackwood považován za mistra duchařských a mysteriózních příběhů, což koneckonců uznával i H. P. Lovecraft. Je proto dobře, že se k českým čtenářům dostalo jedno z jeho významných děl, navíc vhodně doplněné o ilustrace Jana Híska, které svými neurčitými konturami a barevným tónováním s vyzněním knihy báječně ladí. Potěšující by bylo, kdyby se překladu dočkaly i některé další z Blackwoodových děl, kupříkladu novela The Wendigo či mnohé česky dosud nevydané povídky. Čtenáře by si na našem trhu zajisté snadno našly.

 

© Pavel Pecháček

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   61%čtenáři

zhlédnuto 1026x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce