Boto, Eza: Ville cruelle

Boto, Eza
Ville cruelle

recenze beletrie zahraniční

První kamerunský román napsaný ve francouzštině vyšel v roce 1954. Eza Boto v něm zásadně otočil směr nahlížení na Afriku, k němuž do té doby docházelo jen očima Evropanů. Najednou už protagonistou není černoch, kterého se snaží bílý kolonizátor poznat a polidštit: zlo přichází od dobyvačného bělocha a africké kultuře hrozí zánik.

Černý proti bílému
Eza Boto
: Ville cruelle. Présence africaine, Paris, 1954, 224 s.

První román Alexandra Biyidi Awala (uměleckým jménem Mongo Beti), vydaný v roce 1954 pod názvem Ville Cruelle (Kruté město), popisuje střet dvou prostředí, tradiční africké vesnice a poevropštělého města. Beti prvotinu podepsal svým druhým uměleckým jménem, Eza Boto.

Angažovaný kamerunský spisovatel ve svých románech zobrazoval utrpení a příkoří, jakému jsou vystaveni obyvatelé kolonizované Afriky. Ville Cruelle, vůbec první kamerunský román napsaný ve francouzštině, vypráví příběh mladého afrického zemědělce Bandy, který se setká s chamtivostí kolonizátorů a s nespravedlností v koloniích tak běžnou. Úpadek kolonizované Afriky zde ztělesňuje životní ztroskotání hlavní postavy: na jejím osudu se těžce podepsala imperialistická Evropa.

Román se záhy po vydání stal nepřehlédnutelným, způsobil velké pozdvižení. Charakterizuje koloniální moc v Africe jako diktátorský režim, který ani v nejmenší míře nesnese odpor, snaží se ze všech sil udržovat mezi podrobeným obyvatelstvem beznaděj, vědomí méněcennosti a podřízenosti. Hnacím motorem kolonialismu je násilí, korupce a vykořisťování. Ačkoli se příběh odehrává padesát let po zrušení otroctví, afričtí vesničané a rolníci strádají pod francouzskou krutovládou bezmála stejně, jako jejich předci trpěli pod tíhou řetězů. U moci jsou Evropané, v Africe již dobře etablovaní, a šíří tu zlodějské praktiky. V knize jsou kolonizátoři zastoupeni skupinou Řeků: ti v afrických frankofonních románech často představují obchodníky i překupníky a Ville cruelle není výjimkou.

Bezvýchodnost situace mladého protagonisty je zdůrazněna jeho vztahem k africkému prostředí, a odráží tak problémy vztahu starší a mladší generace. Konzervativní africké tradice určují, že jediné platné, správné a právoplatné rozhodnutí může udělat starší z rodiny, a nedávají mladým žádnou svobodu. Stařešinové představují tisíciletou modrost předků: ta se však najednou mladé generaci, která se setkala s evropským myšlením, zdá nedostatečná a nevyhovující. Přitom je ovšem nepřípustné, aby se mladí vzpouzeli proti rozhodnutí starších. Banda je přesvědčen, že se v tomto prostředí ocitá v bezvýchodné životní situaci, jako jedinou možnost řešení vidí útěk do města. Toto téma bude následně v afrických frankofonních románech ještě mnohokrát zpracováno.

Eza Boto příběh zasadil do smyšleného rámce a tím ještě zdůraznil, že jde o obecný problém celé Afriky: o palčivou otázku vztahů tradiční vesnice a moderního města. V době, kdy autor svou románovou prvotinu psal, v afrických vesnicích stále panovalo tradiční sociální schéma, tedy uzavřená společnost kmenů s pevnými rodinnými svazky. Vize města jako poevropštělého, moderního prostoru, skýtajícího nové možnosti, byla pro mladou generaci neobyčejně lákavá. I městské prostředí je však rozděleno na dvě části, jak protagonista zjišťuje až na místě: na evropskou a domorodou. Přechod mezi nimi je nebezpečný a pro Afričany často nemožný. Opět jde o vděčné téma četných pozdějších románů vznikajících v této oblasti.

Ville cruelle je román o velkém zklamání a rozčarování mladého Afričana. Na rozdíl od mnoha jiných frankofonních románů z pera afrických autorů té doby však protagonistovi evropská kultura neučaruje, naopak jí bude pohrdat. Banda je nejprve oslněn vizí třpytícího se města, posléze tu ale o vše přijde. Netouží sice stát se Francouzem, přesto se od tradiční Afriky nenávratně oddaluje. Ta pro něj představuje uzavřenou a zatuchlou společnost se zastaralými a přežilými mravy i myšlením. Rovněž toto téma, nazývané identitární prázdnotou, v literatuře afrických autorů následně najde své pevné místo.

Jak bylo zmíněno výše, román vyvolal značný skandál, a to zejména u francouzských čtenářů. Evropský kolonizátor je explicitně kritizován jako záporný prvek na africkém kontinentě a především je právě on označován za „toho druhého“.

Ville cruelle je jeden z prvních protievropských románů vzešlých z pera afrického frankofonního spisovatele. Pro evropského čtenáře byla změna v pohledu vypravěče obrovská. Cizinec, ten odlišný, jiný, cizí, už není Afričan, tedy černoch, kterého se snaží bílý kolonizátor poznat a polidštit: je to zlý, krutý a dobyvačný běloch, s nímž přichází zánik africké kultury.

 

© Vojtěch Šarše

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 9 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   49%čtenáři

zhlédnuto 1169x

katalogy

štítky k článku

Inzerce