Veselá, Lenka: Nové objevy přicházejí s každou další cestou

Veselá, Lenka
Nové objevy přicházejí s každou další cestou

rozhovor historie

Webový portál zaměřený na knižní kořist odvezenou do Švédska na konci třicetileté války má za sebou něco přes měsíc existence, přesto již dokázal vzbudit pozornost odborné i laické veřejnosti. Jeho autorka Lenka Veselá v rozhovoru mimo jiné prozradila, jaká překvapení při svém výzkumu zažila, jaké má s portálem plány do budoucna i jak se staví k otázce navrácení knih zpět do Česka.

Nové objevy přicházejí s každou další cestou. Výzkum švédské knižní kořisti on-line

O vyplundrování sbírek na Pražském hradě i na jiných místech Čech a Moravy v závěrečné fázi třicetileté války slyšel v hodinách dějepisu či při jiných příležitostech snad každý. Mnoho Pražanů i návštěvníků metropole využilo na přelomu let 2007/2008 příležitost na vlastní oči spatřit ze Švédska zapůjčený Codex gigas, patrně nejznámější knihu, kterou Švédové diplomaticky řečeno kdysi odvezli. Kolik knih ale vlastně celkem v oné dramatické době na sever zamířilo? Jaké byly jejich další osudy? Je možné si dnes tyto knihy někde prohlédnout? Vrátily se některé zpět do Česka? Na tyto a mnoho dalších otázek je možné od letošního 8. listopadu snadno najít odpověď na webovém portálu „Švédská knižní kořist z Čech a Moravy v letech 1646–1648“. Za spuštění webu a jeho obsah je odpovědná Lenka Veselá, vědecká pracovnice Knihovny Akademie věd, která se specializuje na dějiny českých knihoven v raném novověku, dějiny knihtisku a dlouhodobě se zabývá právě osudy švédské knižní kořisti z doby třicetileté války.

iLiteratura: Mohla byste na úvod portál „Švédská knižní kořist z Čech a Moravy v letech 1646–1648“ představit?
Lenka Veselá: Cílem portálu je představit výsledky snah o postupné zmapování všech dochovaných knih zabavených švédskými vojsky na konci třicetileté války. Do Švédska bylo z Prahy, Olomouce a Mikulova odvezeno asi dvacet pět tisíc svazků a část z nich tvořily rozsáhlé a obsahově velmi cenné knihovny (např. rodinné knižní sbírky Rožmberků a Dietrichsteinů, církevní knihovny z Olomouce), přičemž znalosti o nich na mapě dnešního poznání stále citelně chybějí. Informace o dochovaných knihách jsme se snažili zpřístupnit nejen formou databáze, ale i vizuálně atraktivní formou – například prostřednictvím interaktivní mapy míst jejich dnešního uložení nebo „cestovní mapy“ s informacemi o hlavních trasách dobrodružného putování českých knih Evropou. V portálu jsou také vůbec poprvé zpřístupněny digitální kopie všech původních katalogů, které byly také odvezeny do Švédska a které se dochovaly v Královské knihovně ve Stockholmu.

Portál cílí na poměrně široké spektrum uživatelů: primárně je samozřejmě určen odborníkům z historických a příbuzných oborů, pro které by měl sloužit jako nová vědecká platforma, a také kolegům knihovníkům ve Švédsku, kteří o tyto knižní sbírky pečují. Zahraniční badatelé jej více využijí, až bude dostupný plánovaný překlad do angličtiny. Doufám však, že vizuálně atraktivní forma zpřístupnění dat přitáhne i pozornost širší veřejnosti.

Samotný portál sice vznikal v poměrně krátkém čase (2017–2018), ale data, která prezentuje, jsou výsledkem mého dlouholetého výzkumu, kterému se věnuji v Knihovně Akademie věd ČR. Portál na něj navazuje, zprovozněn byl díky podpoře programu Strategie AV21, jehož cílem je mimo jiné i propagace vědeckých výsledků.

iLiteratura: Kolik lidí se na projektu, respektive provozu portálu podílí?
Lenka Veselá: S technickou stránkou portálu – s vytvořením vyhledávacího rozhraní a s grafickým návrhem webových stránek – mi pomohli kolegové z knihovny AV ČR, jimž patří můj velký dík. Autorkou map je Jaroslava Pachlová a je její zásluhou, že tato část portálu vnesla do projektu zcela novou dimenzi. Za vše ostatní – fyzický výzkum, vkládání dat, tvorbu textů a odborných komentářů i návrh celkové koncepce portálu – však nesu odpovědnost pouze já osobně. Nutno však říci, že jsem si své postupně se rodící nápady ověřovala u řady trpělivých kolegů a někteří z nich neváhali přispět radou, či dokonce konkrétní pomocí.

iLiteratura: Používáte nějaký nástroj pro měření návštěvnosti webu? Pokud ano, v jakých řádech se návštěvnost pohybuje?
Lenka Veselá: Portál byl oficiálně spuštěn 8. listopadu a rapidní nárůst návštěvnosti jsme zaznamenali především několik dnů poté, co se informace o něm rozšířila přes Facebook a elektronické konference – tehdy jej v jednom dni navštívilo přes 1200 lidí. V následujících dnech už to byly „jen“ stovky či desítky uživatelů za den, i to ovšem pokládám za obrovský úspěch.

iLiteratura: Jak jste se k tématu dostala?
Lenka Veselá: Knihovědné oddělení Knihovny Akademie věd, kde pracuji, uchovává ve svém fondu fotokopii rožmberského katalogu, jehož originál byl spolu s touto naší největší knihovnou odvezen do Švédska. Tento katalog z počátku 17. století obsahoval precizní záznamy o deseti tisících knihách, a v mnoha směrech mě proto fascinoval. Byl také hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla zpracovat dějiny rožmberské knihovny jako svoji disertační práci. Tehdy začaly i mé cesty na sever Evropy, kde jsem se snažila dochované exempláře dohledat. S vydáním monografie Knihy na dvoře Rožmberků však moje putování za knihami ze švédské kořisti neskončilo. V rodovém archivu Rožmberků jsem nalezla soupis neznámé knihovny rakouského rytíře Hieronyma Becka (1525–1596), která měla původně obohatit sbírku jihočeských šlechticů (nakonec ji ale nezakoupili) a která – jak se později ukázalo – se do Švédska dostala také, byť prostřednictvím knih ukořistěných v Mikulově. Tento soupis mě tedy znovu a poněkud nečekaně přivedl do švédských knihoven. Při dokončování knihy o této mimořádné knižní sbírce (Rytíř a intelektuál: Hieronym Beck z Leopoldsdorfu a jeho knihovna) jsem již uvažovala o způsobu, jak postupně zmapovat všechny dochované knihy pocházející ze švédské kořisti, a toto rozhodnutí nesporně urychlila možnost získat prostředky na sdílení výsledků bádání v internetovém prostředí.

iLiteratura: Můžeme se těšit na zpřístupnění (naskenování) dalších knih?
Lenka Veselá: V současné době databáze obsahuje téměř 800 záznamů, přičemž se jedná jen asi o třetinu knih, které jsou za současného stavu zpracování historických fondů v jednotlivých knihovnách známé. Tyto záznamy budou ovšem postupně přibývat, a to v návaznosti na další výzkumy v zahraničních knihovnách a také v závislosti na mých časových možnostech – švédská knižní kořist je sice mým nejmilejším, ale nikoli jediným odborným projektem, kterému se v současné době věnuji.

iLiteratura: Jak probíhá spolupráce se švédskými, případně dalšími zahraničními institucemi? Nemají třeba obavu, že se jim knihy pokusíte „sebrat“?
Lenka Veselá: Doufám, že jim nic takového nepřišlo nikdy na mysl. Na druhou stranu ovšem lehký morální ostych může stát za naprosto nadstandardní vstřícností některých švédských knihovníků, zejména pokud jde o vysoký počet knih, které potřebuji během krátké návštěvy obvykle prostudovat, což zpravidla přísné regule pro půjčování historických fondů omezují. Rozhodující je pro mne také podpora švédské Královské akademie literatury, dějin a umění, která ve spolupráci s českou Akademií věd přiděluje badatelům každoroční studijní cesty. Bez ní by tento výzkum jednoduše nemohl pokračovat.

iLiteratura: Očekáváte, že v této oblasti může dojít k nějakým zajímavým objevům, nebo už je podle vás většina dochovaných knih vypátrána? Případně jaký nález by vás osobně nejvíce potěšil?
Lenka Veselá: Nové objevy přicházejí v podstatě s každou další cestou. S kolegyní Martou Vaculínovou se nám například nedávno podařilo odhalit, že se do Švédska dostala i knižní sbírka kalvínského teologa Theodora Bezy (1519–1605), která se v moravském prostoru nacházela již od začátku 17. století, ale byla považována za de facto „ztracenou“. Ve Švédsku se také nachází celá řada menších osobních knihoven (například známého a později svatořečeného Jana Sarkandera (1576–1620) nebo pražského lékaře Jana Jessenia (1566–1621)), o jejichž existenci jsme zatím neměli tušení. Pro nás je však důležité poznat dobovou knižní kulturu v celé její složitosti, a proto trpělivě eviduji každý i na první pohled nevýznamný drobný svazek.

V poslední době mě asi nejvíce těší nálezy knih, které na první pohled neobsahují žádnou jednoznačnou informaci o původní české provenienci, a přesto se je nakonec podaří přiřadit ke konkrétní knihovně či majiteli. Euforické pocity, které asi pochopí jen kolegové badatelé, jsem zažívala například v minulém roce ve Vatikánské knihovně v Římě nad nádherným iluminovaným rukopisem. Z jeho vlastnictví jsem „podezírala“ Hieronyma Becka, nad jehož knihami jsem strávila několik let života, ale jednoznačný důkaz chyběl až do okamžiku, kdy jsem v objemném kodexu našla vložený miniaturní lístek s rukopisem tohoto šlechtice, na který si poznamenal, kolik ho nákladný ilustrační doprovod stál peněz.

iLiteratura: Je nějaká kniha, jejíž osud vám obzvláště přirostl k srdci?
Lenka Veselá: Osobně mě nejvíce dojímají knihy, do jejichž stránek se jejich „druhý život“ nějak výrazně podepsal a jejichž osudy byly na první pohled až nepravděpodobné. Na mysl mi přichází například prvotisk, který původně patřil augustiniánskému klášteru v Třeboni. Knihy z tohoto kláštera (a tedy i tento prvotisk) byly za Petra Voka (1539–1611), posledního Rožmberka, vtěleny do tehdy nově instalované rožmberské knihovny. Rožmberský knihovník ji dokonce nechal převázat a doplnit chybějící titulní list rukopisným záznamem. Brzy po Vokově smrti se však kniha dostala do vlastnictví olomouckého kanovníka Andrease Kindlera (?–1620), který ji daroval olomouckým františkánům. Svému osudu tak stejně neunikla, neboť i jejich řádová knihovna se stala kořistí švédských vojsk, a v roce 1649 se kniha paradoxně setkává s dalšími rožmberskými knihami znovu na stejném regále, tentokrát však ve Stockholmu. Ale ani tam dramatický příběh této knihy „cestovatelky“ zdaleka nekončil – prvotisk byl darován do kapitulní knihovny ve Strängnäsu a v 18. století v aukci prodán dánskému sběrateli Otto Thottovi (1703–1785). Svoji pouť ukončil (doufejme už definitivně) v Královské knihovně v Kodani.

iLiteratura: Jak se lze dočíst v knize Otto Waldeho (1879–1963), ze které na portále můžeme číst pasáže přeložené do češtiny Danielou Mrázovou a doplněné o vaše komentáře, značnou knižní kořist si švédská armáda kromě Čech a Moravy odvezla i z dalších míst. Existují v  dotčených zemích (Německo, Polsko, Lotyšsko) podobné projekty?
Lenka Veselá: Asi nejvíce aktivní, a to již od šedesátých let minulého století, jsou v tomto směru kolegové z Polska, někteří z nich ovšem ve Švédsku profesně působili. Rekonstrukcí polských jezuitských knihoven dochovaných v Uppsale se po dlouhá léta zabýval Józef Trypućko (1910–1983) a spolupráce mezi uppsalskou Univerzitní knihovnou a polskou národní knihovnou pokračuje dodnes. Polští badatelé se spíše zaměřují na detailní průzkum jednotlivých fondů, nedávno vyšel například katalog polonik knihovny ve Strängnäsu.

iLiteratura: Pokud informace z portálu dobře chápu, došlo k jedinému případu navrácení ukořistěných knih, a to v roce 1878 z popudu Bedy Dudíka (1815–1890) (plus jedna kniha byla navrácena do klášterní knihovny na Strahově). Znamená to, že od té doby k žádným dalším jednáním vůbec nedošlo, nebo že tato jednání z nějakého důvodu selhala?
Lenka Veselá: Ano, pokud jde o knihy pocházející z válečné kořisti, jednalo se o jediný případ. Předání v roce 1878 však předcházela náročná několikaletá jednání a brzdila je typicky spíše neochota moravských stavů k aktivnímu jednání. V pozadí tohoto úspěchu, který ovšem B. Dudíka stál hodně času a určitě i duševního vypětí, stály především jeho úzké osobní vazby s ředitelem Královské knihovny ve Stockholmu Gustavem Klemmingem (1823–1893). Na tento akt je však nutné nahlížet v kontextu doby, která akcentovala zájem o jazykově české památky a také rukopisy významné pro české dějiny. Podobné aktivity dnes již podle mého názoru nejsou možné a nebyly by ani příliš šťastné. Do pohybu by se tak teoreticky mohly dát knihovny v celé Evropě, vždyť i v Praze se nachází část jedné významné knihovny, kterou z německého území „odvezl“ Albrecht z Valdštejna (1583–1634). V dnešní digitální době je podle mého názoru účelnější vytvářet nové virtuální prostory, ve kterých se mohou rozptýlené knihovny znovu spojit a mohou se stát novým společným badatelským prostředím.

Na podobné téma:
Erik Petersson: Drottning utan land. Kristina i Rom
Peter Englund: Silvermasken

© Martin Liška

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1378x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce