Motýl, Petr: Knížky a Vánoce

Motýl, Petr
Knížky a Vánoce

sloupek beletrie česká

Vánoce a literatura? To je otázka. Knih je nakoupeno jen což. Ale kdy je přečíst? O Vánocích na to není čas a po Vánocích už vůbec ne.

Knížky a Vánoce

Dlouhé zimní večery, které zdály se být ideálními k trávení chvil nad knihou, to už je minulost. A může za to Amerika! Totiž Thomas Alva Edison a jeho elektrická žárovka. Další viníci? Nikola Tesla a jiní a jiní, a dokonce i ryze český František Křižík.

Poté co dlouhé zimní večery osvětlila elektrická žárovka, další nájezdníci, kteří se rozhodli klidné chvíle strávené nad knihou rozvrátit jako barbaři starověký Řím, na sebe nedali dlouho čekat. Rozhlas. Telefon. Televize. Počítač. Internet. Chytrý mobilní telefon s televizí a internetem. A co bary osvětlené elektrickým světlem a otevřené od setmění až do rozednění, ve kterých se pěstuje živá kultura? Co obchodní domy prodávající knihy dvacet čtyři hodin denně, obzvláště před Vánocemi? A nezapomínejme, že číst si sebrané spisy Aloise Jiráska za volantem automobilu, který vidí i potmě a hrne se prosincovým večerem, to je velmi ošidná záležitost.

Aloise Jiráska neuvádím náhodou, to bývalo to pravé čtení pro večerní zimní čas. Čtyři díly kroniky U nás, pět dílů F. L. Věka. Televizní seriál se vzmohl jen na to, že první díl F. L. Věka prostřihal televizními nůžkami a druhý díl nakousnul jako dortík. Takže například činění se císařského cenzora Amanda Berghofera, který v pátém díle F. L. Věka obydlel Nebozízek na pražském Petříně a štípal tam na protest proti rakouské byrokracii dřevo oblečen jen do trenek a stěžoval si na nedostatek hašiše v českých zemích, to je dnes jiráskovská literární lahůdka pro nemnohé gurmány, zatímco za první republiky si na ní smlsnul kdejaký chudý chalupník.

Spisy Aloise Jiráska vázané v kůži, to býval věru reprezentativní vánoční dárek. Dnes už je kůže neekologická, jako vánoční dárek ale knihy zůstaly. Desetitisíce, statisíce, miliony knih pod vánočními stromečky českých, moravských a slezských domácností, a dokonce i na etnicky problematickém Chodsku a v české enklávě na Floridě, kde tráví Vánoce ti původně čeští domorodci, kterým český způsob prosince zdá se býti poněkud nešťastným.

Co ale s knihami pod stromeček nadělenými? O Vánocích se číst nedá, to je jasné. Všichni jsou úplně vyřízení, vyflusnutí a zničení z předvánočního shonu a stresu. Takže odpočívají neboli čilují a gaučují nebo též sportovně adrenalinují, aby byli fit a fresh do nového roku. Čtení knih je však za prvé strašně namáhavé a za druhé se přitom člověk ani nezapotí, natož aby shodil kila nabraná konzumací bramborového salátu, sladkého cukroví a dvanáctileté single malt whisky.

A po Vánocích, to už se číst vůbec nedá, člověk sotva stačil nabrat sil na samomasírovací pohovce před interaktivní televizní obrazovkou nebo na sjezdovce v Alpách a u moře v Thajsku a už je tu zas každodenní dřina, problémy s parkováním a rozčilování se nad politikou, jinými slovy: krev, pot a slzy.

Ale tak ona koneckonců taková nepřečtená knížka doma v knihovně vůbec není k zahození. Je to symbol vzdělání a kultury. Tak jako symbolem Vánoc je v plynoucím zimním čase postupně adventní věnec, vánoční stromek a nakonec betlém s Ježíškem. I když dneska je to na vánočních trzích k vidění pěkně všechno pohromadě už od listopadu.

Ale ten betlém v kostele… Copak o to, tam se dá zajít, přece jenom to vypadá jinak než v digitální podobě.

A autor tohoto fejetonu remcá a remcá, což se k Vánocům vůbec nehodí, ale do kostela jde, to jo. To se mu to tam chodí, když se hlásí ke katolíkům a rád si o Vánocích čte o utrpení evangelíků v Aloisi Jiráskovi. A ty betlémy, ty betlémky. Úplně ze všech nejvíc se mi líbí ten, jehož figurky vyřezal ze dřeva výtvarník Václav Sokol. Ten betlém vypadá jako věž a koledníci ho obcházejí po spirálovitém schodišti směřujícím vzhůru. A obdivovatelé toho betléma věž obcházejí a rovněž pohlížejí vzhůru. A úplně nahoře září hvězda betlémská.

Václav Sokol jej vytvořil pro kostel v Odolena Vodě, nad betlémem se tam tyčila centrální klenba kostela a betlém stál pod ní uprostřed. Ale ještě pěknější byl ten betlém Václava Sokola, když ho jednou z kostela v Odolena Vodě vystrnadili a Vánoce strávil v rodném domku básníka Vítězslava Hálka v Dolínku, vsi, která je dnes předměstím toho městečka ve středu Čech. V rodném domku pěvce Večerních písní je společenská místnost s pecí a malá místnůstka, ve které sídlí knihovna. A světlo té knihovny svítí do dlouhých zimních večerů, světlo knih, ne elektrické žárovky. A nad světlem knih tiše pluje hvězda z Betléma.

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti
Juan Zamora: Agatha, služky a skrytá reklama

© Petr Motýl
ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložil: honza beneš, 22.12.2018 11:46
Motýl, Petr: Knížky a Vánoce
Není to úplně minulost, znám dost lidí, co čtou knihy nadělené o Vánocích. Kouzlo filmu Ďáblova past, kdy sáhnout po knize rovnalo se podezření z hříchu, je mi též milé, nicméně to už je pryč. Dnes konzumujeme bez ohrožení texty, které nám byly doporučeny. Svobodná doba, byť pitomá. Pitomá, byť svobodná.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1471x

Inzerce
Inzerce