Kakizaki, Masasumi: Skrýš

Kakizaki, Masasumi
Skrýš

recenze komiks

Hororová komiksová povídka je vystavěna důmyslněji, než většina mang, které v češtině známe, a podobá se povídkám Stephena Kinga. Zároveň je však v ději příliš mnoho zkratů a kresba je místy zbytečně chaotická.

Mučení a vraždění v jeskyni
Masasumi Kakizaki
: Skrýš. Přel. Anna Křivánková, Crew, Praha, 2018, 224 s.

Většina komiksů, které přicházejí z Japonska do Evropy (a slaví zde značné úspěchy), je určena dětem a náctiletým a jejich příběhy, jakkoliv mohou být formálně vynalézavé a kresebně invenční, jsou obvykle dosti jednoduché až triviální, často s náběhem ke kýči. Bývají dynamické, akční, bláznivé i okázale zasmušilé, jejich eklektickému rytmu zejména mladší čtenáři ochotně podléhají. Nic proti tomu, ale je přinejmenším osvěžující, když se do českých knihkupectví dostane také manga, která má promyšlený scénář a nenadbíhá čtenářům lacinými triky.

Skrýš takové osvěžení nepochybně je. Už proto, že její tvůrce Masasumi Kakizaki (možná mohlo české nakladatelství knihu doplnit nějakým jeho krátkým medailonkem) měl v mládí rád Stephena Kinga, jak píše v doslovu, a jeho hororovými povídkami se při tvorbě Skrýše evidentně inspiroval. Pokud by literární verze Skrýše figurovala v některé z Kingových sbírek, asi by nám připadala příliš akční, ale jinak bychom se nad ní nijak nepozastavili. Vykazuje totiž mnohé prvky pro Kingovy chytře komponované horory typické: zejména zdánlivě obehranou zápletku, která se začne komplikovat s tím, jak se komplikuje postava a věrohodnost hlavního hrdiny či přímo vypravěče.

Oním nespolehlivým vypravěčem je v Kakizakiho komiksové povídce mladý muž Seiiči. Právě je na dovolené u moře s manželkou, ale moc jim to neklape, hlavně proto, že přišli o syna. Jak se to stalo a kdo za to mohl, se dozvíme později, v retrospektivních pasážích, které prolínají aktuální hororový děj. Seiiči se rozhodne manželku na tichomořském ostrově zavraždit, protože už nedokáže snášet její výčitky a pohrdání a chce začít znovu. Jenže se to trochu zvrtne, dvojice se ocitne v jakési přestavěné jeskyni, kde snad byly za druhé světové války zakopány japonské jednotky před Američany (Kakizaki moc neprozradí, jen to, že zde zahynulo mnoho vojáků) a kde nyní přežívá zarostlá bytost, která tu lapá, vězní, mučí a vraždí náhodné turisty, jako jsou v tuto chvíli také Seiiči a jeho žena.

V jeskynním vězení rozehrává autor intriky i rvačky jednotlivých postav, které se snaží všemi prostředky uniknout. Přičemž Seiiči není jen trpnou obětí monstra, autor postupně odkrývá jeho temnou stránku, na níž je pak založena zacyklená pointa. Jde na to pozvolna a chytře, takže i když rozuzlení není tak originální, jak se může zdát, způsob, jakým k němu dojdeme, je nanejvýš působivý a vtahující.

Promyšlená je i kresba, která má dvě podoby: zatímco retrospektivy se odehrávají v jednoduchém čistém prostředí na bílém pozadí a budí dojem pořádku a poklidu, scény z jeskyně jsou převážně na pozadí černém, plné šrafur, škrtanců a nečistot. Obrysy postav v civilizaci jsou jemné a hladké, v jeskyni hrubnou, třepí se a všelijak jinak deformují. Charakteristickým rysem jsou pavučinovitá vlákna, kterými procházejí postavy v podzemí, ale která také přetínají Seiičiho tvář ve vypjatých okamžicích v civilizaci, jako by naznačovala nebezpečná hnutí v jeho nitru.

Ne vždy se Kakizakimu všechno daří: některé scény jsou nakresleny příliš nepřehledně (dlouho musíme například luštit, jak se manželka Seiičiho zbavila při prvním pokusu o vraždu) i při vědomí, že nepřehlednost a chaotičnost je důležitým rysem dění v jeskyni. Postavy nevysvětlitelně ožívají a v plné síle se vracejí po ranách, které je měly zabít, či přinejmenším fatálně zranit. A Seiičiho rychlé přepínání mezi rolí oběti a padoucha se zdá být účelové a nepravděpodobně chladnokrevné s ohledem na hrůzy, které si předtím vytrpěl. Zkratovitých zvratů v ději je ve druhé polovině, kterou zaplňují převážně souboje ve tmě, až moc, tak trochu v duchu triviálnějších a podbízivějších mang. Také není jasné, proč je na začátku komiksu osm stránek barevných a pak už všechny ostatní černobílé, ale možná to vzniklo při původním časopiseckém publikování v roce 2010.

Přesto stojí za to Skrýš číst. Přičemž to platí i pro ty, kteří jinak japonské komiksy míjejí. Málokdo totiž v komiksu dokázal zachytit démona, který se čas od času projeví v každém spořádaném a milujícím manželovi a otci, tak přesvědčivě, jako Masasumi Kakizaki.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 950x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce