Hamilton, Peter F.: Pandořina hvězda: Bariéra

Hamilton, Peter F.
Pandořina hvězda: Bariéra

recenze sci-fi

Mladému nakladatelství Planeta9 se v uplynulém roce podařil průlom díky dvěma rozsáhlým space operám. Pandořina hvězda – Bariéra je z nich mladší, ale oproti románu Pomysli na Fléba od Iana M. Bankse paradoxně zestárla rychleji a je spíše zástupcem spotřební podoby žánru.

Příliš tenká bariéra vesmírné velikosti
Peter F. Hamilton
: Pandořina hvězda – Bariéra. Přel. Petr Kotrle, Planeta9, Praha, 2018, 688 s.

V relativně blízké budoucnosti se konečně plní sny všech kolem NASA a příznivců nezdolného lidského ducha – na Marsu přistává první lidská posádka. Vzrušení, obavy i uspokojení vytvářejí v kosmonautech opojný koktejl. Jenže najednou se ozve lidský hlas… Vedle modulu se objeví dva kalifornští posthipíci a ve chvíli největšího triumfu amerického vesmírného programu startují éru dobývání vesmíru skrze černé díry. O několik století později je lidské Společenství postaveno před záhadu: vzdálená hvězda byla náhle odříznuta od vesmíru. Je třeba zjistit proč a jak. Na expedici se vydává prototyp kosmické lodi a duch pionýrství se znovu probouzí. I díky kapitánovi, který je posledním použitelným členem původní marsovské expedice.

Peter F. Hamilton je znám především jako zástupce moderní britské space opery. V češtině mu vyšla například trilogie Úsvit noci (Triton, 2003–2005) nebo krátký román Okno do času – kterým se díky spolupráci Nakladatelství Epocha a nově vzniklé Planety9 po několikaleté odmlce vrátil v roce 2017 na český trh. Pandořina hvězda – Bariéra vyšla v originále v roce 2004 a domácí fanoušek space opery v ní má možnost seznámit se s novým světem, do něhož Hamilton zařadil hned několik děl tvořících dohromady tzv. Ságu Společenství.

Ve 24. století lidstvo obývá řadu planet, propojených červími děrami, a úspěšně zvládlo proces omlazování i zálohování paměti, resp. osobnosti – pokud si to tedy jedinec může finančně dovolit, je prakticky nesmrtelný a ani „smrt těla“ není neřešitelný problém. Nevýhodou systému je určitá otupělost a opatrnost. Nikdo nechce riskovat ztrátu nesmrtelnosti. Proto je zjištění o zmizelé hvězdě, a tedy o existenci neskonale vyspělejší civilizace, pro lidstvo šok i podnět k dalšímu rozmachu.

Potud je vše skvělé – svět i zápletka, stejně jako řada dílčích detailů a peripetií; jmenujme například sektu věřící, že Společenství ovládá záhadný mimozemšťan, proti kterému je třeba bojovat i teroristickými útoky, nebo podivné mimozemšťany Silfeny, kteří ze všeho nejvíc připomínají vznešené elfy z komerčních fantasy eposů. Hamilton představuje řadu planet i postav – astronomy, kosmonauty, vůdčí osoby Společenství, hédonisty i teroristy a jejich soupeře z řad policie. Navzdory úctyhodnému rozsahu – a to se jedná jen o první polovinu románu, jehož druhá část vyjde v první polovině roku 2019! – ale jen brousí po povrchu a nikdy nejde skutečně do hloubky.

Jistě, fanoušek vědecky založené sci-fi může odškrtávat jednotlivé technické vychytávky a zmínky o všech možných umělých inteligencích a udělátkách, jež lidstvu usnadňují i komplikují život (přičemž většinu z nich už bohužel pro Hamiltona trumfli kluci z Applu a dalších současných cool korporátů – což je o to paradoxnější, když si uvědomíme, že druhá letos vydaná kniha z téhož nakladatelství, Pomysli na Fléba z osmdesátých let, stále působí v mnoha ohledech proročtěji), případně se těšit na to, jak v jedné z vedlejších linií dopadne vyšetřování „vraždy“ dvou těl, jejichž oživení majitelé mají vymazány vzpomínky těsně předcházející činu. Jenže vše je podáno nevzrušivě a příliš popisně. Prostý přepis děje a záhad, jimž hrdinové čelí, je paradoxně mnohem zajímavější a lákavější než samotná kniha.

A když už Hamilton projeví nějakou osobitost či potměšilost, je to rychle ukončeno. Jak ostatně naznačuje už prolog, v němž dojde k onomu podivnému setkání na Marsu. Několikastránkový popis v podstatě každé myšlenky a každého zmáčknutého čudlíku je utnut, aniž by se náležitě využil anekdotický potenciál kontrastu uvolněných kalifornských objevitelů červích děr a škrobených profesionálů z NASA. A když pak po staletích dojde k setkání aktérů, máme navzdory rozsahu knihy pocit, že jsme někde přehlédli nějaké vystřižené scény… A podobně bohužel nakonec působí i dolet k zahalené hvězdě a vše, co se v jejím okolí děje.

Stránky plynou, ale nedostavuje se žádná gradace. Samozřejmě, stále je zde ještě druhá část románu, ale už jeho první polovina má více než šest set stran a končí událostmi, které by měly vyvolat hodně velké emoce. Jenže nevyvolají. Je to škoda, protože česká podoba knihy si jinak zaslouží jen pochvaly – Planeta9 se přidala k těm, kteří uvádějí na obálkách jména překladatelů (v tomto případě zkušený sci-fi harcovník Petr Kotrle) a se sazbou si vyhrál Michael Bronec, takže Pandořina hvězda – Bariéra je uživatelsky velmi vstřícná kniha. Místo strhující jízdy po vesmírných záhadách ale skrývá nakonec jen přebujelou anotaci, která dráždí tím, jak skvělé to všechno mohlo být.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

40%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 975x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce