Liksom, Rosa: Paní plukovníková

Liksom, Rosa
Paní plukovníková

recenze beletrie zahraniční

Severofinská autorka Rosa Liksom po dvaceti letech znovu vychází česky. Její útlý román je studií nerovného partnerského vztahu na půdorysu pohnutých finských dějin 20. století a zejména 30. – 40. let, poznamenaných obdivem k nacistické ideologii.

Zabřednout v chorobných bažinách
Rosa Liksom
: Paní plukovníková. Přel. Lenka Fárová, Kniha Zlín, Praha, 2019, 168 s.

Spisovatelka Rosa Liksom se českému čtenáři nepředstavuje poprvé. Na sklonku 90. let jí v nakladatelství Volvox Globator vyšel v překladu Vladimíra Piskoře výbor z povídek, nazvaný Prázdné cesty (1997), který navázal na několik textů vydaných v revue Světová literatura č. 1/1992. Poté ovšem zájem českých nakladatelů o autorku opadl, ač ve Finsku její prózy rezonovaly poměrně výrazně, a za knihu Hytti nro. 6 (Kupé číslo 6) v roce 2011 dokonce obdržela Cenu Finlandia. Po více než dvaceti letech se k nám konečně dostává její další dílo, syrový příběh Paní plukovníková.

„Tak jsem po malých krůčcích postupně zvítězila nad tou hrůzou a zamilovala se do bažin, močálů, slatin, mokřadů a rašelinišť i blat,“ shrnuje na začátku hlavní postava svou neobvyklou obsesi a metaforicky i svůj životní úděl a ústřední téma románu. Ten je svědectvím o postupném osudovém zabředávání, ať už do chorobné ideologie nebo patologického partnerského vztahu.

Románový text je kromě neosobního prologu a epilogu psaný jako sugestivní monolog hlavní hrdinky, která vypravuje celý svůj život od raného dětství až k branám smrti. Osou příběhu je její vztah s plukovníkem, vlivnou osobností finského Laponska. Ten se na pozadí velkých evropských dějin i dramatických osudů malého Finska napříč 20. stoletím postupně proměňuje od ženina naivního poblouznění přes věrnou lásku až k otrocké závislosti. Ich-forma z pohledu oběti, která si dlouho nepřipouští, že je obětí, umožňuje autorce vylíčit nerovnovážné spojení machistické dominance a bezbranné submisivity.

Román ale zdaleka není jen bezútěšným vztahovým dramatem. Osobní linka je zasazená do pečlivě vykreslených historických kulis, v nichž ústřední roli hrají finsko-německé vztahy ve 30. a 40. letech 20. století. Hlavní hrdinku už od raných let fascinuje nacistická ideologie a později se prostřednictvím svého partnera dostává do fašizujících se kruhů finské společnosti. Pro českého čtenáře je tak kniha poutavým vhledem do temnější historie Finska, u nás nepříliš známé. Zaměřuje se například na činnost extrémně pravicového Hnutí Lapua nebo angažovanost finské inteligence, především spisovatelů, v utváření kulturního programu nacistického Německa. Monolog hlavní postavy se v těchto pasážích přelévá v téměř dokumentární prózu a zejména v popisech meziválečných reálií může smršť údajů, jmen a názvů čtenáře dychtivé po příběhu místy i odradit. Pro všechny, pro které je finská historie španělskou vesnicí, jsou na konci českého vydání naštěstí k dispozici přehledné vysvětlivky, jež umožňují orientaci alespoň v základních souvislostech a historických postavách.

Už v raných povídkách Rosa Liksom dokázala, že je mistryní sevřené formy. Na krátké ploše dovede převyprávět celý životní příběh, náznakem pojednat velká témata mezilidských vztahů i drsnost života na dalekém finském severu. Otázkou ovšem zůstává, zda je toto její umění koncentrovanosti vhodné i pro románovou formu. Strohost a úsečnost fabule a charakteristiky hrdinů vede totiž ke zkratkovitosti a černobílým, málo věrohodným postavám. To je především případ plukovníka, který možná zbytečně narůstá až do bestiálních rozměrů bez špetky lidskosti. Po dočtení útlé knížky plné historických faktů i silného životního příběhu s širokým časovým záběrem může mít čtenář nakonec pocit, že na povídku či novelu je toho v textu příliš mnoho, zatímco na román v některých ohledech příliš málo.

Velkou předností díla je naopak autorčin barvitý jazyk, kterému se dostalo precizního převodu Lenkou Fárovou. Jazyková expresivita, jíž je Liksom známá ze svých povídek, sice částečně ustoupila převažující syrovosti motivické a situační, ale bohatá slovní zásoba a záliba v pestrých a neotřelých detailech pomáhají budovat nelítostnou atmosféru drsné doby i drsného prostředí. Jimi i některými dalšími aspekty, jako je například otevřená sexualita, ženská optika vyprávění, německo-finské vztahy za druhé světové války nebo divoká laponská exotika může kniha připomenout román Porodní bába Katji Kettu, ačkoli jinak obě autorky pracují s jazykem i narací odlišně.

Ať už čtenář sáhne po recenzovaném románu s touhou seznámit se s turbulentním obdobím finské historie, prožít vztahové drama plné machistického násilí nebo si vychutnat šťavnatý jazyk, zklamán určitě nebude. Jedná se sice o poměrně drobnou jednohubku, ale Rosa Liksom je stále autorkou, která má co říct. A je jen dobře, že opět promlouvá i v češtině.

 

© Michal Švec

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 13 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   64%čtenáři

zhlédnuto 1001x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce