Špaček, Ladislav: Rokovy výlety do historie

Špaček, Ladislav
Rokovy výlety do historie

recenze dětská

Autor trilogie Dědečku, vyprávěj zvolil za hrdinu nové knihy o etiketě chlapce, žijícího v Chorvatsku. Ve snových nočních toulkách desetiletý Roko putuje staletími a zeměmi a ve škole pak kamarády učí úctě k autoritám a pravidlům chování. Škoda jen, že někdy působí poněkud nevěrohodně.

Hrdina typu Mirka Dušína
Ladislav Špaček
: Rokovy výlety do historie: Etiketa pro školáky. Ilus. Markéta Vydrová, Ladislav Špaček, Praha, 2018, 264 stran

Popularizátor etikety Ladislav Špaček cílí výchovnými knihami o tom, jak se zdvořile chovat ve společnosti, také na děti a mládež. K edukaci používá dětem blízkou, příběhovou formu. Charakter bestselleru má trilogie Dědečku, vyprávěj, určená posluchačům předškolního a mladšího školního věku, v níž se v hlavní roli objevuje holčička Viktorka a její dědeček. Ve výchovných příbězích, obsahujících návody, jak se chovat v reálných situacích, dospělé čtenáře leckdy popuzuje až pragmatický vztah obou protagonistů, děti se ale k těmto knihám rády vracejí. Nová Špačkova kniha Rokovy výlety do historie, určená dětem od osmi let, je v ledačem jiná. Především se vedle osvědčených každodenních příběhů ze současnosti objevuje vrstva historická.

Hlavní hrdina Roko žije v česko-chorvatské rybářské rodině na ostrově Hvar. Stejně jako byla předlohou literární Viktorky Špačkova skutečná vnučka, inspirací pro Roka byl reálný chlapec, vnuk autorky námětu Ambry Laban, který se svou rodinou vyrůstá v Chorvatsku. Postava Roka je ovšem spíše ideálním typem dospívajícího chlapce, v němž se snoubí chytrost, fyzická zdatnost a čestnost.

Veskrze kladný hrdina typu Mirka Dušína má sloužit jako příklad hodný následování a poskytnout čtenáři vzorová pravidla chování v domácím a školním prostředí. S tím souvisí určitá stylizace a vyumělkovanost, včetně příkladné spisovné češtiny a roztomilých zdrobnělin, vložených do úst desetiletého chlapce. Pro Špačka nejsou psychologie dítěte a pedagogika neznámými obory (při psaní autor například klade důraz na emoce a nezapomíná vždy kladně ocenit Rokovo slušné chování), přesto sklouzává k literárnímu hrdinovi exemplárnímu, a to právě v části odehrávající se v chlapcově současnosti.

Svým chováním v mnoha každodenních situacích učí Roko malé čtenáře úctě k rodičům, prarodičům a obecně k autoritám. Dále zužitkovává vědomosti o stolování, které nabyl jako účastník královských hostin při svých snových nočních toulkách a rád a často je předává dál, ať už ve škole či doma. V jedné z kapitol prokáže statečnost a zastane se slabšího, šikanovaného spolužáka, který se s rodinou přistěhoval z cizí země. Sportovní hvězdou se stává při běžeckých závodech, kdy je nejlepší v běhu a ve štafetě rozhodne svou rychlostí celý závod. Vždy vystupuje jako kladný hrdina. Když Rokově mamince vběhnou pod auto dvě nepozorné dívky, je to on, kdo jim snaživě připomene, že je třeba se rozhlédnout doleva, doprava a zase doleva, než vstoupí do silnice.

Jako uvěřitelná lidská bytost, a ne pouhý příklad, se tak Roko jeví spíše ve snových historických exkurzech na dvory různých panovníků a panovnic. Chlapec zachrání z rybářské sítě zlatou rybku, která umí mluvit a v noci ho ve spánku posílá do různých století a zemí. Ocitne se tak na zámku Balmoral ve Velké Británii na dvoře královny Viktorie, na zámku Versailles Ludvíka XIV., prochází se po Praze Rudolfa II. anebo navštíví Diokleciánův palác ve Splitu. Jako host má vždy průvodce neznámými historickými reáliemi a dobovým společenským chováním. Je jím buď tajemný muž s orlím nosem, který proniká do každého Rokova snu a jehož identita je rozkryta v závěru knihy, nebo postava dítěte, zabydlená v dané epoše a blízká dvoru – třeba student na papežské akademii či čestná dvorní dáma Marie Terezie.

Nenásilnou formou se čtenáři (i rodiče) dozvídají, co a jak lidé tehdy jedli, jak se oblékali, a mohou se spolu s Rokem divit tomu, že Ludvík XIV. přijímal členy delegace na záchodové míse. Informace autor nepředává suchopárně a pouze prostřednictvím popisu, výjimkou není akce. To když se například začne dusit Rudolf II. a i přes riziko porušení etikety ho zachrání Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Panovníci a panovnice se v knize jeví jako lidé, kteří chybují a kteří mají často dvě tváře – jednu pro veřejnost a jednu v soukromí.

Knihu Rokovy výlety do historie ilustrovala česká výtvarnice a ilustrátorka Markéta Vydrová, která získala v roce 2009 ocenění za ilustrace k jedné z mála dalších knih o etiketě určené dětem a mládeži Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě (2009 Mladá fronta). Její barevné civilní ilustrace, užívající i nadsázku a humor, text odlehčují – i Roka se širokým úsměvem a velkýma hravýma očima stahují z piedestalu. Ilustrace zahrnují i text, který je často spoután do atraktivních komiksových bublin. Dalším prvkem, kterým chce kniha oslovit mládež a přizpůsobit se požadavkům trhu, je audiovize: tištěná kniha obsahuje kód pro stažení audioknihy. Text namluvil autor Ladislav Špaček, kterému ovšem občas přeskakuje hlas a není výjimkou, že hlubší tónina vyjde zrovna na přímou řeč chlapce Roka, což působí poněkud nepatřičně.

Zvolenou tematikou Špačkovy knihy o etiketě na knižním trhu pro děti a mládež vyčnívají. Ve výsledku se to týká i autorovy nejnovější publikace Rokovy výlety do historie. Užitý pohádkový motiv nepůsobí rušivě, spíše doplňuje jakýsi ideální svět, který je podpořen celkovým tónem publikace – laskavým, klidným a pozitivním.

 

© Martina Siwek Macáková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 7 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   57%čtenáři

zhlédnuto 1215x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce