Gooley, Tristan: Orientace v přírodě

Gooley, Tristan
Orientace v přírodě

recenze přírodní vědy

Chceme-li pochytit něco z dovedností, jak se orientovat v přírodě bez navigačních přístrojů, Tristan Gooley bude jistě tím nejlepším průvodcem, který nám prozradí, jak si poradit za každé situace. Vedl horské expedice po celém světě, sám se plavil přes oceány a pilotoval malé letadlo do Afriky, na Antarktidu, přes Atlantik. Jaké jsou možnosti orientace v přírodě, ukazuje na svých kurzech a ve velmi podrobné a ucelené podobě nyní také v této publikaci.

Celý vesmír se spikl, aby nám ukázal cestu
Tristan Gooley: Orientace v přírodě. Znovuobjevené umění, jak se nechat vést přírodou. Přel. Anna Štorkánová, Grada, Praha, 2018, 280 s.

Moderní technologie nám sice umožňují pronikat hlouběji a dál do dříve nedostupných částí světa, na druhou stranu však jejich používání omezuje důvěru v naše smysly a oslabuje přirozenou schopnost poradit si bez jejich pomoci. Pečlivě zpracovaná knížka toto hluboké a fundamentální umění zachycuje, než bude definitivně zapomenuto a pro další generace ztraceno. Schopnost číst vše, co nás obklopuje, a uvědomit si, že nic není nahodilé, vyžaduje pocit napojení a představuje nejen fyzickou, ale i duchovní cestu vnější i naší vnitřní krajinou. Rozhodně nepatří do muzea jako něco překonaného a primitivního, a není ani trikem z kabaretu.

Gooleyho vyprávění je barvité. Aby nás neumořila záplava informací z astrologie, meteorologie či geomorfologie, je doslova prošpikované stovkami příběhů z lidské historie a podtržené jemným anglickým humorem. Vše je uvedeno v pozoruhodných souvislostech, které jsou tak zřejmé a srozumitelné, až se skoro zdá, že se na této planetě nedá zabloudit. Jenže my máme ve vnímání předsudky a zvyklosti, a tak leccos přehlédneme. Je na čase věnovat pozornost detailům a využívat přitom všechny smysly.

Cesta za voláním dálek
Ve fascinujících příbězích poznáme, jak se naši předci dokázali orientovat, překonat strach z neznáma a najít cestu na nové kontinenty a ostrovy. Nebyly to snadné výpravy a jejich motivace byly nejrůznější. Od zasvěcení do dospělosti a hledání inspirace a tvůrčích schopností, které cestování přináší, přes objevování nových obchodních komodit a trhů až po prachobyčejné a zcela neintelektuální vyhledávání sexuálních dobrodružství a úniky před chudobou, zákonem, zodpovědností nebo společenskými zvyklostmi. Ať už byly pohnutky lidí jakékoliv, díky dalekým cestám byly objeveny zajímavé námořní techniky a navigační způsoby. Dobří navigátoři se vysoce cenili, protože v té velké nejistotě, kterou cestovatelé podstupovali, představoval jejich um alespoň nějaké bezpečí.

Autor nás zve na cestu historií, kdy lidé postupně vynalézali kamal, gnómon, sextant, kompas, používali sluneční kámen i Karolínský hvězdný kompas a zjišťovali, jak je uspořádaný vesmír. Na rozdíl od nás byli natolik propojeni s přírodou, že zvládli najít cestu pomocí Slunce, Měsíce, hvězd a planet. Uměli dešifrovat poselství moře a větru a pozorně vnímali chování zvířat. Není náhodou, že trasy mořeplavců mnohdy korespondovaly s trasami letu ptáků.

K určování směru využívali také čich a sluch, ozvěnu zavolání i délku písně. V nehostinných ledových pláních i rozpálených pouštích dokázali vytříbenějšími smysly vnímat dostatek zdánlivě netušených struktur, barev a odchylek, a najít tak cestu do civilizace. Efektivně kombinovali všímavost a dedukci, spojili se se zemí a zapudili pocity zmatku a strachu, které může přinést bloudění.

To bychom měli zvládnout i my, ve 21. století. Chodit bez hodinek, abychom zjistili, že naše vnitřní hodiny jsou velmi přesné. Radovat se z objevování, byť třeba nebudeme hned tak efektivní, jak po nás uspěchaná doba žádá. Chápat charakter krajiny a vnímat všechny souvislosti jejího uspořádání i proměnlivosti.

Země vypráví příběh vody, větru a slunce
Ochutnáme-li plody rostlin, zjistíme, že jih je sladší než sever. Pozorování korun stromů nám jednoznačně ukáže, kde je víc slunce a jaké jsou tu převažující větry. Tristan Gooley dobře ví, že mechy a lišejníky nerostou na severu, jak nás učily zálesácké příručky, ale na vlhčí straně. Jako orientační vodítko umí použít zvětralé kameny, pavučinu, vůni mořských řas. Naučí nás, že při hledání cesty je na Polárku i Jižní kříž vždy spolehnutí. Že souhvězdí Orionu sice není stálost vlastní, ale ani tak není důvod na něj při zjišťování polohy zanevřít. A že Sirius je nejjasnější hvězdou na nebi a právě k němu a k Plejádám vztahovali staří Egypťané důležité události.

Mnohé zákonitosti pro nás objevuje i v městském prostředí – na které straně je zábradlí zkorodované, jak jsou natočené satelitní talíře, kde jsou umístěny průmyslové zóny, jak jsou nasměrovány kostely a tenisová hřiště. Pomocníky v krajině jsou mu vlny a příliv, mraky na nebi, padající hvězdy nebo třeba polární záře. Barva a zakalení vody, její slanost i teplota. Díky jeho radám dokážete v jakémkoliv terénu určit svoji polohu i směr cesty.

Tristan Gooley má bohaté osobní zkušenosti a jeho kniha je pozvánkou na téměř detektivní výpravu, kde se naučíte plně vnímat svět kolem sebe a dozvíte se řadu technik, které vám mohou ušetřit dlouhé bloudění, chvíle strachu, a – člověk nikdy neví – třeba dokonce zachránit život. Rozhodně ji doporučuji vašemu zájmu.

 

© Zuzana Šmejkalová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 13 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   65%čtenáři

zhlédnuto 1238x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce