Proč nejsem feministkou
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou

Proč nejsem feministkou

Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?

Začněme tím, co pro mne feminismus představuje: jsou to soudobé veřejné manifestace feministického aktivismu v médiích mainstreamových i vyhraněně progresivistických či přímo feministických. Feminismus třetí vlny. Jsou to články, které začínají slovy „nelze přesně změřit“ a pokračují tím, že držení dveří ženám je ve skutečnosti projevem šovinismu, kterým muži zakrývají své skutečně nadřazené postavení. Že je v odborných panelech málo žen. Gender pay gap. Toxická maskulinita. Skleněný strop. Objektivizace ženského těla. Manspreading. Mansplaining. Názvy většinou převzaté z angličtiny.

Nelze to přesně změřit, ale moje osobní zkušenost je tato: nedlouho po absolvování vysoké školy jsem řídila oddělení s ročním marketingovým rozpočtem 120 milionů korun. Plat jsem měla vyšší než většina mých mužských kolegů ve vedení firmy, a to z prostého důvodu: častěji mi volali headhunteři, aby mě přetáhli ke konkurenci, protože tehdy prostě byla poptávka po lidech s marketingovými zkušenostmi. Ještě vyšší plat měla naše finanční ředitelka, ze stejného důvodu.

Po několika letech jsem odešla na mateřskou dovolenou a do firmy už se nevrátila, abych dětem dala, co potřebují – lásku a péči. Začala jsem pracovat na volné noze a k tomu bez nějakých ambicí psát knihy. Pak jsem dostala nějaké literární ceny a začala dostávat pozvánky na literární festivaly, ke kulatým stolům a do porot; nevybavuji si, že bych tam někdy byla jako žena jediná, naopak si vzpomínám na několik příležitostí, kdy jsme na pódiu byly samé ženy. Z českých autorů/autorek jsem v loňském roce měla patrně nejvíc zahraničních výjezdů. Ve své práci jsem žádnou diskriminaci nezaznamenala, s výjimkou případu, kdy mi členové saúdskoarabské delegace na konferenci nepodali ruku, a jiného incidentu, kdy jsem při tlumočení musela stát tři metry za korejským ředitelem firmy.

Cizí muži mě neznásilňovali, neosahávali ani na mě nepořvávali vulgarity. Když běhám v parku, někdy mě cizí pánové z lavičky povzbuzují. Muži se ke mně chovali vždycky slušně a s respektem. Když jsme odjížděli z hor, byli to oni, kdo při blizardu připevňovali naše lyže na střechu auta, zatímco my děvčata už jsme seděla v teple auta.

Muži v mém okolí jsou maskulinní a mně se to líbí. Jsou galantní, nenechají mě nosit těžké věci a na chalupě většinou vydrží sekat dříví déle než já. Jejich toxicita se vyznačuje zejména tím, že na svém teritoriu trousí ponožky a bezděčně mi schovávají věci. Často se zapomenou a uvaří večeři nebo upečou dort. Doma uklízejí synové. Své tělo občas objektivizuji, protože mě to baví. Když potřebuji odjet na festival do zahraničí, manžel převezme péči o domácnost, zrovna jako to dělám já, když on jede na turné. Za volantem se střídáme, on moje řízení nechává bez komentáře, já mu občas musím poradit, ať si hodí blinkr.

Jsou to jen moje osobní zkušenosti a nelze z nich vyvozovat žádné obecné závěry. Protože k obecným závěrům je třeba statistika a daty podložený výzkum. Jako například tento čerstvý průzkum Expat Insider Survey, kde se Česká republika umístila na prvním místě žebříčku zemí, ve kterých se cizinkám v roce 2018 dobře pracovalo. Ano, ženy z jiných zemí jsou tu v práci nejspokojenější. (A ano, je to samozřejmě jen jedna fazeta ženské otázky, která o spoustě dalších věcí nevypovídá nic.)

Mám známou, kterou její manžel pálil cigaretami i žehličkou a po letech domácího násilí ji vycepoval k takové dochvilnosti, že na každou schůzku chodila o půl hodiny dřív. Měla jsem kolegyni, která čas od času přišla do práce s monoklem nebo podlitinami. To vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény, než o čemkoliv jiném.

Mám taky kamarády, kteří se roky vyrovnávají s traumatickým rozvodem, kdy je jejich bývalé ženy obvinily ze sexuálního násilí vůči nim nebo jejich dětem nebo je nechávaly sledovat soukromými detektivy, aby na ně našli nějaké kompro. Nebo soudu předkládaly několikastránkové vykonstruované elaboráty o partnerových údajných sexuálních úchylkách a praktikách.

Svinstvo není genderově specifické ani systémové.

Požadavky soudobého feminismu pro mě prostě postrádají osobní relevanci. Problémy, po jejichž řešení volá, považuji za vyřešené nebo vymyšlené. Problémy, které mě osobně pálí, ho zjevně nezajímají. Feminismus, k jakému bych se ráda přihlásila, je gesto Azam Jangrávíové v Íránu, která s vědomím, že ji čeká žalář, vylezla loni na ulici v Teheránu na transformátor a navzdory zákazu si sundala povinný hidžáb a zamávala s ním nad hlavou. „Udělala jsem to pro svou osmiletou dceru,“ řekla. „Nechci, aby Viana v Íránu vyrůstala ve stejných podmínkách jako já. Věděla jsem, co mě čeká, ale najednou jsem se cítila silná. Cítila jsem, že najednou nejsem jen to druhé pohlaví.“ Azam byla vyhozena z práce a odsouzena ke třem letům vězení.

Spolupracuji s humanitární organizací Shingala Azad, která v severním Iráku v oblasti Nineveh a v iráckém Kurdistánu pomáhá jezídům, kterým se podařilo přežít genocidu islamistů ISIS, v návratu do života. Jsou mezi nimi ženy a dívky, které se navrátily ze sexuálního otroctví (několik tisíc z nich ale to štěstí nemělo a o jejich existenci nemáme dosud žádné zprávy). Některé z nich celý den křičí. Jiné nemluví a zřejmě už nikdy nepromluví. Některé ženy se neobejdou bez operativních zákroků, protože jsou v důsledku systematického znásilňování tak zbědované, že nemohou vykonávat ani základní tělesné potřeby. Mnoho z nich spáchalo sebevraždu. Každá jedna z nich potřebuje roky psychoterapie.

A není ani třeba chodit tak daleko. I v Evropě už dochází k dětským sňatkům, ženské obřízce praktikované v raném dětství (například se odhaduje, že jen v Británii tímto zákrokem prošlo 100 000 žen) či k povinnému zahalování a vraždám ze cti. Neslyším ale bohužel, že by se na obranu těchto žen a dětí ozval hlas nějaké známé feministky, média či organizace. Pokud někde s oběťmi či pro oběti pracují, pak velmi potichu. Dokonce ani když se nový předseda muslimské obce v Praze Leonid Kušnarenko vyjádřil doslova „Děvčata prostě musejí mít šátek, je to alfa a omega“, neslyšela jsem z feministického tábora, jindy tak pohotového a nesmlouvavého, když jim nějaký muž řekne, že s úsměvem jim to sluší lépe (co nám má muž co říkat, jak máme vypadat?!), jedinou námitku. Jako by západní feminismus končil tam, kde hrozí reálné nebezpečí.

Dokud bude feminismus místo pomoci potřebným mávat praporem ideologie, potud nebudu feministkou.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jan,

Feminismus je v dnešní době spíše synonymem pro misandrii. Frustrovaná a neschopná žena se vždy bude vymlouvat na neexistující patriarchát a jak jí většina mužů ubližuje ačkoliv je většině mužů ukradená. Člověk, který je přirozeně pro rovnost, nemusí být feministou, resp. by jím právě být neměl.

Anonym,

Feminismus asi opravdu není "nevyvozovat z vlastní zkušenosti závěry platné pro lidstvo a univerzální pravdy". Nicméně založení poznání ve vlastní zkušenosti se zdá možné korigovat (částečně či zcela falzifikovat) jen v takovýchto a podobných diskusích.

M,

Lidi nebuďte jak malí, jedni se tu litujou, jak jim žena ublížila, další se neopomenou pochlubit svým spokojeným vztahem a okomentovat situaci buhvíkde, o které očividně nic netuší... Co takhle si nejdřív zjistit, co je feminismus? Nevyvozovat z vlastní zkušenosti závěry platné pro lidstvo a univerzální pravdy? Ach jo...

Alena Poláková,

Díky za skvělý článek. Osočovat autorku je poněkud zcestné, má na svůj názor plné právo. Mimochodem to, že mi osoba mužského pohlaví podrží dveře, nebo pomůže do kabátu by mi v žovotě nenapadlo připisovat mužské nadřazenosti. Ovšem zkuste to hledat třeba ve Švédsku.Galantnost muže je něco, co zde rozlícené ženy asi nikdy nezažily , lituji je. A slovo do pranice, denně mám ve svých 70 letech snídani do postele. Slovy Paroubka "kdo z vás to dámy má" ? O práci v kuchyni i na zahradě se dělíme rovným dílem, kdysi v péči o děti rovněž. Možná je to tím, že je nám spolu dobře?

Petr Štěpánek,

Díky za rozumný text, který obohacuje diskurs řízený genderově podjatými profesionálkami (na čerpání norských fondů) a reflektuje sociální zkušenost z normálního (mj. liberálního a běžnými pracovními nebo ekonomickými i osobními vztahy a profesionální kulturou formovaného) prostředí.
Kromě toho, že mám podobnou zkušenost jako autorka (tedy, že vaši hodnotu na trhu práce/odměnu determinují zcela jiné faktory než pohlaví), tak jsem zatížen i ponižující zkušeností s prokázaným a opakovaným křivým obviněním a zvráceným přístupem genderových nevládek, které usvědčenou křivou udavačku kryly, pomáhali jí a ještě za to inkasovaly dotace. Acorus, Locika, Rosa, ProFem atd. využívají problematiku DN jako repuační štít, který kryje mj. jejich fungování na bázi presumpce viny či ochotu hrát úlohu ochotných užitečných idiotů (bohužel především) ženám, které se je rozhodly zneužít a pomocí křivého udání DN zbavit své ex majetku, dětí i důstojnosti.

Věra,

Feminismus je o rovnosti mužů a žen. O rovných právech a příležitostech. Pokud máte pocit, že se uchýlil směrem “muži nesmí pouštět ženu do dveří” - a tuhle věc slýchávám od kritiků feminismu spíše než od feministek - pak je na nás všech, kdo v rovnost veříme a snažíme se o ni zasazovat, abychom tenhle zkreslený pohled napravili. Také znám spoustu skvělých mužů, i já jsem měla velké štěstí při budování kariéry, ale stav většinové české společnosti je bohužel odlišný od mé nebo Vaší sociální situace. V této zemi je stále považováno za normální, aby žena trávila léta u plotny, měla na starosti úklid domácnosti, péči o potomky a samozřejmě také chodila do práce - vše dohromady bez dělby práce. Mnohé ženy proti těmto očekáváním nebojují, přijmou je, protože byly vychovány steným způsobem. Nejeden muž, který se rozhodne jít na rodičovskou dovolenou, se v práci bohužel setká s výsměchem od kolegů. Je dále zcela běžné, aby žena dostávala otázku od kolegů i známých, zda chce mít děti, vdát se, případně proč ne, a aby následně dostala přednášku o tom, jak má žít. Nikdo netvrdí, že ženy ve válečných oblastech netrpí pro Evropana nepředstavitelným způsobem a že by se za jejich práva nemělo bojovat. Názor, že kvůli jejich utrpení lze mávnout rukou nad českou společností, by měl ale být pro každého Čecha a Češku důkazem, jak moc je u nás feminismus potřebný.

Magdaléna,

Moudrá slova. Skvělý text, se kterým se naprosto ztotožňuji. Reakce na něj ukazují pouze na starou pravdu. A to na fakt, že stejně, jak urputné je volání levice po toleranci, tak urputná je jejich neschopnost či neochota tolerovat odlišný názor. Jak krátkozraké! Díky za odvahu a pevné nervy.

Dan,

Moudra to zena...
Nikdo z diskutujicich nevidi pointu prispevku - a sice, ze dnesni feminismus nehaji zajmy zen, ale silenou ideologii progresivistu

Martina,

Jsem ráda, že má autorka tak úspěšný život nedotknutý patriarchální společností. Ale to přece neznamená, že problémy, po jejichž řešení feminismus volá jsou vyřešené nebo vymyšlené. Mně se to nestalo, takže problém neexistuje. To je dostatečná argumentace? Jeden z nejzbytečnějších článků, jaký jsem kdy četla.

pauli,

Alena: Náš svět východní ovšem stojí na fotriarchální tradici a její fotrovští představitelé zase pevně nestáli nikdy na ničem jak už je podstatou fotrovství.... Člověku je některých až líto, když vidí, jak kvičí jako čuníci vedení na porážku když se tady vůbec nic neděje. Je svým způsobem hezké, že jim autorka napsala pohádku na dobrou noc. Večerníčky Ženy v běhu, pokušení a já nevim v čem zjevně už nestačí

Alena,

Viking, děkuji, ano, jakýmkoli hadrem nebo naopak třeba džihádem.
Každopádně má pointa byla v tom, že patriarchální tradice, na níž západní kultura definivně stojí, z níž rozhodně vyrostla, nám ženám ještě velmi nedávno odpírala racionálno, ale dovolila nám emoce. Kdežto mužům emoce zakázala coby ženskou slabost nehodnou racionálního tvora. A to je toxická maskulinita, je toxická vůči mužům samým. Militantní feminismus ženám dal možnost rozvíjet, používat, balancovat.. obé, stejně jako do jisté míry pomohl mužům vrátit se k emocím jako k něčemu přirozenému. Protože emoce zjevně jsou přirozené všem, přestože nám je stále ještě diktováno, jako v případě tolika jiných věcí, kdy, kde, pro koho ... jsou patřičné a sluší se (fuck that if you ask me). Nicméně a dle mého názoru znovu naprosto zjevně - zdaleka není dokonáno. Viz hidžáby a džihády.
(Autorka coby osoba živící se jazykem by mohla chápat, že na přesné formulaci záleží a že "sluší vám to, když se usmíváte" je podstatně jiné než "když se usmíváte, sluší vám to víc". Protože ne vždy tady ženy jsou výlučně pro potěchu mužského oka proboha živého.)

Viking,

Hidžábem.

Alena,

Osobně jsem přesvědčená, že západní společnost jede na velmi mužském principu (soudě podle společenských norem, "pravidel hry" atd). Feminismus je zatím prosazován tak trochu mužsky a není se co divit - kdo by nás ve vší ženskosti nechal volit nebo studovat, že jo. Věřím, že až se tam mužsky nacpeme (tím "tam" myslím na posty skutečně mocné), budeme pořád ženy. A pak třeba jednoho dne soucit bude považován za stejně validní argument jako počty a naši silní mocní muži ho po boku silných mocných žen nebudou odmítat jako irelevantní slabost, když dojde na velká rozhodnutí o budoucnosti světa. A nikdo už nebude muset mávat džihábem nad hlavou.

Jana,

Ona to deklaruje (dost možná ironicky, je to odkaz na její text výše - čtěte pozorně), ale to ještě neznamená, že to nedělá. Jak vyplývá z citátu, který jsem uvedla, očividně to dělá. Proč by jinak o svém životě psala v souvislosti s tím, že je přesvědčená, že jde o vymyšlené problémy? Říká: tyto problémy (konkrétně je vyjmenovává) neexistují. A pak popisuje svůj život, ve kterém podle ní nejsou. Pokud by v tom neviděla souvislost, o svém životě by vůbec nepsala. Psala by o jiném důvodu toho, že je přesvědčená, že neexistují. Jiný důvod neuvedla, jen na okraj jednu statistiku, která je skutečně velmi okrajová a není jasné, o čem podle autorky vypovídá. Z ní se nedá vyvodit, že uvedené problémy neexistují.

Anonym,

JANĚ
Píšete: „Z vlastni zkusenosti vyvozuje obecny zaver, ze tyto problemy obecne neexistuji.“
Čtěte pozorněji: „Jsou to jen moje osobní zkušenosti a nelze z nich vyvozovat žádné obecné závěry.“
Není nad manipulaci, že.

Jana,

Ne. Autorka rika, ze problemy, po jejichz vyreseni soucasny feminismus vola, ona sama povazuje za vymyslene nebo vyresene. Jmenuje je v prvnim odstavci (gender pay gap atd.). Svuj zivot dava jako priklad toho, ze tyhle problemy neexistuji. Jinymi slovy - z vlastni zkusenosti vyvozuje obecny zaver, ze tyto problemy obecne neexistuji. Feminismus prinesl napr. volebni pravo pro zeny nebo moznost zen studovat.

David,

Dobry den Vsem. Muzete se prosim vsichni negativci uklidnit! Komentujete clanek autorky nebo Vase komplexy. A umite cist. Autorka zcela jasne a striktne napsala, ze jsou to jen jeji osobni zkusenosti a nei mozne z nich vyvozovat zadne zavery. Ano to je presne to. Pochopili jste ze autorka projevila vlastni nazor. Mate vy vubec nejaky, ze Vas to tak urazi ?
A na zaver otazka: "Co pozitivniho prinesl feminismus pro spolecnost jako celku ?"

Jiří Bajer,

Nádhera ! Ale proč hergot není slyšet víc ? Vždyť je Bell !

Michal Macek,

Dobry den, s textem souhlasim. Ja jsem se to jedne feministce (pani Lauder z Respektu, v reakci na clanek o metoo) pokousel vysvetlit opacne - ze drtiva vetsina nas muzu je normalnich, zen si vazime, nezistne jim pomahame, mame je radi a kvetinou bychom je neuhodili...no neodepsala….

Jáchym z Jáchymova,

V DeníkuN z 25.3. Patrik Ouředník: Galantnost, nová oběť politické korektnosti.

Pauli,

Moc nevím, proč je to zde a ne třeba v Echu či v Reflexu...Tak alespoň trochu z litereatuty:
Mezi tou řečí nadporučík Lukáš seděl již dlouho na židli, dívaje se Švejkovi na boty, a myslil si: „Můj bože, vždyť i já často stejně mluvím takové blbosti a rozdíl je jen ve formě, kterou to podávám.“
To jako mají jít rozbít pomatenému Kušňarenkovi okna nebo tak něco?

michal špína,

V Jezeru, které považuju za výbornou prózu, má Bianca Bellová scénu, kde malý hrdina a postarší chlap v městském parku koukají na opičáka ve výběhu. Kluk se ptá:
"Proč se pořád drží za péro?"
"Hochu. Co ti na to mám říct. Protože může?"

No a podobně je to i se spoustou jevů, které Bianca Bellová nezažila. Zaměstnavatel platí ženě za stejnou práci míň, protože může, tj. protože to většina trpně přijímá, ne proto, že je kretén. Tvrdit, že "svinstvo není systémové", a vidět za vším individuální kreténství, je zjevný nesmysl. Když nás v 90. letech učitelé nebo rodiče mlátili, nedělali to proto, že by byli kreténi, ale protože to bohužel bylo normální, i když to bylo evidentně kontraproduktivní. Autorčina závěrečná figura "stejně jsem lepší, protože pomáhám potřebným v Iráku" na věci nic nemění.

Stává se celkem často, že spisovatelé a spisovatelky mají mnohem víc pravdy ve svých vymyšlených příbězích než v příležitostných úvahách na aktuální témata. Tohle je jeden z těch případů.

Martin Dvořák,

Bravo paní Bellová. Přesně jste vystihla toxicitu dnešního nepochopeného feminismu.

Zuz,

Ad. 1. Anekdotalny argumentacny faul "mne a mojim kamosom sa to nestalo, takze sa to nedeje ani inym a nie je to podstatne" snad musi byt vtip.
Ad. 2. Mozno to pre vas bude prekvapenie, ale nie kazdy sa narodil ako priebojny, inteligentny, samostatny a v kazdom smere schopny jedinec s dobrym zazemim. Takze zrejme by sa hodilo trochu ubrat z toho arogantneho postoja, lebo aj vam sa moze jedneho dna - nie vlastnou vinou - diat nepravost a cela spolocnost sa na vas vykasle s tym, ze si za to mozete sama alebo si vymyslate.
Ad. 3. Porovnavat situaciu zien na Blizkom vychode a v Europe je nezmyselne, kedze vychadzaju z uplne inych kulturnych a historickych vychodisiek. Nieco ako ked nadavam, ze u nas su rozbite cesty a vy argumentujete tym, ze preco ma to stve, ked v Jemene nemaju ziadne. Lenze ja nezijem v Jemene. Okrem toho, arabskych a islamskych feministiek, ktore ku celej veci pristupuju kulturne citlivo, existuje kopa (google Nawwal Al Saadawi). Namyslat si, ze feminizmus v jeho podobe, ako ho pozname na Zapade, je nejaky univerzalny konstrukt, ktory sa zenam na Blizkom vychode urcite musi pacit, je kulturne necitliva hlupost. Been there, done that, zila som nejaky cas na Blizkom vychode.
Ad. 4. Tie zeny, ktore sa feminizmu venuju kvalifikovane, casto vravia, ze feminizmus je v prvom rade o moznosti volby bez predsudkov - ci chcem/nechcem mat deti, ci chcem byt vojacka, ucitelka alebo vedkyna, ci chcem/nechcem nosit hidzab, ci sa chcem vydat alebo byt stara dievka. Tak mozno miesto cherrypickingu a manipulacie argumentov skuste na to nazerat aj z takejto perspektivy.

Ad res,

Můžete už, prosím, někdo (třeba kdosi z redakce) nějak zarazit ten hrdopyšný, egomaniakální proud slovního průjmu bezostyšně tryskající z těch, kdo bláhově uvěřili tomu, že píší literaturu?

Jana ,

Nevidim ani tolik utoky a vubec nevidim vytrhavani z kontextu. Vidim nekolik opakujicich se vecnych namitek. Zejmena tu, ze feminismus se angazuje i mimo nas prostor, a tu, ze autorka snad diky svym prednostem nektere veci nezazila, ale to neznamena, ze neexistuji. A na to nikdo nezareagoval.

jk,

Vic nez samotne autorce chci podekovat mnohym, co komentovali a co potvrdili, ze to, o cem Bellova pise je opravnene. Zde se to potvrdilo. Vytrhavat z kontextu, utocit na toho, kdo nema nazor, jako ja. Ano, presne o tom to je.

Antonín,

Takže jste nepochopila, co to je feminismus, navíc jste sama schopná a talentovaná, takže to znamená, že problémy neexistují, feminismus nemá smysl a nic špatného se nikomu neděje. Aha.

Martin Zapletal,

Děkuji, že jsou stále na světě ještě i normální ženy... Stále je naděje...

J,

Tohle se mi zvlastne cetlo, protoze vase podivna namyslenost z toho textu uplne strika. Dozvedeli jsme se, ze vas nikdy nikdo neznasilnil, neosahaval a neporvaval na vas vulgarity. To je super, ale vite o tom, ze tohle jsou bohuzel veci, ktere se proste tady v Ceske republice dejou? A dejou se velmi casto, mozna vic casto, nez si myslite. Pasaz o vasi kolegyni, kterou manzel bil, ale ona za to vlastne muze asi sama, protoze si vzala kretena, ani nedokazu okomentovat...

Antonín Kudláč,

Proč proboha tolik zloby vůči autorce, která projevila kus lidskosti?

/O\,

Nezbývá než doufat, že v příštích sloupcích zareaguje nějaký informovanější spisovatel nebo spisovatelka...

Jan Pavoucek,

Dnes se hodnota textu meri i tim, zda jej cituji Parlamentni listy. Tento cituji a chvali jej. Gratuluji!

Jana ,

Ta formulace o spatnem vdani se mi taky, jako Denise, zda neprilis vhodna. Jako byste rekla o znasilnenem cloveku, ze jeho znasilneni svedci o tom, ze byl v nespravnou chvili na nespravnem miste s nespravnou osobou. Jako svym zpusobem ano, ale... je bagatelizujici takto to rict. A ano, trochu i obvinujici obet.

Eva,

Půjčuji si, moc se mi to líbí a souhlasím s tím.

Jana,

Vy jste asi vyjimecne talentovana, schopna, socialne inteligentni, mozna i atraktivni, a tak jste levou zadni prekonala vsechny prekazky a nevyhody, ktere maji zeny oproti muzum. Napriklad jste si nasla muze, ktery je ochotny delat prace v domacnosti. Vynikala jste v zamestnani, v literature atd. Ale to neznamena, ze ty prekazky a nevyhody neexistuji pro nikoho. Jen se vas netykaji. Jinak smekam za tu praci pro trpici.

Marta,

Denisa: Ano, svým "slovenským" heslem jste se skutečně řídila. Váš komentář je totiž pouze a jenom debilní. Pokud vím, žádná zmínka o tom, že by za domácí násilí mohly oběti, v textu není. Pokud chcete komentovat "debilně", nedělejte to zde.

Denisa ,

....."Měla jsem kolegyni, která čas od času přišla do práce s monoklem nebo podlitinami. To vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény, než o čemkoliv jiném." Čo prosím? Tak to mi vyrazilo dych? Takže za domáce násilie može obeť domáceho násilia? Proste je za to vinná obeť? Ufff. Tak to je fakt hard-core. Čo dodať? Nie nad osobnú skúsenosť. "Milej" dáme prajem osobnú skúsenosť s domácím nasilím na vlastnej koži. A keď bude mať monokel na ksichte, aby sa pozrela do zrkadla. Áno, to je obeť domáceho násilia, nie vinník. Je to videitelné, je to citelné, je to zdrvujúce. A hlupákom, ktorí tento rozdiel nechápu, prajem len osobnú skúsenosť, aby pochopili a prestali obviňovať obete. Že vám toto, príde, príliš tvrdé? No, viete, my máme na Slovensku také pravidlo: "Na debila, debilne." A funguje to.

Jana Valdrová,

Paní si značně plete pojmy s dojmy, ale no tak hlavně že pomáhá obětem násilí, což dělají feministky systémově a suplují tím roli státu. Jinak by potřebovala nejdřív poradit, co je feminismus, a pak se vyjadřovat.

Lenka Příplatová,

Vynikající text, moc děkuju. Vidím to stejně.

Adam Voltr,

Tleskám, krásný text, trošku mi připomínáte výborného Jordana Petersona. Děkuji za úžasný a upřímný článek. :))

Michal ,

To je tak hloupé, že sepsat to muselo dát víc než pár skleniček vína. Paní ví o feminismu stejně tolik co dojicka krav z JZD, ale neváhá o tom psát... Inu hloupost si nevybírá. ??

Marta Nováková,

Anna Šnapková, děkuji!

Kateřina Kadlecová,

Přesně formulovaný, brilantní text, s nímž naprosto souhlasím. Větu "Jako by západní feminismus končil tam, kde hrozí reálné nebezpečí" si budu často připomínat.

Vít Blaha,

Jo, přesně!

Anna Šnapková,

Feminismus bude takový, jaký si ho uděláme. Mnohem lepší než prohlašovat, že nejsme feministky, by bylo se podílet na tom, aby nebyl jenom vyprázdněným pojmem. Aby to byl feminismus zabývající se pomocí potřebným, jak popisujete výše.

Dokud se všichni budou dušovat, že nejsou feministkami (feministy), protože to je jen o otevírání dveří, nic se nezmění.