Zábranský, David: V Lipsku

Zábranský, David
V Lipsku

článek beletrie česká

Česká literatura, na tři západy uzavřená ve své zvukově izolované komoře, od konce března zažívá výjimečné období. Je po lipském knižním veletrhu, na kterém se naše izolovaná komora předvedla v celé své komplikované kráse. Česko sbalilo svůj dutý sud, plný špinavých Diogenů, a poslalo ho za tahačem do někdejšího centra německé vzdělanosti.

V Lipsku

Nyní se čeká, co bude. Všichni přikládají uši k sudu, jedni zevnitř, druzí zvenku. Natěsnaní spisovatelé s hrnkem na dřevě poslouchají, jestli se o nich tam venku nezačalo náhodou něco říkat. A venku všichni poslouchají, jestli ta prkennost, která se vyvezla až do Německa, po svém návratu náhodou konečně nevydá nějaký hlásek.

Byl jsem jedním z těch, kdo měli tu čest. Celkem nás v Lipsku bylo tuším pětapadesát. Pokud je to pravda, tak spisovatelské sloupky na iLiteratuře mají na rok vystaráno, neboť každý, kdo v Lipsku byl, určitě má něco k vyprávění. Česká veřejnost se díky našemu mediálně zachycenému hostování v Lipsku dověděla o faktu, že česká literatura žije a jezdí do světa. Co tvoří tuhle českou literaturu? Kdo ji píše? O čem? A co na nás Němci? Tyhle otázky jistě venku, mimo sud, padají. Je povinností nás všech, kdo žijeme a píšeme v té dřevěné ponorce, podat o své plavbě zprávu.

Když jsem přijel vlakem do Lipska, hned na nádraží jsem uviděl banner s námořnickým „AHOJ!“ a pozvánkou na český stánek. Dobře, pomyslel jsem si. Jsme vidět, pěkná grafika. Silou spisovatelů nicméně je slovo. Byli jsme tedy i slyšet?

Na výstavišti jsem se setkal s nepochopením. Chudáci němečtí pořadatelé, uvaděči a hlídači. Většinou jim bylo kolem dvaceti a měli uhry. Východní Německo se jim propisovalo až na ksicht. Naši druzi z podpalubí, pomyslel jsem si a pocítil k nim blízkost. Zeptal jsem se jednoho poďobaného chlapce na náš stánek, který jsem nemohl najít. V odpověď se mi lámanou angličtinou dostalo otázky, zda hledám „check in“. Jako na letišti. Bloudil jsem další čtvrthodinu mezi milovníky komiksů (všichni byli neurčitého věku, pohlaví a rozumu; jistě vím jen tolik, že si většinou v náručí nesli plyšové zvíře), než jsem našel naše zastoupení. V tom popisu dotazování a bloudění prosím nemá být kritika. Ani poďobaných Němců, ale ani Moravské zemské knihovny, která naši účast zajišťovala. Náš stánek tam byl. To je hlavní. A byl český. Až moc český. A trošku anglický…

Tím se vracím k „czech-inu“ z předchozího odstavce. Patřil jsem k hříšníkům. Ptal jsem se na náš stánek poďobaného Němce anglicky, neboť moje němčina je slabá. No jo… Ale ono jde dokonce zobecňovat: dámy a pánové, naše němčina je slabá. Z těch pětapadesáti autorských duší údajně devět přislíbilo, že se před Němci vyžvejkne německy, načež se vis-à-vis akci číslo smrsklo na čtyři. Po příjezdu do Lipska se potenciálním polyglotům rozklepala kolena. No ano, pouzí čtyři z nás nakonec mohli na veletrhu konverzovat bez nepříjemného ocasu překladatele. Tihle čtyři pak byli zaslouženými králi a královnami: Rudiš, Denemarková, ale i Semotamová. Kdo byl ten čtvrtý, nevím.

Lipský veletrh prostě lpí na komunikaci v němčině; od posledního poďobaného uvaděče až po šéfa. S návrhem užít coby komunikačního prostředku angličtinu jsem opakovaně pohořel. Nejde to, nedělá se to. Němčina je krásná a důležitá. Dobře. Lpění na němčině je roztomilé. Češi na Světě knihy taky chtějí debaty v češtině. Ovšem. Takový byl (a je) starý svět.

My už ale nějaký ten pátek žijeme v jiné době. Na jedné planetě, která navíc zrovna má hodně potenciálně finálních problémů. Je před námi dokořán rozevřeno množství zásadních otázek, na které musíme společně hledat odpovědi. Možná je to i rolí spisovatelů a intelektuálů – navrhnout, co dělat.

Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme na jedné lodi a jednací řečí téhle lodi je angličtina. Diverzita – jazyková i jiná, třeba množství zvířátek v přírodě – je obecně hezká, na první pohled hodnotná. Ale možná už na udržení diverzity není čas. Archa je malá a všechny zajíce už stejně pochytat nemůžeme. Jinými slovy, možná budeme muset obětovat mnohost, pokud se máme zachránit. Není to beznadějné: i blbou angličtinou se dá říct mnoho zásadních věcí.

Němci mě v tomhle smyslu zklamali. Podle mě se lpěním na své krásné řeči dokonce zpronevěřují svému pěkně nastartovanému poválečnému projektu, jemuž aspoň já rozumím jako projektu osvícenskému a univerzalistickému; Němci se po válce rozhodli, že věci povedou spíše v duchu Kantově, než aby se s pomocí Nietzscheho znovu pokoušeli vytrhnout Německo z kořenů a přestěhovat ho cu grunt na jih. Německo od roku 1945 chce zůstat, kde je, a chce šířit univerzální dobro.

Lpění na německém jazyku se v tomhle rámci jeví být čímsi provinčním. Je v tom parochialismus a dokonce i tolik odmítané národovectví. Každá intelektuální komunita, která se v rámci mezinárodních veřejných debat rozhodne lpět na svém mateřském jazyce, se dostává do situace buržoy, který si v klimatizovaném bytečku hýčká své polštáře. Zatímco venku na ulici už duní vítr, brutálně se otepluje a rozbalují se revoluční prapory. Není čas. Knížky jsou jedna věc, ty ať se klidně vlečou v překladech, ale debata teď musí chtě nechtě kmitat a odsýpat.

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Chvála zdi
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: Za_raný turisti
Juan Zamora: Agatha, služky a skrytá reklama

© David Zábranský
Ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložil: Radovan Auer, 02.04.2019 18:58
Zábranský, David: V Lipsku
Drobná připomínka, Davide, když už jsi zmínil Svět knihy. Zahraniční spisovatele do češtiny nenutíme, naopak jsme asi jediná akce svého druhu, kde jsou pořady kompletně tlumočeny simultánně. Zakládám si na tom, konsekutivní tlumočení spolehlivě zabije sebelepší debatu. Stojí to dost peněz a můžeme si... to dovolit díky rozsahu, kdy celý náš zahraniční program je asi tak velký jako ta česká účast v Lipsku. Ale právě v Lipsku jsem si potvrdil, že to má cenu.
Vložil: emil hakl, 01.04.2019 21:52
Zábranský, David: V Lipsku
Rychle ovšem mizí i kontinuita, neřkuli solidarita českých spisovatelů bez ohledu na dorozumívací jazyk (možná by mohl být český). Protože mi připadá důležitá, mám ti za zlé, Davide, že se na jejím zpochybňování vytrvale podílíš.
Vložil: Martin Liška, 29.03.2019 08:45
Zábranský, David: V Lipsku
Napsat takovýhle sáhodlouhý text na téma "Neumím německy", to je ovšem výkon. A jste si, pane Zábranský, tak jistý, že kdyby jednací řečí veletrhu byla angličtina, že by počet českých spisovatelů schopných komunikovat s moderátory i publikem bez pomoci tlumočníka byl skutečně výrazně vyšší?
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1002x

Inzerce
Inzerce
Inzerce