Borkovec, Petr: Jaro a Shetlandské ostrovy

Borkovec, Petr
Jaro a Shetlandské ostrovy

článek beletrie česká

Hyacinty už dávno lezou. Slunce pálí do harampádí, kterého přes zimu přibylo nejenom na půdě, v kůlně, v zahradním altánu, ale taky pod postelí, na nočním stolku, v mobilu a v tajném šupleti s dopisy, eury a starými snubáky. Zloději na jaře makaj od nevidim do nevidim; nový lesklý rejče mizej dřív, než je poprvý polkne vlhká zem.

Jaro a Shetlandské ostrovy

Mží, mrholí, poprchává a soukromé remízy jsou omotány provázky, které moknou, schnou, moknou, schnou, moknou. Chodím mezi středočeskými poli, čekám na zajíce, abych ho k něčemu přirovnal, a myslím na Shetlandské ostrovy. Mimochodem, příteli, potřeboval bych nový trench coat.

Jarní touhu po těch skotských ostrovech zakládá neznalost o rozloze dvou pozorování a jednoho varování. Do všeho drobně prší. Samozřejmě, už samo slovo Shetlandy povléká mozek prvo­třídní vlnou, tučnými ornamenty a kostkovaným blanketem na pozadí ledového Atlantiku. Přes snítku smaragdového jalovce, kolem které se právě prohnala sprška (od rána dvanáctá), kane drtivý záhyb kubistické sukně (karmínová, opálově modrá, lesní zelená), v oparu pomalu nabírá obrysy lýtko v bílé srolované podkolence s reliéfem, zakončené koženou pohorkou: ani stopa po švu, neporušený flák domácí teletiny.

Ale pravou žízeň po shetlandských pastvinách jsem dostal před pár lety v obchodě značky Barbour v rybářské uličce irského Galway. K nepromokavému (ani guma, ani tkanina: mastná houba) loveckému plášti s odstínem mladého hříbku bylo možné přikoupit kostkovanou podšívku z fialové shetlandské vlny, k níž byla připojena knížka – kouzelný pas –, detailně líčící její výrobu. Včetně jména ovce, které se věc týkala, sympatického pastevce skotského vyznání, tří pracovitých psů, majitele farmy (č. p. 3455), všech ženských rukou, co následovaly, kovářské dílny, kde se odlévaly patentky a zip, a majitele lodi (bůhvíproč jen křestní), který ten zázrak dopravil do civilizace. Místo doslovu byla publikace opatřena stodvacetistránkovým návodem na údržbu, proloženým poznámkami a odkazy k návodu na údržbu pláště, k němuž má být za slavnostního mlčení připnuta.

Jiné, o dost stručnější zprávy o Shetlandách se mi dostalo od irského básníka Justina Quinna, který na mou ledabyle položenou otázku (setkání s pláštěm na ryby mě teprve čekalo), zda na těch pověstných ostrovech byl, odpověděl s nečekanou úsečností, že tam se přece nejezdí. Popravdě řečeno, neodpověděl – spíš odskočil. Svědek od vzdáleného stolku (v kavárně bylo ovšem prázdno) by mou otázku pokládal minimálně za nejvýše nevhodnou, ba hůř (nejspíš nějaké účty z minulosti). Čekal jsem nějaké vysvětlení, které sice přišlo, ale nepříliš uspokojivé. Po několika minutách Justin dodal: „Prší tam tři sta třicet dní v roce a k hovězímu ti přinesou tmavomodrý brambory.“ Dodnes nevím, co se stalo. Už nikdy jsme se k tématu nevrátili.

Třetí pobídka je pronášena příjemným ženským hlasem. Na Shetlandských ostrovech, Petře, nerostou v otevřené krajině vůbec žádné stromy, vlastně ani keře, které by si zasloužily své pojmenování; není tam nikde ani jeden – jenom tráva a tráva a tráva, rušená ohradami a králičími stezkami (v zákrutě bodlák), na jejichž okrajích se mísí dojemné hromádky bobků s prázdnými červenými patronami (jiný druh výtrusu, taky dojemný).

Ale jeden strom, opravdový strom s kořeny, mocnou patou kmene, prvními větvemi nad hlavou dospělé ženy a korunou, tu přece jen roste – hned vedle kostela v hlavním městě ostrovů (jedna z haluzí zastiňuje vitráž s houfem světců nad ztroskotanou bárkou). A každé ráno, nežli si první farník odkašle a odemkne branku, je ten jediný strom tak obsypaný ptáky a jejich hlasy, že nepřipomíná vůbec nic na světě. Lehcí přelétavci všeho druhu tady odpočívají, než budou pokračovat v cestě do větvovitých oblastí. Přidávají se i papuchalkové, buřnáci, čtyři druhy racků, kormoráni a další mořští ptáci. A snad i těžkopádní shetlandští pernatci, kteří hnízdí v zemi a v jejichž snech stromy nehrají žádnou roli, napnou v tu ranní hodinu své síly a hřmotně usednou do nejnižších haluzí a setrvávají na nich až do začátku první mše – dokud jim nepříjemné myšlenky na svízelný slet a jeho strategii docela nezastřou rozhled a slastné vibrování pod pařáty. Ten strom je div, který skoro nikdo nezná!

Je jaro, slabě vytrvale prší a svět je plný nevyřízených účtů, příjemných dávných hlasů a zázraků, o nichž se neví! Blíží se Velikonoce.

 

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Chvála zdi
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: V Lipsku
David Zábranský: Za_raný turisti
Juan Zamora: Agatha, služky a skrytá reklama

© Petr Borkovec

Diskuse

Vložil: emil hakl, 05.04.2019 19:00
Borkovec, Petr: Jaro a Shetlandské ostrovy
Totéž jsem zažil včera v Karlíně.
Vložil: Gregor, 05.04.2019 16:27
Borkovec, Petr: Jaro a Shetlandské ostrovy
Skvělé jako vždy, bravo.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 748x

Inzerce
Inzerce