Lawrence, Mark: Bratři na cestách

Lawrence, Mark
Bratři na cestách

recenze fantasy

Čtrnáct povídek americko-britského spisovatele nabízí nový pohled na některé z postav jeho trilogie Roztříštěná říše. Pro příznivce dobrodružství prince Jorga Ankrata se jedná o milé střípky, plné skrytých „velikonočních vajíček“, pro ostatní je to soubor místy zbytečných jednohubek.

Přehlídka střepů z Roztříštěné říše
Mark Lawrence
: Bratři na cestách. Přel. Martin Boček, Talpress, Praha, 2019, 256 s.

Ve Spojených státech narozený, ale od dětství v Británii žijící Mark Lawrence publikoval první román v roce 2011. Trnový princ byl příběhem náctiletého Jorga, jenž z pozice vůdce zločinecké bandy touží vykonat pomstu na příbuzných, kteří stáli za vraždou jeho bratra a matky, a také stát se králem. Neváhá přitom zradit a zabít kohokoliv, aby dosáhl svých cílů. Cynismus a černý humor, jakkoliv místy nucený, stejně jako šedivý (v lepším případě) morální profil hrdiny zařadily Lawrence po bok tehdy již populárního Joea Abercrombieho.

Oproti němu ovšem Lawrence nevykazuje takové podvratné tendence ani snahu měnit pravidla žánru. Jeho příběhy jsou přímočařejší, byť se často odehrávají v několika časových rovinách, a mnohem více sklouzávají ke klišé spojeným s dvojicemi či partičkami rozdílných jedinců, kteří k sobě musí najít cestu, aby dokončili misi. Tato jednoduchost je dominantou i sbírky Bratři na cestách.

Kniha obsahuje čtrnáct příběhů od kratších po kratičké (třicet stran Šípkové Růženky je vyloženě epický rozmach) a jejich hrdiny jsou vedlejší postavy trilogie Roztříštěná říše (tu tvoří vedle Trnového prince ještě Trnový král a Trnový císař) – s jedinou výjimkou. V závěrečném příspěvku sbírky se totiž objeví hrdina jiné trilogie – princ Jalan z Války Červené královny. Sbírka tak patří do stejné kolonky jako loni vydané tituly zmíněného Joea Abercrombieho Ostré konce a Sandersonovo Arkánum odhalené.

I tentokrát tedy platí, že plně spokojeni budou především čtenáři předchozích autorových děl. Koneckonců, právě jim jsou určeny i kratičké komentáře, kterými Lawrence povídky vybavil. Takový čtenář se dozví zajímavosti o řadě vedlejších postav oblíbené trilogie i o Roztříštěné říši obecně (tedy o našem světě po celosvětové apokalypse, během níž došlo k narušení hranic mezi světem živých a mrtvých, v důsledku čehož zde funguje i magie). Je pak jistě zábavné přečíst si, jak navázal s Jorgem vztah sir Makin. Na druhou stranu, pro neznalého čtenáře se jedná o nudnou historku o tom, jak někde hořelo a rytíř jménem Makin se neudusil kouřem… S nutkavým pocitem, že v povídce je něco víc, co ovšem dotyčnému čtenáři uniká.

Podobně fungují i některé další příběhy. Lawrencovi je ale třeba přičíst ke cti, že většinou by jeho povídky obstály i samy o sobě. Nebyly by ozdobou antologií či taháky časopisů, ale nebyly by ani zklamáním. Šípková Růženka o pradávném lékařském zařízení, jehož umělá inteligence tak trochu zešílela a zapomněla na Hippokratovu přísahu, je například příběh, který by se hodil k poctě Temné věži Stephena Kinga. Zvolený režim je pak nádherně ironická historka o „Božím“ soudu. Jorg a jeho společník Nůbánec jsou zajati jednotkou, jež své řady rozšiřuje na radu záhadného artefaktu, který připomíná senilní Moudrý klobouk z knih o Harrym Potterovi. Pointa povídky je přitom ta, že artefakt jen dokola opakuje sdělení „Zvolený režim připojení selhal“. A lidé mají prostě buď smůlu („selhal“), nebo štěstí („zvolený“) – podle toho, v jaké fázi hlášení strojem procházejí.

Nejlepším příběhem je pravděpodobně Špatné zrno – kterému naopak apendix v podobě objevení Jorga a jeho kumpánů vyloženě škodí. Bez toho se však jedná o působivé zachycení vnitřního boje člověka, který si uvědomuje, že je s ním něco špatně, že tam, kde ostatní budují, on ničí… a přesto se celý život snaží zapadnout. Než přijde okamžik zlomu a bestie v jeho nitru se uvolní. Čistě na poli zábavnosti se na stejnou úroveň dostává ještě Jalanův příběh Do třetice všeho dobrého, rychle odsýpající historka o tom, jak špatný den může mít jedno sebevědomé, prolhané princátko, když má zrovna důvěřivou náladu.

Problémem je, že zbytek jsou vyloženě jednohubky, které bez ohledu na čtenářské znalosti nemají možnost plně rozvinout příběh (Žádná další Trója) nebo náležitě prodat zlom v charakteru postav (oba příběhy věnované Nůbánci). Lawrence prostě nepíše tak dravě jako Abercrombie, aby zaujal čistě jazykem svých povídek, ani nevytváří tak zajímavé světy jako Sanderson. Proto stojí Bratři na cestách ve stínu obou výše zmíněných sbírek.

Přesto by byla škoda knihu minout bez povšimnutí – při navazujícím čtení totiž vynikne jinak poměrně skrytá důslednost, s jakou autor ve svých dílech zpracovává vztahy rodičů a dětí, případně zástupných otcovských figur a jejich vzájemné odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že Lawrence nepropaguje své knihy osobně po světě, aby se nemusel vzdalovat od své postižené dcery Celyn, jedná se o překvapivě autentický prvek v jinak někdy až nuceně cynických příbězích.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   55%čtenáři

zhlédnuto 299x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce