Motýl, Petr: Na Květnou neděli

Motýl, Petr
Na Květnou neděli

článek beletrie česká

Sedí takhle Roubíček a Kohn na lavičce v Římě, před nimi chrám sv. Petra a kolem zrovna jede papež v papamobilu, třicet policejních motorek před ním, třicet za ním. „No viděj to, Kohn! To je firma! A to začínali s jedním vypůjčeným oslíkem!“

Na Květnou neděli

Je před Květnou nedělí, před slavným Kristovým vjezdem do Jeruzaléma. Je čas před Svatým týdnem. Je postní doba, ale pivečko se do půstu pořád zkouší vloudit. A jak mi chutná, když mi u půllitru kunsthistorik a básník Jakub Synecký vypráví vtip o Kohnovi a Roubíčkovi a vypůjčeném oslíkovi.

„Letos pesach vychází přesně na Velikonoce.“

„Jo, Jakube?“

„A číslo 12a je přesně dnešní 14.“

„V Černé ulici?“

„Celé to tam přečíslovali. Na čísla uliční není nikdy spolehnutí.“

Řeč je o domě, ve kterém se narodil a do svých osmatřiceti let bydlel Karel Teige. Dům patřil jeho otci, archiváři s fenomenální pamětí, s takovou, jakou má i kunsthistorik a básník Jakub Synecký.

Všesip. Všechno si pamatuješ. Hosip. Hovno si pamatuješ.

Co by na takové formulace, na takové židovské vtipy řekly sestry dominikánky, které v domě archiváře Teigeho provozovaly sirotčinec po dívky a světily Květnou neděli? Co by na to řekly ty nevěsty Kristovy, které posléze dům od rodiny Teigů odkoupily a ten sousední od strýců Teigů jakbysmet?

V čtyřpatrovém domě se sirotčincem dominikánek Karel Teige vytvořil program proletářské poezie, poetismu a Surrealistické skupiny.

Květná neděle do toho domu přicházela rok co rok s palmovými ratolestmi. Dominikánky dům koupily a Karel Teige se odtud odstěhoval v r. 1938. O rok později se od Československa odstěhovala samostatnost.

V roce 1950 komunisti z domu v Černé ulici vystěhovali dominikánky do sběrného tábora pro řádové sestry.

V roce 1951 zemřel Karel Teige.

V řádu opakujícího se slavení svátku Kristova vjezdu na oslíku do Jeruzaléma nastávala rok co rok Květná neděle.

V roce 1990 byl dům v Černé ulici vrácen řádu dominikánek a ty zde zřídily internát pro katolické dívky studující v Praze střední školy. Internátní nájemné bylo a jest milosrdné.

V roce 1990 Surrealistická skupina, založená Karlem Teigem, stále existovala a na dům v Černé ulici č. 14 vzpomínala.

„Číslo 12a!“ připomíná mi u půllitru kunsthistorik a básník Jakub Synecký. „Na ten dům se, Jakube, vzpomíná na našich vycházkách! Na těch tvých kunsthistorických a na těch mých vlastivědných!“

„A to je, Petře, zásadní a klíčové!“

Bude Květná neděle:

• v domě v Černé ulici v Praze v kapli svatého Dominika

• v Jeruzalémě, kam vjížděl Kristus na vypůjčeném oslíku:

„Tak to viděj, Kohn, jaká je to dneska firma!“

 

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Chvála zdi
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: V Lipsku
David Zábranský: Za_raný turisti
Juan Zamora: Agatha, služky a skrytá reklama

© Petr Motýl
Ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 337x

Inzerce
Inzerce