Doležalová, Pavla: Nová Astrea

Doležalová, Pavla
Nová Astrea

recenze literární věda

Podobu dvorské lásky a zásady galantní komunikace názorně představuje kanonický příběh pastýře Seladona a pastýřky Astrey, situovaný do idylické francouzské krajiny. Pavla Doležalová se jím zaobírá do detailů: charakterizuje pastýřskou literaturu, popisuje původní i novou verzi Astrey a věnuje se i tomu, jaké stopy zanechala v novější literatuře. Důležité místo v této studii dostávají úvahy o překládání starší literatury a konkrétně Nové Astrey, jejíž text je ve svazku zařazen.

Meandry literárního překladu
Pavla Doležalová
: Nová Astrea: Překlad s výkladem nejen o Seladonovi a nových Arkádiích. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2017, 238 s.

Ze slavného francouzského pastýřského románu o Astree zůstal v povědomí současných čtenářů paradoxně jen odkaz na hrdinu Seladona, a to navíc spíše s negativním vyzněním. Pastýřský román však byl ve své době v evropské kultuře velmi populární a ovlivnil všechny umělecké disciplíny. Na principy žánru se odvolávají mnohé slavné texty, bez znalosti pastýřských románů například současní čtenáři stěží ocení některé scény z Cervantesova Dona Quijota.

Kniha romanistky Pavly Doležalové, jež se dlouhodobě věnuje problematice překladů a vyučuje na FF MU v Brně, přináší komentovaný překlad Nové Astrey. Tento francouzsky psaný román vyšel poprvé v roce 1712 bez uvedení autora a představuje adaptaci pastýřského románu Honorého d´Urfé Astrea, jehož první díl vyšel v roce 1607. Nová Astrea je výrazně zkrácenou verzí, zachovává však děj i postavy původního díla a seznamuje čtenáře s příběhem komplikované lásky pastýře Seladona a pastýřky Astrey, situovaným do idylické krajiny středofrancouzského Forezu. Pastýřská stylizace tvoří pozadí pro inscenování kultu dvorské lásky a galantní komunikace. Jak uvádí autorka s odkazem na popis Jeana Starobinského, „mají-li [pastýři a pastýřky] v ruce pastýřskou hůl, je malovaná a zlacená, sukně mají z taftu“ (s. 16).

Vlastnímu překladu s poznámkami předchází úvod, jenž charakterizuje pastýřskou literaturu a místo, které v ní zaujímá zkrácená adaptace Nová Astrea a její neznámý autor či autorka. Překlad Nové Astrey pak doplňují obecné úvahy o literárním překladu, se zaměřením na specifičnost překladů ze starší literatury. Autorka se dále zabývá moderními adaptacemi Nové Astrey a metodologickými otázkami translatologie.

Obsáhlá třetí kapitola knihy (Překlad jako výklad) využívá příklady z původní Astrey, tzn. textu o sto let staršího a po jazykové stránce komplikovanějšího než Nová Astrea. Na konkrétních citacích autorka ukazuje, jak byly v díle Nová Astrea vynechány filozofující pasáže původního textu, aby údajně čtenáře nenudily (s. 161). Autorka dále zmiňuje překlad Nové Astrey do ruštiny z konce 18. století a torzo německého překladu původní Astrey z roku 1625, které jsou dostupné v českých knihovnách.

Možnosti modernizovat pastýřskou idylu je pak věnována krátká kapitola IV (Nová Astrea a jiné nové Arkádie). Autorka zde zmiňuje variace pastýřského tématu ve světové literatuře, například v „seladonské“ postavě Hanse Castorpa v Mannově Čarovné hoře či v divadelní hře Arkádie Toma Stopparda z roku 1993. Variace hledá i v současné francouzské literatuře (román J'étais derrière toi Nicolase Farguesa z roku 2006) a popisuje dnešní podoby hledání Arkádie, ideálu pozemského ráje.

Pavla Doležalová v knize zvolila interdisciplinární přístup, který zahrnuje více perspektiv: hledisko literární vědy, teorie překladu a hermeneutiky. Kromě vlastního seznámení s textem nabízí dílčí náhledy do překladatelské a interpretační dílny, kde čtenář může sledovat, jak lze k textu přistupovat a jaké jsou zásady překladu starých textů (viz například podkapitola I. 4 věnovaná rekonstrukci a transkripci francouzského textu z počátku 18. století). Čtenáři si tak mohou určit, zda se jen nechají oslovit přeloženým textem Nové Astrey, zamyslí se nad fungováním jednoho literárního žánru, či se – v případě romanistů – pustí s autorkou do zákulisí překladu z francouzštiny.

Zvolená struktura publikace má svá pozitiva i negativa. Jak již bylo řečeno, mnohost přístupů je otevřená čtenářským preferencím. Odlišným způsobem knihu využije překladatel z francouzštiny a čtenář současné světové literatury. Na druhé straně je místy teoretický výklad velmi stručný, otázky interpretace a kulturního transferu by si zasloužily větší rozvinutí, pro které však v dramaturgii práce není prostor. Velmi krátká závěrečná kapitola V (Dovětek – nástin metody) pak jen načrtne několik možných přístupů bez dalšího rozvedení, a působí proto nedokončeným a fragmentárním dojmem.

Přesto se domnívám, že publikace Pavly Doležalové je vhodně zvoleným a čtenářsky vstřícným počinem, který by mohl zaujmout široké publikum, nejen odborníky na starší francouzskou literaturu. Komentovaný překlad a doprovodné studie mohou poučit čtenáře klasických a současných děl světové literatury i konzumenty lehčích literárních či filmových žánrů. Vždyť k nekonečným pastýřským romancím mají blízko i někteří hrdinové dnešních komerčně úspěšných děl.

 

© Dagmar Pichová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.