Borkovec, Petr
S Biankou Bellovou v hotelu

S Biankou Bellovou v hotelu

I krátké setkání s Biankou je vždycky silný příběh se silnou zápletkou. Ne pokaždé přijde pointa, která existenci toho příběhu obhájí, ale to vůbec nevadí. Vstal jsem brzy, ošplíchl se, v zrcadle zkontroloval strniště (akorát!) a vyrazil dolů na snídani. Na zahraničních čteních snídám co nejdřív, abych si stihl udělat pár poznámek k rozepsanému románu dřív, než se zjeví některý z dobře vyspaných kolegů a bude si chtít povídat o literatuře. Ale Bianca mě toho dne předběhla: v prázdné snídaňové místnosti dopíjela už druhé cappuccino (lehké tmavé šaty, šedá sametka na krku a obří sluneční brýle dobrého střihu) a dělala si poznámky k rozepsanému románu. S ujištěním, že jsem spal mizerně a že ji nebudu rušit, poskládal jsem odvážně svou full English breakfast vedle jejího hrnku a pustil se do horkých rajčat. Mezitím jsem nadhodil pár konverzačních témat a potěšilo mě (nemůžu říct, že překvapilo!), že Bianca zabrala. Pomluvili jsme moderátory literárních čtení, kteří se všichni chtějí dozvědět, jak funguje vesmír. A taky si vyměnili zkušenosti ohledně spisovatelské práce. Bianca poeticky i pádně řekla – a na důkaz svých slov odklopila brýle a pohybem, v němž jsem zahlédl suverénní ženy několika staletí naráz, si je vrazila do napomádovaných vlasů –, že spisovatel je motor, který má na správném místě karburátor, sací ventily, válce a písty a je pořád připravený makat. To mě vzrušilo. Zavedl jsem řeč na jejího manžela, což je postpankáč, který dělá do muziky a do reklamy a taky trochu maluje – ale udělal jsem to jenom proto, abych se mohl dívat (zatímco Bianca něco mlela o dětech a manželské lásce). A viděl jsem, co jsem potřeboval: zralou sexy ženskou, která umí jazyky a nosí drahé spodní prádlo. Když chce, jde s dobou, je trendy. Když se jí zamane, odhlásí se ze všech sítí, je zajímavě zdrženlivá. Ohlíží se na dobrý vkus. A vzápětí míru dobrého vkusu překročí. Je spokojená a přísná, ale dovede se do početného pléna zkřehle zeptat: „Odkud je nejlépe vidět hvězdnou oblohu?“ Ach, seděl jsem v hotelu proti Biance Bellové a neviděl hvězdnou oblohu. Zíral jsem na boční rozparek jejích lehkých tmavých šatů, který se rozevíral v podpaží a poodkrýval s dokonalým citem vybranou černou podprsenku, která z jejích ňader (ještě pevných, už ne – Bianca je můj ročník!) utvořila napůl duchaplný, napůl bezuzdný zážitek. Představil jsem si svůj hotelový pokoj. Pak ještě jednou. Dosnídal jsem a utřel se ubrouskem. Nakonec jsem své oblíbené spisovatelce (která zrovna svižně dokončovala osmou rodinnou historku) podržel dveře do haly. Oběma rukama a pravou nohou. Byly totiž dvoukřídlé a strašně těžké.

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí
David Zábranský: Chvála zdi
David Zábranský: Číňané nás brzy pozabíjejí!
David Zábranský: V Lipsku
David Zábranský: Za_raný turisti
Juan Zamora: Agatha, služky a skrytá reklama

© Petr Borkovec
ilustrace © Lela Geislerová