Ó Velvary, ó Velvary…
Motýl, Petr: Ó Velvary, ó Velvary…

Ó Velvary, ó Velvary…

Na náměstí v městečku v Čechách. Začátkem léta, navečer. Tak krásně tam je, tak teskno až k pláči.

V městečku Velvarech měl onehdy vernisáž můj nejstarší kamarád – nedávno oslavil osmdesátku – Václav Sokol. Uprostřed velvarského náměstí trčel proti šmolkově modré polovině nebe barokní mariánský sloup, po druhé polovině oblohy šinula se deštěm nasáklá mračna. Půl na půl. Naděje a nostalgie. Kolik už jsem takových městeček, takových náměstí viděl, s vlaštovkami čiřikajícími nízko nad lipkami, se smradem z kanálů, s půllitrem na tácku.

Pod barokním sloupem „světští“ kolotočáři točí kolotoči a elektronickými kolovrátky. Kapelník hudby k vernisáži oznamuje: „Nyní zazní světově proslulá anglická lidová píseň!“ A čtyři flétny zahudou Let it be.

A pokud jde o světovou literaturu: v barokním průjezdu domu, ve kterém se vernisáž koná, jsou zdarma k dispozici přebytky místní knihovny, odnáším si tedy Vzpomínky obchodníka s obrazy Ambroise Vollarda a vzápětí zjišťuji, že francouzský spekulant za celý život nekoupil jediný velvarský obraz, zato si světově namastil kapsy na van Goghovi a Picassovi. To se dalo čekat. To bylo pořád: velvarská cukrová řepa, velvarská pšenice, velvarská vejce natvrdo do Karlova mostu. To se to za prodanou řepu a pšenku stavěly honosné domy na náměstí. Ještě tak barokní morový sloup, to ano, ale uspořádat každý rok pod tím sloupem světový veletrh s moderním uměním a otočit na něm světové peníze, o tom žádná. Kdepak: zatočit se o pouti na kolotoči a domů do kanafasu.

Zato letos! Po celé léto bude v městečku usazeném v polích jak křepelka na pěti penězích, na náměstí tklivém a čarovném vystavovat můj nejstarší kamarád Václav Sokol. Jeho pastely tu návštěvník může zhlédnout výhradně v sobotu odpoledne. Z poloviny jsou to ilustrace ke Komenského Orbis Pictus (jedna místnost), z poloviny volná tvorba (druhá místnost). Komenského naděje, že když se lidem zavčasu řekne, že by měli být dobří, bude dobrý i svět, platí pro obě poloviny výstavy.

Tak teskno mi bylo na lavičce na náměstí městečka v Čechách, tak sladce, začátkem léta, navečer. Jako by to bylo Nás pět: Petr Bajza, Antonín Bejval, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince a Kristus Pán.

Sloupek

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse