České literární centrum (Ondřej Lipár)

České literární centrum (Ondřej Lipár)

aktualita beletrie česká

Komentář předsedy Asociace spisovatelů k aktuální situaci Českého literárního centra: „Zasedání Rady ČLC minulý týden působilo dojmem připraveného představení, které začali narušovat diváci.“

Řada zvláštních kroků

K ČLC cítím jako úřadující předseda Asociace spisovatelů velmi blízký vztah, protože si stále myslím, že založení Asociace a konání Sjezdu spisovatelů v roce 2015 k jeho vzniku nějakým způsobem přispělo. Když jsme tenkrát s kolegyněmi a kolegy zjistili, že vzniká pod hlavičkou Moravské zemské knihovny, zaskočilo nás to, ale chápali jsme alespoň praktické aspekty – zakládání nové příspěvkové organizace je zdlouhavé a vyžaduje větší prostředky, česká literatura mezitím potřebovala fungující instituci.

Začlenění pod MZK jsme celou dobu brali jako dočasný stav před osamostatněním. A vzhledem k tomu, jak rychle začal tým okolo Ondřeje Buddeuse podávat slibné výsledky, měli jsme za to, že je všechno na dobré cestě. Během prvních dvou let se podařilo s malým rozpočtem a omezeným počtem lidí dosáhnout skutečně pozoruhodných věcí, od navazování kontaktů v zahraničí přes intenzivní práci se zahraničními nakladateli až po organizování rezidenčních pobytů.

O to větší překvapení pro mě bylo zasedání Rady ČLC minulý týden. Působilo dojmem připraveného představení, které začali narušovat diváci.

Podklady k jednání dostali členové rady pouze dva dny předem, navíc bez programu jednání, takže vlastně nebylo zcela jasné, co se bude vedle rekapitulace uplynulých měsíců a plánů na ty další probírat.

Čekání na posunutý začátek vyplnilo promítání fotek z veletrhu v Lipsku, které komentoval programový koordinátor české účasti Martin Krafl, přičemž spojitost jeho projevu s činností ČLC nebyla příliš zřejmá.

Činnost centra v uplynulých měsících a plány do budoucna tentokrát neprezentoval vedoucí ČLC Ondřej Buddeus, ale ředitel MZK Tomáš Kubíček. Ten navíc někdy zkraje poznamenal, že s činností centra není spokojený. Při prezentaci ale na žádné problematické body paradoxně nenarazil.

Když oznámil, že Buddeus na vlastní žádost odstoupil a že na jeho místo povolal Martina Krafla, muselo se několik účastníků zasedání dost snažit, aby se jim podařilo otevřít debatu o tom, zda jde o dočasného vedoucího a jestli by nebylo transparentnější vyhlásit na funkci výběrové řízení. Ještě více úsilí bylo zapotřebí k tomu, aby se podařilo vyvolat o této věci hlasování. Bylo nakonec dvojí. Rada nejprve těsným poměrem hlasů zamítla myšlenku, že by vedoucí ČLC měl vzejít z výběrového řízení. A pak se shodla na tom, že nový vedoucí je dočasný a při příštím zasedání rady bude prezentoval svou koncepci činnosti ČLC. To znamená, že dostane celý rok – taková je totiž frekvence setkávání rady – na to, aby se buďto řídil stávající koncepcí, nebo pracoval podle nějaké neodsouhlasené.

Martin Krafl ale nakonec vlastní koncepci prezentoval už o pár minut později, měl ji totiž připravenou. Šlo o mírně modifikovanou podobu té stávající, některé změny jsou ovšem zarážející. Jde zejména o přesun sídla z Prahy do Brna, dočasné „sloučení stávající činnosti ČLC a prezentace současné české literatury na zahraničních veletrzích“ nebo o naprostou rezignaci na to, aby v ČLC vznikla vedle „exportu“ také sekce věnovaná tuzemsku a aby činnost centra vedla k ustavení literárního domu. Nemluvě o tom, že původní koncepci, která vytyčila činnost centra na pět let dopředu, mohla vedle rady připomínkovat i veřejnost.

Zvláštní samozřejmě bylo i to, že poděkování odcházejícímu Buddeusovi za jeho práci nezaznělo z úst jeho nadřízeného nebo nového vedoucího ČLC, ale musela s ním vystoupit Anna Hrabáčková, zastupující v radě síť Českých center.

Podivnost se stupňovala, protože Ondřej Buddeus v odpovědi na otázku po příčinách odchodu uvedl vedle dalších věcí i to, že měl od svého nadřízeného, ředitele MZK Tomáše Kubíčka, od dubna zakázáno prezentovat činnost Českého literárního centra radě na jejím červnovém zasedání. Zvláštní rozhodnutí, které nebudí důvěru.

České literární centrum je pro českou literaturu důležitá instituce, která je stále ještě na počátku své existence. Podařilo se ji dobře nastartovat, ale potřebuje růst a rozvíjet. Mělo by se osamostatnit, jak bylo původně zamýšleno.

 

Na podobné téma:

Hůlová, Petra; Zábranský, David: České literární centrum je průšvih už definitivně
Mandys, Pavel: Otočka v kruhu
Buddeus, Ondřej: Změny v Českém literárním centru a důvody mého odchodu
Kubíček, Tomáš: Nikdo se nikam nestěhuje

© Ondřej Lipár

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1116x

Inzerce
Inzerce