Frank, Anne

Frank, Anne

portrét beletrie zahraniční

Nejpřekládanější a nejprodávanější nizozemskou knihu napsala od svých třinácti do patnácti let dívka z německé židovské rodiny, která po Hitlerově nástupu k moci emigrovala s rodiči a starší sestrou do Nizozemska. O devět let později, za německé okupace této země, se rodina z obavy před deportací do koncentračních táborů musela stáhnout do úkrytu. Dívka se stala symbolem nejen pronásledování Židů za druhé světové války, ale také boje proti diskriminaci menšin. Jmenovala se Anne Franková.

Anne Franková (12.6. 1929 – 1945)

Anneliese Maria Franková se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem v zámožné liberálně židovské rodině. V roce 1933, po Hitlerově nástupu k moci, přesídlili Frankovi do nizozemského Amsterodamu, kde otec Otto založil firmu Opekta, zaměřující se na prodej pektinu pro domácí přípravu marmelády. Od roku 1938 pak přibyla firma Pectacon, obchodující kořením (později i náhražkami) pro výrobu uzenin. Rodina se nastěhovala do novostaveb na náměstí Merwedeplein, v „lepší čtvrti“, kde našly útočiště i tisíce dalších židovských uprchlíků z Německa. Anne tu navštěvovala školu Montessori. Když se po obsazení Nizozemska nacisty v květnu 1940 začala v zemi zavádět protižidovská opatření, musela Anne i její starší sestra Margot od podzimu 1941 přejít na Židovské lyceum.

Otto Frank, obeznalý s vývojem situace v Německu, zavčas formálně předal vedení firmy svým nežidovským partnerům a od jara 1941 tajně připravoval v „zadním domě“ (jde o dům přistavený do dvora, napříč k „přednímu domu“ ústícímu do ulice, jak je vidět na leteckém záběru a na průřezu budovy), v budově firmy na Prinsengrachtu, důmyslnou skrýš. Když dostala šestnáctiletá Margot v červenci 1942 předvolání do transportu, rodina se do úkrytu urychleně přesunula. Společně s tříčlennou rodinou Frankova společníka z Pectaconu Hermanna van Pelse a později se zubařem Fritzem Pfefferem se tu ukrývali až do 4. 8. 1944, kdy byla skrýš odhalena a její tajní obyvatelé i dva z jejich pomocníků zatčeni. Okolnosti odhalení se nikdy nepodařilo objasnit – mohlo jít o udání (různé hypotézy probírá studie Davida Barnouwa a Gerrolda van der Strooma Kdo udal Anne Frankovou?), ale také o náhodné odhalení během šťáry zaměřené na ilegální obchodování s potravinovými lístky a zaměstnávání lidí, kteří by jinak museli nastoupit na práce v rámci „totálního nasazení“ v Říši. Vyplývá to ze studie historika Gertjana Broeka z amsterodamské Nadace Anne Frankové (podrobná zpráva v angličtině ve formátu pdf je přístupná proklikem), která byla zveřejněna roku 2016.

Po zhruba měsíčním pobytu v nizozemském tranzitním táboře Westerbork v provincii Drenthe bylo všech osm obyvatel zadního domu převezeno začátkem září 1944 jedním z posledních transportů do Osvětimi. Odtud se Anne se sestrou dostala ještě na podzim do tábora Bergen-Belsen. O pár měsíců později zde vypukla tyfová epidemie a obě sestry jí podlehly. Přesné datum jejich úmrtí není známo, ale podle výzkumu historiků Eriky Prinsové a Gertjana Broeka z roku 2015 (a na rozdíl od dosavadního termínu odhadnutého po válce Červeným křížem na březen 1945) to bylo zřejmě v únoru 1945.

Z osazenstva skrýše přežil válku jedině Otto Frank. Po návratu do Amsterodamu mu věrná zaměstnankyně firmy Miep Giesová předala památník, několik sešitů a svazek listů průklepového papíru – Anniny deníkové zápisky z doby, kdy se rodina ukrývala. Tyto materiály byly základem ke knižnímu vydání deníku v červnu 1947 v amsterodamském nakladatelství Contact pod titulem Het Achterhuis. Dagboekbrieven 14 juni 1942–1 augustus 1944 (kniha vyšla v edici mladých autorů Proloog v nákladu 3036 výtisků, za první rok se prodalo celkem přes 22 000 výtisků – jak uvádí Lisa Kuitert v časopise De Boekenwereld, roč. 24 – 2007/2008). V roce 1950 následoval německý (Das Tagebuch der Anne Frank, přel. Annelies Schütz) a francouzský překlad (Le Journal d’ Anne Frank, přel. Tylia Caren a Suzanne Lombard), v roce 1952 anglický (The Diary of a Young Girl, přel. B. M. Mooyaart-Doubleday – kniha vyšla jak ve Velké Británii, tak v USA). Ohlas byl příznivý, ale skutečný průlom nastal až díky americké dramatizaci (1955) a filmové verzi (1959).

Od té doby byl deník přeložen zhruba do sedmdesáti jazyků (včetně znakového) a po celém světě se dosud prodalo na třicet milionů výtisků. Zadní dům na Prinsengrachtu, který je od roku 1960 přístupný veřejnosti, ročně navštíví přes milion turistů z celého světa. Osud Anne Frankové se stal díky věhlasu jejího deníku symbolem pro utrpení Židů za druhé světové války, ale také pro diskriminaci a pronásledování lidí z rasových i jiných důvodů v obecnějším smyslu.

Česká vydání:
Deník Anne Frankové: 14. června 1942 – 1. srpna 1944, z něm. autoriz. vyd. Das Tagebuch der Anne Frank a z holand. orig. Het Achterhuis přel. a předmluvu naps. Gustav Janouch, Svobodné Slovo-Melantrich, Praha, 1956, 272 s., 2. vydání 1957 (verze C – ed. Otto Frank, začíná datem 14. 6. 1942)
Deník Anne Frankové, přel. Gustav Janouch, SNDK, Praha, 1966, 243 s. (verze C – ed. Otto Frank, začíná datem 14. 6. 1942)
Deník Anny Frankové, přel. Miroslav Drápal, Nakl. Lidové noviny, Praha, 1992, 234 s. (verze D – ed. Mirjam Presslerová, začíná datem 12. 6. 1942)
Anne Franková: Deník. Z holandského originálu Het Achterhuis. Dagboekbrieven 12 juni 1942–1 augustus 1944, Amsterdam, Uitgeverij Bert Bakker 2001, s přihlédnutím k německému překladu Mirjam Presslerové Anne Frank Tagebuch, Frankfurt am Main, Fischer Taschenbuch Verlag 2001 přel. Miroslav Drápal a Michaela Jacobsenová, Triáda, Praha, 2004, 264 s., revidované vydání 2006, 2010, 2012 (také e-book), 2014 (verze D, ed. Mirjam Presslerová, začíná datem 12. 6. 1942, doplněná o 5 stránek objevených v roce 1998)
Anne Franková: Zadní dům. Deník v dopisech 12. června 1942–1. srpna 1944. Z nizozemského orig. Het Achterhuis. Dagboekbrieven 12 juni 1942–1 augustus 1944 přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha, 2019, 304 s. (verze D, ed. Mirjam Presslerová, in Verzameld werk, Prometheus, Amsterdam, 2013)
Audiokniha: Deník Anne Frankové, čte Věra Slunéčková (z knižního vydání v NLN 1992, rozhlasová nahrávka 1994, režie Markéta Jahodová), Radioservis 2011

Internetové odkazy:
muzeum Anne Frank Huis v Amsterodamu: (v angličtině, španělštině, němčině a nizozemštině), obsahuje virtuální prohlídku zadního domu s dobovým zařízením (reálné prostory zařízeny nábytkem nejsou)
virtuální prohlídka bytu na Merwedeplein 37 II, kde Frankovi v letech 1933 až 1942 bydleli (byt byl uveden do původního stavu s dobovým zařízením):
souborný přehled (v niz., včetně dokumentárních záběrů a rozhovorů s pamětníky)
soubor dokumentárních filmů a reportážních záběrů
recenze (v niz.) disertační práce německé vědkyně Simone Schrothové, porovnání německých, francouzských a anglických překladů deníku Anne Frankové, Filter, roč. 2008, č. 48/51
rozhovor s překladatelkou (Kosmas, Magazín OKO, 13. 6. 2019)

Další vydání z písemné pozůstalosti Anne Frankové:
Anne Frank
: Verhaaltjes en gebeurtenissen uit het Achterhuis (Povídky a příhody ze zadního domu). Uitgeverij Bert Bakker, Amsterdam,1982, vydání 2002 společně s torzem románu Cady’s leven
Anne Frank: Mooie-zinnenboek (Kniha krásných vět). Ed. Gerrold van der Stroom. Uitgeverij Bert Bakker, Amsterdam, 2004 (výpisky z četby)

Kritické vydání:
David Barnouw
, Gerrold van der Stroom (ed.): De Dagboeken van Anne Frank, Staatsuitgeverij, ’s Gravenhage, 1986, Uitgeverij Bert Bakker, Amsterdam, 1986, 714 s.
Péčí Státního ústavu pro válečnou dokumentaci (RIOD). Obsahuje: verzi A, B a C; studie historiků Harryho Paapeho, Gerrolda van der Strooma a Davida Barnouwa o rodině Frankových, o zatčení, otázce udání, deportaci a o problémech s publikací; shrnutí výsledků výzkumu z roku 1981 (ing. H. J. J. Hardy), který zkoumal pravost textu známého jako deník Anne Frankové.
Nederlands Instituut voor Oorlogsdocumentatie, David Barnouw (ed.): De Dagboeken van Anne Frank, Uitgeverij Bert Bakker, Amsterdam, 2001, 764 s.
Opravené a rozšířené vydání. Obsahuje: verzi A, B a C, pět stránek objevených v roce 1998, rozšířený poznámkový aparát a jako přílohu Verhaaltjes en gebeurtenissen uit het Achterhuis / Cady’s leven.

Současná autorizovaná verze (péčí AFF Basilej):
Anne Frank
: Verzameld werk. Prometheus, Amsterdam 2013
Obsahuje: verzi D, A a B; Verhaaltjes en gebeurtenissen uit het Achterhuis, Overige verhaaltjes, Cady’s leven, dopisy, veršíky do památníku, Mooie-zinnenboek, Het Egypteboek (výpisky a výstřižky o Egyptě), závěrečné kapitoly o životě Anne Frankové a o historii rodiny Frankových (Mirjam Presslerová), o historickém kontextu (Gerhard Hirschfeld), o recepci deníku, dramatizaci a zfilmování (Francine Prose).

Další publikace v č. spjaté s Anne Frankovou:
Miep Giesová
, Alison Leslie Goldová: Zachránit! Příběh ženy, která ukrývala rodinu Anne Frankové. Z angl. orig. Anne Frank Remembered: The Story of the Woman Who Helped to Hide the Frank Family přel. Ludmila Janská. Leda, Praha, 2010
Theo Coster: Všichni jsme nosili hvězdu. Vzpomínky spolužáků Anny Frankové. Z angl. orig. We All Wore Stars: Memories of Anne Frank From Her Classmates přel. Alexandra Fraisová. Ikar, Praha, 2012
Berthe Meijerová: Život po Anně Frankové. Z nizozemského orig. Leven na Anne Frank přel. Petra Schürová. Epocha, Praha, 2012
Sid Jacobson, Ernie Colón: Anne Franková, komiksový životopis. Z angl. orig. přel. Miroslava Ludvíková. Paseka, Praha a Litomyšl, 2013
Matthias Heyl: Anne Franková. Z něm. orig. přel. Veronika Dudková. Triáda, Praha, 2014
David Barnouw, Gerrold van der Stroom: Kdo udal Anne Frankovou? Z nizozemského orig. Wie verraadde Anne Frank? přel. a doslov napsala Jana Mitáčková. Academia, Praha, 2014
Ari Folman, David Polonsky: Deník Anne Frankové. Z angl. originálu The Graphic Diary s využitím překladu Miroslava Drápala a Michaely Jacobsenové v knize Anne Franková: Deník (Triáda 2014) přel. Magda de Bruin Hüblová. Triáda, Praha, 2017, 151 s.
(výtvarné zpracování deníku)

Místa v Amsterodamu spjatá s Anne Frankovou:
Centrum města:
Prinsengracht 263, v „zadním domě“ se nacházela skrýš; nyní součást muzea Anne Frank Huis (v sousední novostavbě, kde je také vchod). Typický amsterodamský dům (skladiště zboží) ze 16. století na vnějším kruhovém městském kanále (grachtu). Jak bylo tehdy běžné, obrací se do ulice jen úzké průčelí tzv. „předního domu“, kdežto ve dvoře se skrývá rozsáhlý „zadní dům“, přistavený napříč.
Na sousedním náměstíčku Westermarkt (u Západního kostela) byla v roce1977 v přítomnosti Otty Franka odhalena socha Anne Frankové od Mari Andriessenové. Vznikla z iniciativy nakladatelství Contact, kde deník v roce 1947 vyšel poprvé.

Rivierenbuurt (Říční čtvrť) v jižní části Amsterodamu (ulice a náměstí tu nesou jména řek):
Merwedeplein 37, 2. patro – byt, kde Frankovi bydleli v letech 1933–1942. Jen při výjimečných příležitostech přístupný veřejnosti (v rámci akce Otevřené židovské domy, každý rok 4. května). Byt má v nájmu Nizozemský literární fond. Slouží jako dočasné útočiště pro zahraniční spisovatele, kteří ve vlastní zemi nemohou svobodně pracovat. Byl uveden do původní podoby z 30. let.
Na náměstí Merwedeplein byla 9. 7. 2005 odhalena socha Anne Frankové od Jet Scheppové.
Niersstraat 41 – 6. Montessori škola Anne Frankové, kterou Anne navštěvovala v letech 1934–1940; v hale je pamětní deska se jmény židovských dětí, žáků školy; výtvarník Harry Visser, vrstevník Anne, který se také musel za války skrývat, vyzdobil v roce 1983 fasádu úryvky z jejího deníku.
Geleenstraat 1 – bývalá cukrárna Oase. Podnik založili v roce 1936 židovští emigranti z Německa Gallaschovi. Po zavedení protižidovských opatření to bylo společně s cukrárnou Delphi (Victorieplein 1) jedno z mála míst, kam mohla Anne s kamarádkami chodit na zmrzlinu. Název se dlouho udržel, i když se po válce cukrárna změnila na snackbar. Dodnes se tam střídají restaurační zařízení, teď už s jiným názvem.

Na protějším břehu řeky Amstel, poblíž divadla Carré, v bývalé židovské čtvrti:
Voormalige Stadstimmertuin 1 – v letech 1941–1943 budova Židovského lycea, kam musely od 1. října 1941 přestoupit i Anne a Margot Frankovy. Nebyla to židovská škola v náboženském smyslu, ale škola určená k segregaci židovských dětí. Na podzim 1943 škola zanikla, protože všichni studenti i učitelé, pokud neodešli včas do ilegality jako sestry Frankovy, byli deportováni. Na budově je pamětní deska.

 

© Magda de Bruin Hüblová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 372x

Inzerce
Inzerce