King, Stephen: Outsider

King, Stephen
Outsider

recenze krimi

Nejnovější česky vydaný román Stephena Kinga propojuje dva jeho oblíbené žánry – detektivku a horor. A přestože v obou nabízí mnoho příslibů, kýžené prolnutí se nakonec nedostaví a kniha přináší dvojnásobné zklamání.

Cizinec je někde tam venku...
Stephen King
: Outsider. Přel. Ivan Němeček, Pavel Dobrovský – BETA, Praha, 2019, 432 s.

V městském parku ve Flint City je nalezeno tělo chlapce. Znásilněné a částečně snědené. Všechny stopy – od svědectví řady důvěryhodných občanů po otisky prstů – ukazují na populárního Terryho Maitlanda, který ve městě trénuje chlapecký baseballový tým. Právě to je důvod, proč detektiv Ralph Anderson, jehož syna Terry kdysi také vedl, přistoupí k veřejnému zatčení. Jenže jasný případ se začne okamžitě komplikovat. Maitland se odmítá přiznat, nejeví jakékoliv známky viny a navíc má neprůstřelné alibi – v době vraždy byl spolu s kolegy v jiném městě na televizí přenášené besedě se spisovatelem Harlanem Cobenem…

Začátek Outsidera (navzdory baseballovým motivům a termínům v první části románu je „český“ název jen stěží pochopitelný) vypadá jako ryzí procedurální detektivka. Policie sbírá důkazy, text je proložen svědeckými výpověďmi a vše slibuje spektakulární konfrontaci se zatčeným Maitlandem. Naproti tomu sílící pochyby, které King ve čtenáři buduje postupným odhalováním koučova charakteru a pevnosti jeho alibi, nasměrovávají očekávání ke grandióznímu odhalení, jak to vrah udělal, kdo je obětí a kdo koho přechytračil. Ostatně sám King připomíná starou holmesovskou poučku, že když vyloučíme všechno nemožné, zbude pravda, jakkoliv nepravděpodobná.

Jenže zhruba ve třetině knihy dojde k obratu o sto osmdesát stupňů a právě ono nemožné se stává normou. Do ryze detektivního žánru začínají pronikat hororové motivy. Ty naplno přebírají kontrolu nad příběhem ve chvíli, kdy se na scéně objevuje Holly Gibneyová, jedna z hrdinek trilogie započaté románem Pan Mercedes, která v dalších dílech (Právo nálezce a Konec hlídky) přerostla z detektivky do nadpřirozeného thrilleru. Holly totiž rychle odhalí další podobné případy a spolu s detektivem Andersonem a dalšími postavami vyráží na lov monstra, které jako by vystoupilo ze starých dobrých Akt X (nápadnou podobnost vykazuje především s Eugenem Victorem Toomsem, při jehož dopadení také hrály velkou roli otisky prstů).

Bohužel se přitom nelze vyvarovat dojmu, že to není žádný geniální zvrat a účinný krok stranou, ale prostě podraz na čtenáři. Obětí je krom jiného i Terry Maitland, který musí z děje zmizet (ostatně takhle dokonalá otcovská figura beztak do Kingova světa nikdy nepatřila) – a čtenáři nezbývá než se náhle adaptovat na zcela jiné rozestavení figur i žánrových mantinelů, aniž by novinky měly kdovíjaké pevné základy a hloubku. Cizinec, jak hrdinové svého protivníka nazývají, totiž spíše dělá zpovzdálí bububu, jeho mytologie je vyloženě úsměvná (Holly jako důkaz použije starý mexický zápasnický film, který by se nepochybně neztratil na festivalu otrlého diváka) a i finální konfrontace s ním je prosta jakéhokoliv napětí.

Škoda o to větší, když vezmeme v úvahu, jak se dařilo Kingovi na začátku budovat napětí a jak šikovně načrtl například rozklad rodiny, z níž pocházel mrtvý chlapec – právě v souvislosti s ní King perfektně využil své oblíbené triky od mírně pobaveného nebo naopak okatě vyděšeného vševědoucího vypravěče po znepokojivé větičky, které problesknou na pozadí zdánlivě nevinné scény.

Všechny tyto prvky ale stojí a padají s prvotním konfliktem Maitland – Anderson, případně Maitland – město. Ve chvíli, kdy Maitland ze scény mizí, stává se děj řídkým a nataženým, až nakonec ke svému závěru vyloženě dokodrcá. A i když má King stále více než polovinu knihy na to, aby našel nový zdroj napětí, nedaří se mu to. Možná i proto, že Flint City není Castle Rock nebo Derry, v nichž se nacházela živoucí postava s fascinující osobní historií na každém rohu. Je to jen generické městečko, jakých King ve svých lepších časech napsal dvanáct do tuctu.

Bohužel, ty lepší časy jsou už pár let pryč. Problém přitom není ve stylu – i Outsider ukazuje, že Kingův způsob vyprávění má stále sílu – ani ve zvoleném žánru (o hororu nemá smysl se bavit a detektivku či thriller zvládal King vždy – od noirových povídek ve svých sbírkách přes Misery po mysteriózní Lunapark). Problém je v naprosté nevyváženosti a disproporčnosti příběhu. Dramaturgickou dysbalancí přitom disponovala už zmíněná trilogie, z níž do Outsidera přešla Holly Gibneyová (její přístup k lidem je alespoň zábavným osvěžením, navíc bude hrdinkou i ohlášeného románu If It Bleeds), ale nikdy v takové míře.

Kinga zradilo to, v čem kdysi vynikal – schopnost utahovat šrouby od začátku do konce a využít všechny odbočky k tomu, aby se čtenář co nejvíc napojil na postavy. Zde bohužel místo utahování nastupuje spíše uvolňování a jakákoliv odbočka je skutečně jen odbočka. Slepá a bez tempa. Postavy, které nemají jasně definovaného protivníka, se tak jen náhodně potulují po stránkách a výsledným dojmem je, že největším outsiderem neboli cizincem v knize je sám její autor, který se chytil do vlastní pasti hned dvou žánrových příslibů.

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 30 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

40%autor článku   57%čtenáři

zhlédnuto 1049x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce