Gani, Dorit: Golda Meir

Gani, Dorit
Golda Meir

recenze historie

Malé izraelské nakladatelství slaví úspěch s edicí o významných ženách. Knížky o tanečnici, básnířce, parašutistce či předsedkyni vlády odpovídají na rostoucí poptávku po ženských hrdinkách v literatuře pro děti.

Malé velké Izraelky
Dorit Gani
: Golda Meir. Celtner, Tel Aviv, 2018, bez paginace

Malé izraelské nakladatelství dětských knih Celtner, pojmenované po majitelce a zakladatelce Dorit Celtner, slaví úspěch s edicí Izraelky (Hajisraeliot), inspirovanou anglickou edicí Malí lidé, velké sny (Little People Big Dreams, nakl. Frances Lincoln). Ta se zaměřuje na historicky významné ženské osobnosti různých národností. Edice Izraelky se anglickou předlohou, jež ostatně v Izraeli také vychází, a to pod názvem Ktanot gdolot, tj. Malé velké, skutečně „jen“ inspirovala, a vznikla tak suverénní původní řada, výjimečná v mnoha ohledech.

Knížky dvou autorek – novinářky, spisovatelky a překladatelky Aviramy Golan a začínající spisovatelky Dorit Gani – mají nebývalý čtenářský ohlas. Věnují se nejen všeobecně známým hrdinkám, ale i postavám žen, o nichž část izraelské veřejnosti nikdy neslyšela. Autorky, podepsané střídavě pod jednotlivými knihami, vybírají do edice podle vlastního vkusu a uvážení Izraelky, které dle úvodního slova „měly kuráž a odhodlání, poslouchaly svůj vnitřní hlas, i když třeba neodpovídal konvencím okolí, aby dosáhly změny, a nechybělo jim nadání a nasazení pomáhat všem lidem a svému národu.“ V ediční řadě tak vedle titulu věnovaného Goldě Meir, první izraelské předsedkyni vlády, vyšla mimo jiné i kniha o méně známé choreografce a hudební skladatelce jemenského původu Saře Levi-Tanai nebo první dětské lékařce v Mandátní Palestině a následně ve Státu Izrael Heleně Kagan, původem z Uzbekistánu. Edice se neustále rozrůstá, deset doposud vydaných knih ilustracemi doprovodily vždy ženské ilustrátorky (prozatím jedinou výjimkou je kniha o parašutistce Chaně Seneš, kterou ilustroval Alon Gaaš).

Jasný nakladatelský záměr
Program tohoto nakladatelského počinu je celkem jasný a jde s dobou. Mnozí izraelští rodiče se, stejně jako lidé jinde na světě, důsledně zabývají otázkou, jakou literaturu pořizovat svým dětem, respektive jakými vzory a předlohami je zásobovat, a cíleně se přitom snaží dětem obou pohlaví vědomě vybírat knihy se silnými ženskými hrdinkami.

V době, kdy se v Izraeli řeší otázka, zda samotná hebrejština neutiskuje ženy například tím, že pokud se ve větě vyskytne jako podmět bezrodé zájmeno, dostává sloveso v přísudku automaticky koncovku mužského rodu, nebo kdy je izraelská herečka Gal Gadot, která ztvárnila superhrdinku Wonder Woman v hollywoodském velkofilmu, takřka národní hrdinkou, padají knížky o malých velkých Izraelkách, které si šly za svým, na úrodnou půdu. Kromě toho na rozdíl od bitvy, vedené některými veřejně činnými ženami v čele s političkou Marav Michaeli proti genderové nevyváženosti hebrejské gramatiky, která podle nich spíš než přirozenému jazykovému vývoji podléhala po staletí výhradně mužskému rozhodování o jejích pravidlech, nejsou knížky z edice Izraelky schematické ani jednostranné. Úmyslně narušují zažitou představu o výkonných mužích a ženách-podporovatelkách, zároveň se ale nevyhýbají kontroverznějším částem biografie hrdinek a o mužských postavách v jejich životech nemlčí.

Například v knize o Anně Ticho, malířce původem z Brna a manželce Avrahama Alberta Ticha, významného očního lékaře, je citován Šmuel Josef Agnon, jediný izraelský držitel Nobelovy ceny za literaturu: „[…] do Jeruzaléma přijela Anna Ticho s manželem, a otevřeli lidem oči“. Zároveň se tu však věcně popisuje skutečnost, že Anna si vzala o jedenáct let staršího Alberta i přesto, že to byl její bratranec, a zmiňuje se i to, jak důležitou roli sehrál právě on při jejím rozhodování udělat aliju, tj. emigrovat do tehdy Mandátní Palestiny. Význam obou osobností je patrný i z ilustrace – na dvoustraně vedle sebe stojí manželský pár, každý ve svém prostoru: Albert Ticho v oční ordinaci a Anna Ticho u malířského stojanu – oběma je věnována stejná pozornost, mají stejnou důležitost.

Na rozdíl od anglické předlohy obsahují příběhy o odvážných Izraelkách větší množství textu, příběhy silných a cílevědomých žen jsou podložené důkladným historickým výzkumem, který se odráží i v ilustracích, zahrnujících řadu detailů, navíc rozdílnost výtvarných přístupů přispívá k zajímavé pestrosti celé knižní řady. Někdy je však ilustrace zbytečně prvoplánová, například pokojík umírajícího tatínka Heleny Kagan, zapáleného sionisty, doplňují snad až příliš nápadné předměty, jako klasický portrét Theodora Herzla na balkoně a jeho spis Židovský stát na šatníku hned pod podobiznou. Právě Inbal Even, ilustrátorka dílu o Kagan, se nevyhnula ani stereotypům, kdy například zlé spolužačky židovské holčičky, kterou nechtějí pro její původ vzít na gymnázium, ač má nejlepší výsledky, jsou všechny blonďaté, zatímco malá Helen s maminkou mají kštici tmavých vlasů.

Formující okamžiky v dětství ženských hrdinek
Biografie významných žen je v knihách této řady představena chronologicky, od dětství k dospělosti, a akcentuje formující okamžiky na cestě za splněním osobních cílů a snů. V příběhu věnovaném Goldě Meier se tak dočítáme o velmi chudých poměrech, v nichž vyrůstala s rodinou na Ukrajině, dětství strávila jak v materiálním, tak v intelektuálním nedostatku. Pohled na Goldu-holčičku a dospívající cílevědomou studentku je nový a zaujme dětského čtenáře, kterého nakonec přivede i ke Goldě-člence kibucu a Goldě-babičce, usazené v ušáku a ohlížející se za svou kariérou, k stereotypizovanému mediálnímu obrazu političky a aktivistky. Spíše než její zvolení do čela izraelské vlády v roce 1969, které je zmíněné trochu mimochodem, je mnohem barvitěji vylíčeno, jak si čtrnáctiletá Golda uprostřed ulice v americkém městě Milwaukee stoupla na bedýnku a zapáleně řečnila ke kolemjdoucím o důležitosti sionismu, jemuž propadla už jako malá. Důraz je tu kladen na cestu ke zvolenému cíli, na způsob, jakým „malé“ ženy dosahují velkých snů už odmala.

Po vzoru původní anglické edice, která zahrnuje i příběhy úspěšných mužů, například Stephena Hawkinga, Mahatmy Gándhího či Davida Bowieho, přichystalo také nakladatelství Celtner knižní řadu Izraelci (Hajisraelim), v níž zatím vyšel knižní portrét malíře a spisovatele Nachuma Gutmana. Nicméně i v tomto ohledu jsou Izraelky ve své agendě ženské emancipace oproti anglické předloze o krok dál – příběhy významných Izraelek vycházejí ve zvláštní edici a i tím upozorňují na potřebu upraveného pohledu na národní historii. Kromě Izraelek a Izraelců právě vychází také řada věnovaná biblickým ženským postavám (Hamikraijot), v níž je zatím k dispozici kniha o Moabce Rut (Rut hamoabia) a prorokyni Miriam (Miriam hanevia). Potřeba představit silné ženské starozákonní hrdinky jasně reaguje na vzrůstající nespokojenost s tradičně mužským výkladem Písma a mužskou hegemonií v judaismu i u sekulární části izraelské společnosti, která na biblických příbězích vyrůstá.

 

Na podobné téma:
Elena Favilli
, Francesca Cavallo: Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky
Renata Mrázová, Denisa Prošková: Velké ženy z malé země

 

© Alžběta Glancová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 443x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce