Tyrrell, John: Janáček

Tyrrell, John
Janáček

recenze kultura

Nejpodrobnější a nejzásadnější monografii o skladateli Leoši Janáčkovi, který je v posledních desetiletích častěji uváděný a populárnější ve světě než u nás, nenapsal český, ale britský muzikolog John Tyrrell. Nedávného českého vydání prvního ze dvou svazků se však autor již bohužel nedožil.

Osiřelý kos: Prvních šedesát let Leoše Janáčka
John Tyrrell
: Janáček I.: Osiřelý kos 1854–1914. Přel. Tomáš Suchomel, Host, Brno, 2018, 984 s.

Britský muzikolog John Tyrrell (1942–2018) byl specialistou na českou klasickou hudbu. Narodil se v dnešním Zimbabwe, studoval na univerzitách v Kapském Městě, Oxfordu a Brně. Od roku 1976 působil na univerzitě v Nottinghamu (v roce 1996 byl jmenován profesorem), v letech 2000–2008 na univerzitě v Cardiffu. Jako externí spolupracovník působil též v Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 2002 obdržel čestný doktorát. Ten má i z brněnské JAMU. V lednu 2018 získal cenu Classic Prague Award jako „mezinárodní vyslanec české hudby“. V letech 1996–2000 byl výkonným editorem nového vydání nejrozsáhlejšího hudebního slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians (2001; 29 svazků). Sám je autorem řady publikací o české hudbě a především o životě a tvorbě Leoše Janáčka (1854–1928). Česky byla dosud knižně publikována pouze Tyrrellova souhrnná monografie Česká opera (Czech Opera, 1988; česky 1991–1992, přel. Mirek Čejka). Tyrrel je dále mimo jiné spoluautorem katalogu Janáčkova díla z roku 1997 (Janáček’s Works. A Catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček) a autorem publikací Leoš Janáček: Káťa Kabanová (1982) a Janáček’s Operas: A Documentary Account (1992). Do angličtiny přeložil Janáčkovy dopisy Kamile Stösslové a paměti Zdenky Janáčkové. S dirigentem sirem Charlesem Mackerrasem, dalším slavným a významným propagátorem a znalcem české hudby a Janáčka především, rekonstruoval původní verzi opery Její pastorkyňa z roku 1908. Podílel se také na kritické edici opery Z mrtvého domu.

Vedle řady studií a článků je vyvrcholením Tyrrellova celoživotního zájmu o osobnost Leoše Janáčka obsáhlá dvoudílná práce, která platí za zásadní janáčkovskou monografii, již dnes nemůže minout nikdo, kdo se skladatelovou tvorbou hlouběji zabývá. První svazek Janáček: Years of a Life. Volume 1 (1854–1914): The Lonely Blackbird vyšel v roce 2006; o rok později následoval svazek druhý, Janáček: Years of a Life. Volume 2 (1914–1928): Tsar of the Forests. První, téměř tisícistránkový svazek, vyšel v překladu Tomáše Suchomela loni na podzim, krátce po Tyrrellově smrti 4. října 2018. John Tyrrell na české verzi své knihy s překladatelem a nakladatelstvím Host úzce spolupracoval a připsal do ní zvláštní předmluvu; české vydání vzniklo též za odborné spolupráce s Moravským zemským muzeem v Brně. Česká hudební veřejnost přivítala vydání dosud nejpodrobnější janáčkovské monografie s nadšením. První díl zahrnuje prvních šedesát let Janáčkova života, od narození v roce 1854 do roku 1914. Druhý, ještě rozsáhlejší díl (v originále má 1100 stran), sleduje posledních čtrnáct let Janáčkova života a tvorby, tedy až do roku jeho úmrtí (1928), což jsou léta nejplodnější a vrcholná, kdy vznikla nejdůležitější a nejznámější Janáčkova díla. Snad nebudeme na české vydání druhého dílu čekat příliš dlouho; v edičním plánu nakladatelství Host na letošní rok není.

Co by na to říkal samotný mistr
Už při zběžném prolistování a pročtení obsahu musí čtenář užasnout, jak podrobně autor Janáčka zmapoval. A což teprve, když se do knihy začte. Tyrrell totiž čtenáře ze zřetele neztrácí: kniha je sice určena spíše opravdovým janáčkovským nadšencům a hudebním znalcům, už pro ten rozsah možná běžnějšího čtenáře odradí (ten raději sáhne třeba po základní, daleko stručnější české monografii od Jaroslava Vogela), ale pokud se odradit nenechá, bude překvapen přístupností Tyrrellova textu. K Vogelovu průkopnickému životopisu, který vyšel prvně v roce 1963 (a předtím nejprve německy 1958 a anglicky 1962) a díky němuž se Tyrrell poprvé blíže s Janáčkem seznámil, autor v úvodu píše, že jeho hlavním nedostatkem je značně nesystematické uvádění pramenů; v tomto ohledu Tyrrell svého předchůdce zdaleka předčí, nemluvě o nových výzkumech a dnes dostupných pramenech. A přiznává také, že si je vědom, jak silný odpor by samotný Janáček k jeho knize nepochybně pociťoval.

Celé Tyrrellovo dílo je rozděleno do sedmi částí, čtyři první tvoří první svazek: Pozdní start (1854–1880), Mladý profesionální hudebník (1880–1888), Černá stuha (1888–1903) a V mlhách (1903–1914); tři zbývající pak tvoří svazek druhý. Jednotlivé kapitoly jsou dvojího typu: chronologické a kontextuální. K tomuto rozdělení autor poznamenává: „Chronologické kapitoly předkládají čtenáři přímočaré vyprávění, které je po většinu času dávkováno tempem jednoho roku na kapitolu, třebaže dřívější roky (pro něž informací není tolik) jsou zpravidla shrnuty po několika do jediné kapitoly, kdežto pozdější roky plné událostí (ve druhém svazku) bývá potřeba rozdělit mezi více kapitol. Pokud jde čtenáři pouze o chronologické vylíčení Janáčkova života, může se prostě zaměřit jen na tyto kapitoly a všechno ostatní přeskakovat.“ (s. 16) Po celé knize jsou navíc porůznu rozesety kapitoly zaměřené blíže na konkrétní témata a zabývající se vždy jen některými stránkami Janáčkova života, jeho osobnosti a hudby, prostředím, mentory či nepřáteli; poskytují tedy kontext a podrobnější vysvětlení. Tyto kapitoly jsou podle autora „kratší a mají zajímavější názvy“, např. Hukvaldy, Leo, Lev a Leoš, Janáček učitel, Janáček hudební teoretik, Antonín Dvořák, Janáček hudební etnograf, Čemu se Janáček přiučil u Pikové dámy, Nápěvky mluvy, Lázně, zejména Luhačovice, Janáček padesátiletý, Osobní nepřátelé I: Karel Kovařovic, Osobní nepřátelé II: Zdeněk Nejedlý, Janáčkovy choroby, Janáček šedesátiletý. Pestrost témat je tedy více než zřejmá už jen z názvů. Některé z těchto kapitol napsali a do knihy tím přispěli Jiří Zahrádka a Stephen Lock.

Plasticky o skladateli i době
Dozvíme se detaily nejen o průběhu Janáčkova života a vzniku jeho děl, o jeho působení pedagogickém, úsilí o prosazení opery Její pastorkyňa v pražském Národním divadle, kde ji dlouhých dvanáct let blokoval dirigent a skladatel Karel Kovařovic (brněnská premiéra opery se konala již roku 1904), o vlivech, které na něj měla studia a jiní skladatelé, o etnografickém působení, o panslavismu a obdivu k ruské kultuře, o varhanické škole v Brně, již založil a vedl, ale i o jeho finančních poměrech, o vztahu k manželce Zdence a k milované, předčasně zesnulé dceři Olze, o různých, často i skrytých inspiracích či o jeho chorobách. Autor nevynechává ani Janáčkovy texty, které porůznu psal a publikoval, a samozřejmě jeho korespondenci. Stranou neponechává ani Janáčkovu složitou povahu, jeho nedokonalosti a mizérie, jimiž si prošel. Plasticky je vykreslen i obraz doby, v níž Janáček žil, a společnosti, v níž se pohyboval, či prostředí Brna, kde Janáček převážně působil a na něž se z Prahy pohlíželo svrchu (nemluvě o tom, jak se zase na Prahu pohlíželo z císařské Vídně).

Janáčkovy kompozice John Tyrrell umísťuje do širšího kontextu jeho rozsáhlých literárních aktivit, teoretických zájmů, pedagogické činnosti i etnografických výzkumů. Protože čtenář už dnes nepotřebuje základní informace o Janáčkových skladbách, sleduje Tyrrell skutečně především jeho „roky života“ (jak zní podtitul v originále) a na Janáčkovu hudbu pohlíží jako na součást životopisu. Rozborům se ale nijak nevyhýbá, život a dílo jsou však v Janáčkově případě natolik propleteny, že by bylo obtížné zabývat se jedním bez druhého. S notovými příklady však autor s ohledem na čtenáře šetří – v celém rozsáhlém prvním svazku jich napočítáme pouhých patnáct –, tudíž i rozbory Janáčkových děl jsou podány velmi přístupnou formou.

Knihu doplňuje obrazová příloha, několik map a množství tematických přehledových tabulek, jež dokumentují např. počet obyvatelstva v Brně v letech 1869–1910, brněnské školství, významné brněnské stavby té doby, hudební spolky a sdružení, Janáčkovy koncerty, jeho rozvrh hodin na studiích v Lipsku a Vídni, Janáčkova setkání s Dvořákem (i přes půlgenerační věkový rozdíl je pojilo vřelé přátelství), jeho články v Hudebních listech, seznam oper, které skladatel zhlédl, příklady cen zboží v různých letech atd. To vše dokresluje Janáčkovy pestré životní osudy. Čtenář může podle zájmu vybírat a studovat jednotlivá témata či období a nikoli číst od začátku do konce; kapitoly jsou tomu uzpůsobeny tak, že si pokud možno vystačí samy o sobě, a to i za cenu příležitostných opakování. Užitečné jsou také odkazy na další kapitoly. Vedle poznámek a bibliografie nechybí ani jmenný rejstřík a rejstříky Janáčkových skladeb a literárních textů.

Je skvělé, že se z pera Johna Tyrrella dostalo Leoši Janáčkovi takové vyčerpávající a obdivuhodné pozornosti – takto mimořádná osobnost si to zaslouží. Jak napsal slavný operní režisér David Pountney, milovník Janáčka a české operní tvorby vůbec: „Janáčkova osobnost, ač nedokonalá a leckdy nesnesitelná, celou touto úžasnou knihou prozařuje a do podrobných popisů vnáší elán a naléhavost.“ Těšme se na druhý díl!

 

© Milan Valden

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 14 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

90%autor článku   52%čtenáři

zhlédnuto 489x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce