Motýlí duše Udmurtů
Ar-Sergi, Vjačeslav: Iževské noci

Motýlí duše Udmurtů

Udmurtsko je u nás poměrně neznámou zemí. Někdo možná zaznamenal místní ženský soubor Buranovské babičky, který v roce 2012 zazářil ve finále pěvecké soutěže Eurovize, někdo si hlavní město Iževsk možná spojí se jménem Kalašnikov, protože právě zde vznikla jeho útočná puška. Prostřednictvím novely Iževské noci však máme první příležitost seznámit se s uceleným dílem současné udmurtské literatury.

Udmurtsko, jedna z republik Ruské federace, se nachází na východě evropské části Ruska, přesněji mezi řekami Kamou a Vjatkou. A právě v jeho hlavním městě Iževsku se z velké části odehrává novela Vjačeslava Ar-Sergiho, kterou na sklonku loňského roku v překladu Jiřího Nováka vydalo nakladatelství Pavla Mervarta jako první udmurtskojazyčnou knihu v češtině. Dosud česky vyšla pouze tragikomická povídka Děda-bába Gennadije Krasilnikova, a to v měsíčníku PLAV 10/2011, v čísle věnovaném právě literaturám uralských národů, v němž byl zveřejněn i obsáhlý rozhovor s autorem této novely. Toto prvenství však rozhodně není jediný důvod, proč jí věnovat pozornost.

Charismatický spisovatel Vjačeslav Ar-Sergi (nar. 1962) píše rusky i udmurtsky a patří k čelným představitelům své literatury. Vydává spíše poezii než prózu, působí jako dramaturg, ale napsal mj. i scénář k prvnímu udmurtskojazyčnému hranému filmu Alangasarlen vužerez (Alangasarův stín, 1994). Jeho knihy byly přeloženy do ruštiny, maďarštiny, estonštiny a švédštiny, ovšem i autor sám si uvědomuje význam překladové literatury pro malé národy, a proto do udmurtštiny uvádí např. maďarskou, židovskou či čuvašskou literaturu.

Překladatel Jiří Novák se v pořadu ArtCafé zmínil, že jakkoli se Ar-Sergi vůči takovému označení vymezuje, lze jeho novelu Iževské noci vydanou v roce 2000 zařadit mezi díla etnofuturistická. Toto umělecké hnutí vzniklo koncem 80. let 20. století v Estonsku a postupně se šířilo dále na východ mezi uralské národy v Rusku, kde přibralo i politický rozměr. Usilovalo o spojení archaického a moderního, a to dvěma cestami: podle první měly být prvky dávné lidové kultury být zpracovány soudobými médii, aby vznikl nový umělecký výraz spojující historii se současností. Existovala ale i opačná možnost – naplnit archaickou formu (např. runové zpěvy) aktuálním poselstvím. Literární vědec Viktor Šibanov v článku Ethnofuturism in Udmurtia přirovnává toto hnutí k ptáku se dvěma křídly: etnické křídlo se dotýká původní lidové tradice a mytologie, zatímco futuristické si hledá místo v současném postmoderním světě.

I příběh novely Iževské noci osciluje mezi postsovětskou současností a dávnou tradicí. Jeho první a poslední část se odehrávají v divokých 90. letech 20. století. Hlavní hrdina Arud žije v iževském paneláku, má rodinu, chodí do práce a občas navštěvuje dědečka na venkově. Po jeho smrti se však kolem Aruda začnou dít podivné věci a jeho druhdy poklidný život se změní v dobrodružné pátrání po dávné minulosti a souboj s místní mafií. Současný svět je zobrazen jako absurdní, chaotický a fragmentární, Arudovi rusky mluvící pronásledovatelé pak i s jistou dávkou možná nezamýšleného černého humoru.

Opačný pól, tedy tradici, v Ar-Sergiho novele představuje Arudův dědeček, rozvážný a moudrý venkovan. Minulost do příběhu vstoupí v podobě dopisu, který Arud po dědečkově smrti dostane a v němž najde dávný příběh z konce zlatého věku Udmurtů, kdy jejich území dobyl Ivan Hrozný. Jde v něm o odznak panovnického rodu – magickou törovskou hůl: „Ze čtyř stran je do silné hole udmurtskými znaky vepsaná historie stvoření světa a jeho vývoj. Ty znaky se už ztratily, nenajde se už nikdo, kdo by je dovedl přečíst.“ (s. 85) Držitelem hole se podle pověsti může stát pouze člověk s jistým znamením, jehož nositelem je zřejmě právě Arud. Jenže o tento magický předmět usiluje i iževské ruské podsvětí, před nímž je třeba mít se na pozoru.

Dialogy někdy vyznívají strojeně, k čemuž možná přispívá i spisovný jazyk, jímž jsou i ve vypjatých situacích přeložené, místy děj působí poměrně nerealisticky (např. popis nemocničního prostředí). Nicméně snové pasáže a poetická přirovnání prostupující celou knihou tyto nedostatky vyvažují. Svou básnickou podstatu autor nezapře. Novela se v originálu jmenuje Noční motýli, což odkazuje k udmurtské pověře, že duše spícího člověka se proměňuje v motýla a v noci volně poletuje mimo tělo. Také Ar-Sergiho text povlává mezi myticky-poetickou prózou, historickým vyprávěním a thrillerem. Možná by menší žánrová různorodost textu prospěla, zajisté však tento udmurtský autor představuje nepřehlédnutelný hlas přehlížené menšiny.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jiří Novák, Pavel Mervart, Červený Kostelec, 2018, 154 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse