Nović, Sara: Dcera války

Nović, Sara
Dcera války

recenze beletrie zahraniční

Série válečných konfliktů na konci dvacátého století zasáhla všechny země bývalé Jugoslávie, tedy i Chorvatsko. Příčiny vzniku těchto konfliktů byly až bizarní; autorka knihy Sara Novićová napovídá, že v chorvatském případě začal o krabičku cigaret. Chorvatských, či srbských? Odpověď na tuto otázku hledá očima desetileté Any v knize Dcera války.

Nechali mě v pekle
Sara Novićová
: Dcera války. Přel. Martina Šímová, Plus, Praha, 2018, 320 s.

Z pera americké spisovatelky Sary Novićové vyšla v roce 2015 pod záštitou vydavatelství Random House prvotina, která se vydává do temných časů války v Jugoslávii. Do češtiny ji přeložila Martina Šímová a kniha u nás vyšla v roce 2018. Autorka za tento debutový román obdržela ocenění American Library Association Alex Award.

Román nese název Dcera války. Kdo by však pátral po kořenech příběhu u samotné autorky, mýlil by se. V tomto případě nejde o autobiografii a Sara Novićová, Američanka s chorvatskými kořeny, nemá s tímto příběhem osobně nic společného. Řekněme však, že soucítí se svými krajany. Přestože se narodila již ve Filadelfii, daří se jí přiblížit děj relativně autentickou formou. Velice trefně dokázala popsat počínající konflikt očima desetiletého dítěte.

Ana se narodila v Záhřebu a se sestrou a rodiči tráví čas v chorvatské Tisce, když do jejich života vstoupí válka. Ana ji vnímá dětskýma očima a skládá si jednotlivé obrazy toho, co vidí, v jednu velkou hru. Necítí nebezpečí a hrozby, se spolužáky akceptuje drsné změny ve svém životě jako každodenní rutinu. Nediví se, nemá strach, neví. Dokonce opakující se útěky do krytů před nálety ji po čase nechávají klidnou a s ostatními dětmi si hraje na vojáky a zraněné civilisty. O to horší je pak setkání s krutou realitou, když Ana přijde na pomezí srbsko-chorvatských hranic o rodiče.

Kniha je rozdělena do čtyř částí, z nichž ta nejlépe napsaná – a tudíž i čtivá – je hned ta první. Bez velké nadsázky je možné říci, že čtenář neodtrhne oči a proletí ji jedním dechem, čemuž napomáhá i příjemné grafické zpracování. V další části se Ana o deset let později ocitá v Americe. Setká se s Sheron, která jí dopomohla k útěku do USA k pěstounské rodině, u níž již žije její nemocná sestřička. Po tomto setkání Ana uvažuje o návratu do vlasti, kam se nakonec vydá. Mezitím Ana vzpomíná na okamžiky v Chorvatsku, na Úkryt, na místo, kde se válka ze hry na vojáčky změnila na boj se zbraní v ruce.

Ztracená identita
Novićová se na poli balkánské válečné literatury velice dobře uvedla. Působivě napsané dílo bylo přeloženo již do třinácti jazyků a těší se velké oblibě. Na rozdíl od jiných podobně tematicky orientovaných knih, jako je například Sarajevská princezna od Edy Jaganjace nebo Fax ze Sarajeva od Joe Kuberta, čtenář přes veškeré krutosti děje nezůstane udušený pesimismem, který na něj bezpochyby dýchne zejména ve spojení s tématem dítěte ve válce. Sara vysvětluje, že tak zažitý pojem jako „dětský voják“ neexistuje, je pouze „dítě se zbraní v ruce“. V této pasáži se detailně rozepisuje. Čtenář se na pozadí příběhu nenáročnou a nijak rušivou formou dozvídá i fakta, například o pojmech „Balvanová revoluce“, Jugoslavenska narodna armija – JNA, četnici aj., rovněž je nastíněno historické pozadí války.

Kritika, ba až útok z autorčiných úst směřuje na Organizaci spojených národů a UNICEF. Uvádí, jak povrchní je přístup obou organizací, kritizuje (ne)zájem o to, zda pomoc dosáhla svého cíle, či pouhé „tlachání“ na přednáškách o krutostech války a jejich obětech. Už dále neřeší, že například potraviny, které jsou určeny civilistům v zemích sužovaných válkou, se dostávají do rukou nepřátelské strany. Naprostou deziluzi však čtenář vnímá ve vztahu vůči americkému lidu, o jehož inteligenci autorka zjevně pochybuje, a to hned na několika místech v knize. Příkladem je emocionálně založený, ale až příliš jednoduchý postoj amerického člověka k prožité válce nebo vysvětlení, kde vlastně Chorvatsko leží. Možná i kvůli tomu Ana celkově bojuje se svojí identitou – neví, kam vlastně patří.

Lze říci, že vzhledem k tomu, jaké téma Sara Novićová otevřela, člověk hledá hluboký a procítěný děj. A toho se mu dostává pouze v první části knihy. Celkově příběh působí ploše. Čtenář očekává a nenachází. Téma války je nevyčerpatelná studnice témat a motivů, nabízí tolik možných pohledů, a pokud je dobře podchycen příběh, může se autor pohroužit do hloubky emocí i životních zvratů. To se Saře Novićové povedlo jen z poloviny, prostor pro vyjádření drsné reality tehdejších poměrů nevyužila. Přesto je například pěkně vykreslen vztah Any k rodičům a k Lukovi, ačkoliv romantika v závěru knihy je spíše rušivá a do válečně laděné knihy se příliš nehodí.

Novićová v tuto chvíli připravuje svůj další projekt s názvem America is Immigrants, koncipovaný jako krátké ilustrované biografie imigrantů žijících v Americe. Na pulty tamních knihkupectví by měl přijít v říjnu letošního roku.

 

Na podobné téma:
Denis Peričić
: Až na krev
Pavao Pavličić: Dixieland
Srećko Horvat: Radikalita lásky

 

© Zuzana Zátopková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 12 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.