Natt och Dag, Niklas: 1793. Vlk a dráb

Natt och Dag, Niklas
1793. Vlk a dráb

recenze historický román

Debut švédského šlechtice naznačuje, že severská detektivní tvorba dosud neřekla své poslední slovo a může uspokojit i náročnější čtenáře. Román s lakonickým názvem 1793 čtenáře zavádí do tajemného prostředí barokního Stockholmu.

Lesk a bída barokního Stockholmu
Niklas Natt och Dag
: 1793. Vlk a dráb. Přel. Romana Švachová, Argo, Praha, 2019, 432 s.

Evropské povědomí o švédských dějinách se v zásadě omezuje na znalosti o vikinzích, o třicetileté válce a o několika desetiletích následujících po ní, zakončených smrtí Karla XII. v roce 1718. V ostatních obdobích se švédská stopa spíše jen mihne na pozadí známějších událostí: jako příklad lze uvést švédského diplomata Axela von Fersena (1755–1810), jenž se snažil zachránit život francouzskému královskému páru za velké francouzské revoluce. Co se na přelomu 18. a 19. století dělo ve Švédsku samotném, ví mimo Skandinávii jen málokdo a beletristických zpracování této zajímavé doby, kdy byl švédský král zavražděn na maškarním plese, země se vzpamatovávala z další nevydařené války s Ruskem a ve všech společenských vrstvách se šířily revoluční myšlenky, je v českém překladu k dispozici skutečně velmi málo. Snad jako jediný reprezentant vyšel před několika lety román americké spisovatelky Karen Engelmannové (*1954) Stockholmský oktáv. Švédských autorů, kteří děj svých děl umístili právě do tohoto prostředí, nalezneme pochopitelně řadu, vedle Augusta Strindberga (1849–1912) a jeho dramatu Gustav III. mezi ně patří například Jan Mårtenson (*1933), úspěšný autor detektivek, činný již od 70. let, toho však česká nakladatelství dosud neobjevila. Před většinou čtenářů se tak s románem 1793. Vlk a dráb od debutujícího spisovatele Niklase Natt och Dag (*1979), oceněným v roce 2017 cenou za nejlepší švédský detektivní debut, otevírá dosud neznámý svět.

Jako debutant se autor dosud nestihl nijak zvlášť vyprofilovat, za zmínku ale jistě stojí jeho šlechtický původ s rodokmenem doloženým do konce 13. století (tedy do doby, kdy v Čechách ještě vládli Přemyslovci a ve Švédsku král Magnus III. s pozoruhodným přízviskem Zámek od stodoly), čímž představuje mezi spisovateli nejen detektivních románů výraznou výjimku. Nejeden čtenář při četbě knihy zadoufá, že popisované události jsou výplodem autorovy fantazie a že se nejedná o zkazky tradované v jeho rodině.

Zločin, se kterým je čtenář konfrontován hned na prvních stránkách knihy, je náležitě ohavný – parta dětí nalezne ve vodě tělo zmučeného člověka, kterého někdo před smrtí připravil o všechny končetiny, jazyk a oči. Otázku, kdo za tak strašným činem stojí, se snaží zodpovědět dvojice vyšetřovatelů, kterou dohromady svede náhoda: vystudovaný právník Cecil Winge, u něhož není zcela zřejmé, čím se momentálně živí ani jaké vůbec jsou ve vztahu k policii a soudům jeho pravomoci, a válečný invalida Mickel Cardell, který se po návratu z války protlouká životem jako biřic, hospodský vyhazovač a příležitostný žebrák. Tato nesourodost, hraničící s jedním z typických klišé žánru, jim umožňuje pátrat jak ve vysokých (byť ne vysloveně nejvyšších) patrech stockholmské společnosti, tak v laciných špeluňkách mezi žebráky, prostitutkami a dalšími lidmi na okraji. Nelze přitom jednoznačně určit, který z dvojice pátračů je „mozek“ a který „sval“, intelektuálně má sice bezesporu navrch Winge, avšak i Cardellův zdravý rozum se během pátrání uplatní, když je biřic nucen improvizovat, nebo dokonce sám vést výslechy a chystat léčky. Fyzicky pak na tom není nejlépe ani jeden z pátračů, snad ale můžeme prozradit, že tam, kde hlavnímu hrdinovi obvykle z problémů pomohou pěsti, si válečný invalida s úspěchem vypomáhá dřevěnou protézou ruky. Zkušeného čtenáře detektivního žánru nepřekvapí, že Wingeho pozice vyšetřovatele je velmi nahnutá, závislá na dobré vůli policejního velitele, který má být v dohledné době vystřídán ne právě schopným, ale o to zlovolnějším nástupcem.

Do pozadí zločinu, jímž je děj uveden, je zapleteno mnoho dalších postav, přičemž těch vysloveně kladných nebo záporných se objevuje spíše poskrovnu, o to více potkáme jedinců nešťastných, protloukajících se životem, který se s nimi nemazlí. Násilničtí dozorci, poživační kněží, žebráci, zlodějíčci, skutečné i neprávem obviněné prostitutky, falešní hráči, naivní mladíci toužící po snadném zbohatnutí i zkorumpovaní politici, jejichž nekompetentnost spojená s lhostejností jim nijak nebrání v působení na rozhodujících pozicích – v zásadě se vlastně o tak neznámý svět nejedná. Jako obvykle se osudy hlavních postav dlouho odehrávají samostatně, aby se nakonec protnuly, velkolepé akční finále ale v tomto případě nečekejte, při dopadení pachatele sice dramatické zvraty s lehce hororovým nádechem nechybějí, přesto vše proběhne nezvykle poklidně. Dopadením děj nicméně nekončí, neboť Cecil Winge, „muž jiného, lepšího druhu, narozený do špatné doby“, se snaží – pro své okolí, včetně parťáka, nepochopitelně – rozmluvami s pachatelem zjistit, „jak se dá z člověka vytvořit zrůda“. Čtenář si tak může společně s Wingem položit otázku, nakolik člověka formuje nelehké dětství, nakolik vyhrocené situace, jimž je nucen čelit, a nakolik může být zlý z podstaty.

V recenzích detektivních románů se občas pozapomíná na zhodnocení práce překladatele. V tomto případě by takové opomenutí bylo skutečně trestuhodné, neboť z každé stránky textu čiší ohromné množství práce, kterou Romana Švachová odvedla při převodu jednak výrazů zastaralých, jednak v českém kontextu téměř nepoužívaných a v neposlední řadě slov spadajících do obou těchto kategorií. Samostatnou kapitolou jsou překlady místních názvů, kombinující hovorovou mluvu, zkomoleniny oficiálních názvů cizího původu a lokality, u kterých se na původní význam jejich označení během generací dávno zapomnělo – to vše přispívá k tomu, že čtenář může snadno zapomenout, že čte překlad z cizího jazyka. Pro opravdové fajnšmekry je ke knize připojen i slovníček, kde jsou použité místní názvy vysvětleny a lokalizovány na dnešní mapě Stockholmu. Při příští cestě na sever tak je možné navštívit místa, kudy Cecil Winge, Mickel Cardell a další postavy v autorově fantazii kráčeli a sváděli své každodenní boje.

Některým čtenářům bude možná připadat, že řada dějových linek se vyšetřování úvodního zločinu vlastně netýká a že parametry detektivního žánru splňuje jen zhruba polovina knihy. Vyšetřování v řadě pasáží ustupuje historické sondě, zobrazující různé aspekty nesnadného života lidí v době před zhruba dvěma sty lety. Ani v těchto pasážích ale nechybí napětí a nečekané zvraty, rozhodně se nejedná jen o nudné kapitoly o každodenním životě jako z učebnic dějepisu.

1793. Vlk a dráb není jen oddechové čtení na letní dovolenou, vyžaduje čtenáře soustředěného a sečtělého, který se nezalekne množství neobvyklých slov, jejichž význam si může jen domýšlet. Na oplátku nabízí čtenářský zážitek, který se v záplavě dojmů ze severských detektivek neztratí. Vzhledem k tomu, že autor již pracuje na líčení dalších zločinů spáchaných v následujících letech, bude zajímavé sledovat, zda se mu podaří vysoko nasazenou laťku udržet.

 

© Martin Liška

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 25 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Jitka J., 27.08.2019 11:06
Natt och Dag, Niklas: 1793. Vlk a dráb
Taky se často zapomíná na redaktora, tedy doplňuju, že svůj podíl na výsledku má nepochybně i externí redaktorka Viola Somogyi (a tuším i odpovědná redaktorka Hana Zahradníková).
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.