Hořejší, Jaroslav: Náš současník Purkyně: Největší Čech?

Hořejší, Jaroslav
Náš současník Purkyně: Největší Čech?

recenze dětská

U příležitosti kulatého výročí vychází stručný, přesto informačně bohatý portrét jednoho z nejvýznamnějších Čechů a vědce světového formátu. Avšak snaha představit tohoto velikána, respektive jeho impozantní život a dílo především mládeži, se poněkud míjí účinkem.

Renesanční muž z Libochovic
Jaroslav Hořejší
: Náš současník Purkyně – Největší Čech?: Životaběh s dvaceti zastaveními. Mladá fronta, 2019, 136 s.

Purkyňova srdeční vlákna, Purkyňovy buňky či Purkyňův fenomén. To je jen několik spojení, která budou navždy připomínat jméno jednoho z nejdůležitějších, ne-li vůbec nejvýznamnějšího českého přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869). Skvělé vědecké úspěchy, jež mu vynesly uznání po celém světě, vydatná podpora obrozeneckých snah, zásluhy o rozvoj tuzemské vědy či jeho společenské působení po návratu do Prahy v roce 1850 jej předurčují, aby se stal věčným a nevyčerpatelným námětem článků, knih i dokumentů, které budou připomínat jeho obdivuhodný život a takřka nevyčerpatelnou touhu po poznání. V roce 2017 jsme oslavili 230. výročí Purkyňova narození a letos si s nemenším uznáním připomínáme 150 let od jeho úmrtí.

Největší z vědců
Při této příležitosti připravilo nakladatelství Mladá fronta sympaticky vyhlížející knihu Náš současník Purkyně – Největší Čech?: Životaběh s dvaceti zastaveními, jež ale vlastně není tak docela nová. Její obsah totiž vychází z mnohem obsáhlejšího díla Jan Evangelista Purkyně: jeho význam pro současnou i budoucí medicínu (Mladá fronta, 2017), jehož editory byli Štěpán Svačina, Jan Škrha a Tomáš Trč. Nicméně kniha si vzhledem k odbornosti a nemalému rozsahu (522 stran) trochu nepřekvapivě nenašla cestu k širší veřejnosti, což její tvůrce přivedlo k myšlence udělat jakýsi výtah toho nejdůležitějšího a text tak učinit přístupnějším. Tohoto úkolu se zhostil popularizátor medicíny Jaroslav Hořejší (nar. 1947), jehož úkolem bylo „podstatné části [odborné knihy] přeložit do lidového jazyka, texty podstatně zkrátit a nabídnout výslednou podobu především mládeži“. Doplňme, že zároveň s touto publikací, jež má ambici konečně představit tohoto velkého českého vědce mladým čtenářům, vychází též několikastránkový komiks Tomáše Chluda Jan Evangelista Purkyně: Věda a vlast, který s maximální stručností představuje základní milníky protagonistova života (obálka komiksu posloužila i jako obálka pro Našeho současníka Purkyně).

Recenzovaná kniha zhruba na sto třiceti stranách chronologicky líčí Purkyňův život, který lze rozdělit do čtyř etap: dětství (1787–1807), pražská studia a hledání vhodného místa (1807–1823), profesura ve Vratislavi, kde Purkyně vykonal největší část své vědecké práce a založil například první fyziologický ústav na světě (1823–1850), a konečně návrat do Prahy, který se stal velkou událostí a předznamenal skoro dvě dekády Purkyňova velmi aktivního veřejného působení (1850–1869). Stručný životopis je navíc proložen dvaceti zastávkami, v nichž autor seznamuje čtenáře především s nejzásadnějšími z Purkyňových objevů, s jejich významem pro vědu a obecně i se způsobem, jak tento přírodovědec pracoval. Hned první zastavení připomíná jeho slavné autoexperimenty s léky či drogami – projímadly, durmanem, blínem, a dokonce i s náprstníkem –, při nichž si v omámeném či jinak nelibém stavu pečlivě zaznamenával, co s ním požití dané dávky udělalo. V dalších zastaveních jsou popsány například jeho experimenty s fungováním oka, studium sluchu, zkoumání vývoje slepičího zárodku, mikrobiologická pozorování, která jej vedla až k formulaci buněčné teorie, hledání fyziologických základů bdění, spánku a snů, nebo třeba vynález přístroje (kinesiskop), který využíval principů, jež se později uplatnily při vzniku kinematografie.

Přestože byl Purkyně vynikajícím vědcem světového formátu a při zpětném pohledu lze jen těžko uvěřit, kolik toho za svůj život dokázal, jeho kvality se neomezovaly pouze na vědu. Po celý život projevoval silný zájem o literaturu, zejména poezii, a díky velmi dobré znalosti mnoha jazyků do češtiny s oblibou překládal zásadní díla zahraničních básníků (například Friedricha Schillera), a básně dokonce i sám psal. Po návratu do Prahy v roce 1850 záhy založil první český fyziologický ústav, stal se důležitým organizátorem kulturního života (s obrozenci byl však v kontaktu i po celou dobu svého vratislavského působení) a v roce 1863 byl zvolen poslancem zemského sněmu. Mimo to podporoval myšlenku popularizace vědeckého poznání, což vyústilo v založení dosud existujícího časopisu Živa (1853), různých vědeckých spolků i pořádání českých naučných přednášek určených široké veřejnosti. Purkyňův význam potvrzuje i fakt, že s jeho jménem se lze setkat též ve vesmíru: byl po něm pojmenován kráter na Měsíci a planetka.

Kniha pro mládež?
Stručné načrtnutí obsahu knihy naznačuje, že Náš současník Purkyně je po informační stránce vpravdě bohatý. A jak tedy autor uspěl s plánem připravit publikaci o J. E. Purkyňovi, která tohoto velikána české i světové vědy konečně přístupnou formou představí i mládeži? Bohužel příliš ne, a naopak se stal spíše poměrně dobrou ukázkou, jak to nedělat. Náš současník Purkyně je sice velmi kvalitním shrnutím Purkyňova života a díla, jež na trhu dosud chybělo, nicméně co se deklarovaného záměru týče, trpí několika zásadními nedostatky. Byť nikde v knize není specifikováno, jakého věku by cílová mládež měla být, zda se jedná o děti z prvního stupně základní školy, či středoškoláky, kteří mají těsně před dosažením plnoletosti, uvažujme ideálního čtenáře někde mezi oběma krajnostmi.

Základní problém tkví už v tom, že se jedná o výtah z odborné monografie, který se autor sice snažil „přeložit do lidového jazyka“, ale příliš neuspěl. Nejenže je publikace napsaná poměrně suchým až školometským stylem a většina kapitol – třebaže zpravidla nepříliš rozsáhlých – je složena z jednolitého bloku textu, ale zůstala zde také hromada odborných výrazů bez jakéhokoli vysvětlení: myopický kónus, amblyopie, papila, makula, transsklerální osvětlení (několik příkladů z jediné stránky). Jistě, není dnes nic jednoduššího, než si termíny naťukat do vyhledávače a okamžitě zjistit jejich význam, ale lidé si obvykle nekupují knihy proto, aby si při četbě každých pět minut dohledávali odbornou terminologii. Druhou možností je prostě po významu nepátrat, ale potom se nabízí otázka: musejí tyto termíny v knize opravdu být? Podobně se lze ptát i v souvislosti s názvy například německých odborných prací, které kolikrát nejsou vůbec přeloženy. Je potom třeba tyto tituly uvádět v plném znění? Celkově se zdá, že autor při přípravě knihy nemyslel ani tak na cílového čtenáře, jako spíš na mínění kolegů a snahu vyhnout se případnému zkreslení, což není u dětských knih psaných vědci a obecně specialisty na konkrétní obor neobvyklé. Lákavosti pro mladé čtenáře určitě nepřidá ani velmi malý počet ilustrací, a to zvlášť v době, kdy jsou regály plné krásně ilustrovaných, přesto nikterak zásadně zjednodušujících dětských knih. Je škoda, že Tomáš Chlud se neujal také ilustrování této knihy a jeho kresba posloužila pouze na obálce.

Poněkud zvláštní je i autorovo postesknutí v předmluvě, že „v anketě Největší Čech […] se J. E. Purkyně umístil až na 40. místě mezi malířem Alfonsem Muchou a fotbalistou Pavlem Nedvědem“. V podobném duchu si smutní i dále: „Disertační práce mu však otevírá cestu mezi tehdejší celebrity (což v Purkyňově době ještě nejsou herci, zpěváci a další profesionální výrobci skandálů, ale skutečně významní vědci, politici a podnikatelé).“ Zaprvé, vzhledem k době a oblasti působení J. E. Purkyně čtyřicáté místo jistě není špatné. Zadruhé, k čemu takové přezíravé vydělování? Copak nemůže být úspěšný sportovec, herec, zpěvák či jiný umělec dobrým životním vzorem? (A to se ptám jako přírodovědec a Purkyňův obdivovatel.) Bohužel je to jen další doklad toho, že autor vlastně netuší, pro koho knihu píše. A konečně fakt, že Purkyně se v podobné anketě, v níž hlasuje široká veřejnost, a nikoli odborníci, neumístil lépe, odráží především to, že se mu nedostává odpovídající pozornosti v hodinách biologie, českého jazyka a literatury či dějepisu. Právě tady by měla začít případná náprava.

Obávám se tedy, že recenzovaná kniha k osobnosti J. E. Purkyně mnoho mladých čtenářů nepřitáhne; po titulu sáhnou spíše ti, kteří o něm už nějaké povědomí mít budou z jiných zdrojů. Pro ty už se Náš současník Purkyně patrně stane vítaným zdrojem dalších informací. Iniciátorem zájmu může být i již výše zmíněný komiks, který úkol vytyčený knihou plní lépe než kniha sama, popřípadě výtečné románové zpracování Purkyňova vědeckého působení v letech 1823 až 1850 od Václava Švarce a Ivana Kubišty Purkyně ve Vratislavi (SPN, 1959). Náš současník Purkyně tedy svůj základní cíl příliš neplní (proto nižší hodnocení), a jeho uskutečnění tak zůstane na někom dalším. Na druhou stranu se jedná o publikaci velmi hodnotnou, která na tuzemském trhu zaplňuje tristní mezeru. Jako taková dobře poslouží coby důstojné a důkladné představení života a díla tohoto významného muže pro všechny, leč spíše starší a alespoň mírně poučené zájemce.

 

© Pavel Pecháček

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 15 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   61%čtenáři

zhlédnuto 657x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce