Lebda, Małgorzata: Matečník

Lebda, Małgorzata
Matečník

recenze beletrie zahraniční

Oceněnou sbírkou s názvem Matečník debutuje polská básnířka Małgorzata Lebda na české překladové literární scéně. Její básně specifickým způsobem tematizují vztah k přírodě, rodině a ke krajině dětství. Množství významů a obrazů, které dokáže Lebda svým jednoduchým jazykem generovat, svědčí o velké hodnotě sbírky.

Básně otci a zemi
Małgorzata Lebda
: Matečník. Přel. Bogdan Trojak, Weles, Brno, 2019, 48 s.

Zjara proběhlo v pražské kavárně Fra autorské čtení u příležitosti českého vydání útlé knížky polské autorky Małgorzaty Lebdy (*1985). Sbírce s názvem Matečník se v nakladatelství Weles dostalo péče od významných jmen domácí básnické scény: překlad obstaral Bogdan Trojak a jazykové korektury Vít Slíva. V pořadí čtvrtá autorčina sbírka, kterou se Lebda poprvé představuje českému čtenáři, si ji nepochybně zaslouží. O jejím uznání v Polsku svědčí mimo jiné i skutečnost, že obdržela cenu Orfeusz udělovanou za nejlepší polskou básnickou sbírku.

Lebda debutovala roku 2006 a dosud je autorkou šesti sbírek. Kromě básnické tvorby se aktivně věnuje rovněž fotografii, čehož využilo nakladatelství Weles k povedené grafické úpravě, dotvářející atmosféru básní. Vedle umělecké činnosti se Lebda zabývá její reflexí z vědeckého hlediska a v roce 2014 obhájila doktorskou práci věnovanou poetice fotografie. Vzhledem k tematice pojednávané sbírky stojí za to doplnit medailonek autorky ještě o místo, kde vyrůstala. Je jím beskydská obec Żeleźnikowa Wielka a k tamní krajině a čase básnířčina dospívání odkazují básně Matečníku.

Sbírku tvoří 31 básní, které dohromady skládají propracovaný celek. Již z názvů řady básní lze vyčíst, že jde o cyklus: první texty odkazují k jaru, následují všechna roční období, až se v názvu poslední básně opět vrací jaro. Koloběh ročních dob tvoří pouze jeden z výrazných cyklů odrážejících se ve sbírce. Texty dále tematizují koloběh života a smrti, s nímž souvisí rovněž klíčová postava sbírky, totiž otec. Jeho hlas je v básni vyznačen kurzívou a příznačně jeho řeč v prvních třech básních začíná slovem „musíš“. Otec je ve sbírce učitelem – učí básnířku nejprve včelaření, ale postupem času se ze zdánlivých konkrétních předpisů o tom, jak zacházet se včelami, stávají obecně platné rady, které v sobě nesou specifický pohled na svět utvářený soužitím s přírodou.

Ze včelařské oblasti pochází také název sbírky – matečník. Označuje místo, z něhož se líhnou včelí matky. S otcem jakožto ústřední postavou ovšem nabývá na významu kořen slova související s matkou. Ta má ve sbírce okrajovou úlohu a mihne se pouze v několika básních. Kým tedy matka jakožto protiklad otce je? Nabízí se sama země – to ona prostřednictvím otcova učení vyvstává před očima, líhne se jako matka-včela z matečníku. A právě také zemi je celá sbírka věnována. Nelze nepodotknout, že v dedikaci je však přítomen i otec, který je v zemi pohřben.

Vyvstává-li z básní obraz země, takové, která je původní, přírodní, v níž hrají klíčovou roli čtyři základní živly a s nimi korespondující běh ročních dob, pak je třeba potenciálního čtenáře upozornit, že se v žádném případě nejedná o pohled idylický. Příroda je často drsná, zdůrazňuje se neustálé vzájemné požírání jednotlivých jejích příslušníků a popisované vesnické praktiky hraničí s (černou) magií. Například v básni oheň: očista odkládá matka dceři kachní játra, aby se jí po nemoci obnovila krev. Spíše se pro popisovaný život hodí adjektivum „autentický“. Klíčovou povahu opravdovosti nese ve sbírce vracející se motiv krve a ne náhodou je první z otcových pokynů věta: „musíš se naučit pracovat v krvi“.

Prostota znázorňovaných obrazů vesnického života koresponduje s užitým jazykem. Jednoduché věty ozvláštňuje významotvorná práce s předělem verše a zacházení se včelařským žargonem. Krom toho je jazyk obnažený a zbavený všeho, co je zbytné: rozlišování malých a velkých písmen, omezená je i práce s interpunkcí. Množství významů a obrazů, které dokáže Lebda svým jednoduchým jazykem generovat, svědčí o velké hodnotě sbírky. Nejpozoruhodnější je v tomto ohledu závěrečná báseň a její metatextovost. Název zní příznačně – „první jarní dny: četba“:

třídění papírů prohlížení lékařských zpráv
jako by to mohlo něco zvrátit mezi listy vlastnictví
papíry z obce mezi posledními čísly „včelařství“
knížka

voní levnými cigaretami na papíru si všímám ostýchavých stop
po otcově četbě během mše z ní farář cituje úryvek
básně který má být důkazem lásky stydím se
protože jím není

během pozdvihování rozevírám pěsti uklidňuje mě
až myšlenka na oblíbený otcův nožík
který jsem dala do rakve
chvíli před

 

© Jakub Hankiewicz

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

70%autor článku   63%čtenáři

zhlédnuto 415x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce