Gstrein, Norbert: Anglické roky

Gstrein, Norbert
Anglické roky

recenze beletrie zahraniční

Román Anglické roky se jako první z tvorby rakouského spisovatele Norberta Gstreina dočkal českého překladu. Dostává se k nám s dvacetiletým odstupem od originálu. A přece pro seznámení nemohl nakladatel vybrat lépe, než když vsadil na příběh uprchlíka na pozadí druhé světové války. Román zdařile kombinuje doložená fakta s uvěřitelnou fikcí a nastavuje kritické zrcadlo i dnešní době.

Vězněm vlastního osudu
Norbert Gstrein
: Anglické roky. Přel. Radovan Charvát, Prostor, Praha, 2019, 312 s.

Děj románu Anglické roky (1999, česky 2019) Rakušana Norberta Gstreina začíná v rakouském institutu v Londýně na vernisáži výstavy připomínající osudy válečných emigrantů. Mladá rakouská lékařka se zde seznámí s Margaretou, vdovou po spisovateli Gabrielu Hirschfelderovi. Po náhodném setkání následují brzy další. Mladá žena je uhranuta Margaretiným historkami o slavném rakouském rodákovi, o němž toho tolik slyšela již od svého bývalého muže, spisovatele Maxe, který byl Hirschfelderovým velkým obdivovatelem. Její pozornost upoutají záhady a zámlky v jeho životě, především pak Margaretino přiznání, že se jí muž před smrtí svěřil se svým největším tajemstvím. Za války měl spáchat vraždu. Po všem, co mladá lékařka o Hirschfelderovi slyšela, je zaskočena a zároveň ohromena otázkou, zda je to skutečně pravda, a rozhodne se věci přijít na kloub. Kontaktuje postupně všechny jeho bývalé manželky, navštíví i místo, kde byl za války internován, a doufá, že se jí podaří záhadu objasnit. Setkání s jednotlivými ženami však nejsou příliš přínosná. Tak, jak procházely jeho životem, vybavuje si každá z nich jen útržky a různé detaily týkající se příslušné části Hirschfelderovy minulosti a způsob, jak o ní sám mluvil. Tyto pohledy se někdy doplňují, jindy si odporují. Nezdá se, že by mohly přispět k rozřešení záhady.

Vyprávění mladé lékařky střídají úseky Hirschfelderových vzpomínek. Z nich se dozvídáme o jeho rodině, pronásledování Židů v předválečné Vídni a odchodu do Londýna, který ho měl uchránit před jistou deportací. Londýn se zprvu zdál být skutečným útočištěm, po vyhlášení války se však situace změnila. Strach z náletů a německého útoku vyvolal v Británii hysterii a nedůvěru vůči všem, kteří přišli z Itálie, Rakouska či Německa. Nehrálo roli, zda rodnou zemi opustili již před lety, nebo nedávno, aby unikli pronásledování pro svůj židovský původ. Gabriel Hirschfelder patřil k těm, již se svou obhajobou před speciálně ustanovenými komisemi neuspěli a byli převezeni do internačního tábora.

Vězněm vlastního osudu
Pobyt v internačním táboře na ostrově Man je ústředním momentem celého příběhu. Zde se odehrály události, které určily další osud aktérů. Čtenář se o nich však dozvídá zprvu jen střípky. Tajemství Hirschfelderova osudu je objasněno na konci románu, kdy už se nezdá, že by to ještě mohlo být možné. Vysvětlí se, jak se v jeden okamžik protnuly dva lidské osudy, co rozhodlo o bytí a nebytí dvou uprchlíků. Pro přeživšího je pobyt v internačním táboře okamžikem, který určí celý jeho další život, a zároveň jediným pojítkem s vlastní minulostí. On sám se tak stává vězněm osudu, který přežitím získal.

Tajemství úspěchu Gstreinova románu
Anglické roky patří ke knihám, jejichž význam ani po létech nezestárne. I když v originále vyšel román před dvaceti lety, na jeho aktuálnosti se nic nemění. Oslovuje tajemným osudem uprchlíka, motivem záměny identity a hrou s její mediální prezentací, nepříjemně aktuální je zobrazení dobových společenských konvencí, na jejichž základě bylo a je k Židům a uprchlíkům přistupováno.

K úspěchu románu významně přispívá i způsob vyprávění. Na první pohled strhující příběh, připomínající detektivku, je ve skutečnosti přísně konstruovaný text. Jestliže zprvu předkládané události působí jako zcela věrohodné, s postupem děje se situace mění. Gstrein přidává další varianty příběhu a záměrně zpochybňuje důvěryhodnost prvotní verze. Až do finále nechává čtenáře v nejistotě. Tok vyprávění není lineární, střídá se perspektiva mladé lékařky a samotného Hirschfeldera, jejich promluvy či úvahy jsou přerušovány dalšími souvislostmi, vzpomínkami a postřehy. Tento postup do příběhu vnáší potřebné tempo a zároveň umocňuje výše zmíněnou konstrukci různých variant a hypotéz.

Vydařený český překlad románu je dílem Radovana Charváta. Doslov, kterého se překladatel též ujal, přináší důležité informace o okolnostech vzniku knihy a historických skutečnostech a tematizuje i obtížnost psaní o válečných událostech a obětech.

Fakta a fikce u Norberta Gstreina
V návaznosti na román Anglické roky vydal Norbert Gstrein další dva texty. Jestliže vlastní román končí setkáním vypravěčky a jejího bývalého muže Maxe, próza Selbstporträt mit einer Toten (Autoportrét s mrtvou, něm. 2000) na něj navazuje a vrací se před začátek románového děje do doby, kdy Max a mladá lékařka, pozdější vypravěčka románu Anglické roky, byli manželé. Hlavním obsahem novější prózy je přepis několik dní trvajících emočně vypjatých projevů Maxovy sebelítosti nad neúspěchem jeho textu o Hirschfelderovi. Max je zcela pohlcen emocemi, které pramení z jeho uraženého ega. Svou ženu vnímá pouze jako posluchače a není jí žádnou oporou v její skutečně kritické situaci, kdy se musí vyrovnat se smrtí své pacientky. Díky této próze pochopíme nejen důvod rozchodu manželského páru a osobní zájem mladé lékařky na pátrání po skutečném příběhu Gabriela Hirschfeldera. Zároveň je nám na příkladu Maxova textu předkládán jeden ze způsobů, jak může být Hirschfelderův příběh zpracován. A to ve chvíli, kdy děj vlastního románu ještě nezačal.

Druhým textem, který se přímo věnuje tvorbě románu Anglické roky, je esej s názvem Fakten, Fiktionen und Kitsch beim Schreiben über ein historisches Thema (Fakta, fikce a kýč při psaní na historické téma, něm. 2003). Jedná se o text přednášky, se kterou Gstrein vystoupil ve Vídni v roce 2000. Seznámení s tímto textem lze pro porozumění Gstreinovu autorskému přístupu vřele doporučit.

Norbert Gstrein zde uvažuje o etickém rozměru psaní o válečných obětech a staví se kriticky k jakékoli povrchnosti či šablonovitosti. Jak v úvodu říká, ten, kdo se narodil po válce, „nemůže chtít vážně vyprávět příběh na pozadí událostí třetí říše, aniž by s tím zároveň v nějaké formě nevyprávěl, jak jsou takové příběhy vnímány“. V románu Anglické roky se setkáváme s několika verzemi vnímání a interpretace téhož: Hirschfelderův osud je různým způsobem vyprávěn jím samým, jeho blízkými, spisovatelem Maxem, interpretován literární vědou a kanonizován v kontextu hodnocení emigrace. Důležitý je přitom fakt, že význam, který tyto verze v průběhu děje měly či mají, nesouvisí s mírou jejich pravdivosti. Zvolená konstrukce románu s nevěrohodným vypravěčem je Gstreinovo vědomé rozhodnutí, podle něj při dané komplexnosti tématu jediné možné.

V eseji se zamýšlí také nad tím, jakým způsobem se mluvilo a mluví o emigrantech, uprchlících či Židech, jak často předpojatá tvrzení a paušálně přebírané názory a postoje hrají ve vztahu k židovství a psaní o něm svou roli dodnes. V této souvislosti pojmenovává řadu stereotypů, které se při poměření konkrétním osudem nestanou ničím jiným než prázdnou frází.

Podnětné jsou i myšlenky na téma exilu. Gstrein pokládá emigraci za závažný zásah do života, skutečnou změnu identity. Tento motiv tudíž není v konstrukci románu jen proto, aby zpestřil děj. Jedná se o důležitý aspekt vystihující podstatu emigrace.

Z autorovy bibliografie
Od vydání románu Anglické roky uběhlo dvacet let a autor mezitím vydal několik dalších. Dnes se oprávněně řadí k předním rakouským spisovatelům a jeho dílo si zaslouží soustředěnou pozornost. Vhodné je uvést přinejmenším dva následující romány o válce v Jugoslávii – Das Handwerk des Tötens (Řemeslo zabíjení, 2003) a Die Winter im Süden (Zimy na jihu, 2008). Jako jisté vybočení z řady lze chápat román Die ganze Wahrheit (Celá pravda, 2010), sarkastické zúčtování s literárním provozem, zjevně inspirované poměry v renomovaném německém nakladatelství Suhrkamp po smrti nakladatele Unselda, kde první Gstreinovy texty vycházely. Román o náboženském fanatismu Eine Ahnung vom Anfang (Tušení začátku, 2013) představil i v Praze. Loni vydaným románem Die kommenden Jahre (Nadcházející roky, 2018) se vydal k tématům zcela aktuálním – současným krizím v mezilidských vztazích, klimatu i soužití s uprchlíky. Pro Gstreinův autorský rukopis je příznačné, že nic není ve skutečnosti takové, jak se na první pohled jeví. Proto ani letos v červenci vydaný román Als ich jung war (Když jsem byl mladý, 2019) není žádná autobiografie, jak by se snad zprvu mohlo zdát. Hlavním námětem je téma viny a násilí, zejména sexuálního násilí na ženách. Román na sebe již po uveřejnění strhl velkou pozornost a byl nadšeně přijat literární kritikou.

 

© Eva Vondálová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

90%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 655x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce