Lem, Stanisław: Příběhy pilota Pirxe

Lem, Stanisław
Příběhy pilota Pirxe

recenze sci-fi

Nové vydání sbírky raných sci-fi povídek zahájilo vydávání díla polského klasika žánru. Devět povídek přitom bezděčně připomíná, že svou literární kariéru autor zahájil psychologickým románem.

Kosmická psychologie pilota Pirxe
Stanisław Lem
: Příběhy pilota Pirxe. Přel. Oldřich Rafaj, Jaroslav Simonides, Lenka Stachová, Plus, Praha, 2018, 368 s.

Nakladatelství Plus se v roce 2018 pustilo do vydávání díla významného polského autora sci-fi Stanisława Lema. Prozatím nakladatelství stihlo vydat tři knihy: Planeta Eden, Nepřemožitelný a jako úplně první sbírku povídek Příběhy pilota Pirxe. Knihy vycházejí ve starších překladech a uspořádáních s minimálními edičními zásahy.

Stanisław Lem se proslavil především jako autor próz science fiction, z nichž největší popularitě se těší jeho román Solaris. Je ovšem třeba říci, že před Lemem, autorem sci-fi, byl ovšem Lem, autor Domu proměnění, románu z prostředí ústavu pro duševně choré. Teprve peripetie s vydáním této knihy přiměly Lema změnit žánr. Psychologizaci výraznou v raném románu však Lem neopustil a přenesl ji do žánru sci-fi. Příběhy pilota Pirxe jsou toho výrazným dokladem.

Svazek tvoří devět povídek, které spojuje postava pilota Pirxe. V prvních povídkách se s hrdinou setkáváme jako s kadetem ve výcviku, v těch následujících čteme o několika příhodách z jeho profesního života. Knihu uzavírá jediná povídka v první osobě, kde Pirx vypráví o zahlédnutí marťanské lodi na misi, kterou přijal z nouze poté, co již „měl odlétaný operační turnus“, a byl tedy na sklonku své kariéry. Jednotlivé povídky Lem publikoval v různých sbírkách v šedesátých letech, jako celek pod titulem Příběhy pilota Pirxe vyšly až v roce 1968. Pilot Pirx se tak řadí po bok dalších tří nejvýraznějších hrdinů Lemovy povídkové tvorby – kosmického cestovatele Iljona Tichého a konstruktérů Trurla a Klapaciuse.

Kromě postavy hrdiny je dalším společným prvkem povídek z Příběhů pilota Pirxe záhada. Ať už se jedná o neobvyklou situaci, která se Pirxovi právě děje na palubě lodi, nebo o nevysvětlitelnou tragédii, jíž je svědkem, obsahuje každá z próz něco, co je třeba vysvětlit. Tím se Příběhy pilota Pirxe blíží jinému Lemovu oblíbenému žánru, totiž detektivce. K objasnění záhady nevede deus ex machina, jak bychom mohli od žánru science fiction očekávat, ale především lidský selský rozum a psychologie. Tím se hlavní hrdina odlišuje nejen od spolužáků v kadetské škole, ale rovněž od kolegů a inženýrů, s nimiž se setkává na své pilotní dráze. Než přijde problému na kloub, probleskne Pirxovi nejčastěji hlavou věta: „Co bych já dělal na jeho místě?“

Objektem vcítění pak nemusí být nutně člověk, ale může jím být rovněž stroj, robot nebo počítač. Komunikace mezi lidským a mimolidským je hlavním tématem rovněž již zmíněného románu Solaris. V Příbězích pilota Pirxe má tento motiv specifickou podobu zkoumání vztahu člověka a stroje. Řada Pirxových kolegů, žijících v automatizovaném světě robotů a počítačů, ztrácí vlastní lidství a jedná mechanicky. Naopak stroje, ať už je jím Terminus ze stejnojmenné povídky, nebo Andal z povídky Neštěstí, se projevují lidštěji než lidé, kteří je využívají. V lidském pohledu pilota Pirxe na vykořisťovatelský vztah inženýrů a pilotů ke strojům, pohledu, který okolní svět nechápe, zpochybňuje Lem kolonizační suverenitu člověka. Činí tak s ironií sobě vlastní, v níž nelze nevycítit mimo jiné i hořký výsměch soudobému vládnoucímu systému v Polsku. Například za pocity strachu a otupění nastávající při cvičení, v němž je kadet Pirx v povídce Podmíněný reflex nořen do takzvané „lázně“, cítíme alegorii stavu polské socialistické společnosti.

Byla by ovšem hrubá urážka omezit vrstevnatost Lemova díla na tuto tematickou rovinu. Úloha lidství v čím dál více automatizovaném světě zůstává dodnes aktuální a zdravý rozum pilota Pirxe nastavuje zrcadlo našemu vlastnímu často zautomatizovanému a strnulému uvažování. Povídková sbírka, která u nás poprvé vyšla už v roce 1978, se proto jeví jako výborné zahájení nové série pojmenované prostě: Lem.

 

© Jakub Hankiewicz

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 15 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Jan Vaněk jr., 17.09.2019 00:51
Lem, Stanisław: Příběhy pilota Pirxe
Bizarním tvrzením pana Hankiewicze, respektive jeho vlastnímu zautomatizovanému a strnulému uvažování (od SF bychom mohli očekávat, že k objasnění záhady vede deus ex machina?!), by bylo vhodné nastavit zrcadlo zdravého rozumu a faktů (neznalost české gramatiky "za pocity strachu a otupění nastávající... při cvičení ... cítíme alegorii" vytkněme před závorku): Ještě dříve než "Lem, autor Domu proměnění" byl autor Marťana (napsaného už za války!) a fantastických povídek z Tygodnika Powszechnego. Tichý je v drtivé většině českých vydání uváděn původním jménem Ijon, bez úpravy na "Iljona". Jednotlivé pirxovské povídky vycházely mezi lety 1958 a 1971. V "Pirxově vyprávění" není loď samozřejmě v nejmenším označena za "marťanskou", je výslovně řečeno, že má původ mimo Sluneční soustavu. (Navíc Pirx říká konkrétně – cituji z předchozího vydání bez nekvalifikovaných zásahů redakce Albatros Media, a.s., jež recenze označuje za "minimální" a jejich příkladmý "základní přehled" v knize zabere přes stránku – "Tehdy jsem byl strážním pilotem, který už měl nalétané hodiny", v originále "pilotem patroli z wylatanymi godzinami", stejně jako na dění vzpomíná "po tolika letech" a v přítomném čase mluví o tom, co dělává "na palubě": patří na začátek jeho kariéry, mezi Patrolu a Albatros. Vnitřní chronologii uzavírá a s celým cyklem zúčtovává poslední napsaná Ananké, kde Pirx velí výrazně lepší lodi a "odcházení" je jasně tematizováno: "Byl mezi třicítkou a čtyřicítkou, spíš ke čtyřiceti – k hranici stínu, kdy člověk už musí přijímat podmínky nepodepsané smlouvy předložené bez ptaní. […] Čtyřicetiletý člověk se začne chovat tak, jak si to představuje vhodné pro člověka starého. […] Je to tedy věk pro kosmonauty kritický – pro ně jako pro nikoho jiného, protože v tomto oboru je každý, kdo není způsobilý stoprocentně, okamžitě odepsaný. […] Skoro nikdo nemůže přetáhnout období aktivní služby přes padesátku. Přetížení, to je největší nepřítel mozku. […] Jemu, Pirxovi, a on to věděl, říkali ti mladší „nepřítel automatů“, „konzervativec“, „mamut“. Někteří z jeho vrstevníků už nelétali. Podle svých schopností a možností se překvalifikovali na pedagogy, členy Kosmického soudu, odešli na sinekury do loděnic, zasedali v dozorčích radách, zabývali se svými zahrádkami. Vcelku se drželi, docela slušně předstírali, že se smířili s nevyhnutelností – ale jediný bůh ví, kolik to nejednoho z nich stálo.")
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   67%čtenáři

zhlédnuto 506x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce