Hůlová, Petra: Jablko, co spadlo ze stromu

Hůlová, Petra
Jablko, co spadlo ze stromu

sloupek beletrie česká

Zatímco matka Petra Borkovce unavuje Petra Borkovce tím, že měl být raději lékařem, moje matka mi poslední léta při každé příležitosti opakuje, že číst prózu nemá cenu, protože život je stejně nejvíc. A jestli bych neměla k zapůjčení nějakou zajímavou biografii nebo autobiografii a nejlépe deník, kde je té opravdické skutečnosti největší nálož.

Jablko, co spadlo ze stromu

Zatímco v případě mého čtvrtého, erotického románu mě matka urputně zapřísahávala, ať jej nevydávám, že si s ním „zkazím pověst“, můj poslední román podle svých slov „jen tak zběžně prolétla“, protože na prózu prostě „už nemá nervy“. Já někdy taky ne. A nejmíň na tu svoji, když je „ze skutečnosti“.

Víc než dvacet let si píšu deník. Sešitů už mám dvě police, na jejich chlopních seznamy přečtených knih, mezi chlopněmi různobarevnými propiskami můj všelijak příšerně sebestylizovaný život. I má matka si psala deník. Zatímco ale ona ten můj nečetla, já ten její ano. V paměti mi utkvěla pasáž ze základky, kde píše o bývalém premiérovi Paroubkovi, se kterým chodila do třídy: jak mu kluci o přestávce kroutili ruce za záda. A taky vzniklo na základě mámina deníku divadlo, co se jmenuje Fialky a mejdlíčka. A to není všechno, máma napsala dvě knihy. Jedna je o ní a o její grafické tvorbě a druhá je plná jejích vlastních básní. Jmenuje se Dvojí záznam a přečtete si tam třeba tohle:

Když je smutno
samé škody
bouře se přežene
v číši vody.

Nebo:

Čas – potvora
sviští jak zběsilý
těm, co plýtvali
i těm, co šetřili.

Táta napsal knih asi deset a na přebalu té poslední, která se jmenuje Maléry něžných romantiků a jsou to zamilované povídky z lázní Jeseník, je napsáno: „Je otcem známé literární a divadelní autorky Petry Hůlové, ověnčené domácími i zahraničními cenami.“ Něco takového by mámu ani nenapadlo, zvlášť když ani žádnou zahraniční cenu nemám. Když jsem se táty zeptala, proč to se mnou nekonzultoval, odpověděl, že bych mu to nedovolila. Co dodat? Že mě táta dobře zná. V té knize píše:

„Když k němu Renata sama přišla a nesla své obdivuhodné obliny s půvabem top modelky, trochu se mu podlomila kolena. Její parfém měl sladce hořkou vůni, afrodisiakum jako trám…“

Pro metaforu nechodím daleko ani já a už vím proč – mám to po tátovi.

Když řeknu, že pár knih vydala i moje babička, zní to už jako vtip, ale není. Babiččina první sbírka poezie vyšla na Slovensku v roce 1948 a jmenuje se Akú ju nevidíte. Babička měla bezpochyby na mysli samu sebe a její verše svou erotickou odvahou vzbudily prý v tehdejší literární Bratislavě pozdvižení.

Ach pykať musíš pykať za tú lásku
čo mi rozhlodala útroby…

Nebo:

ako krásne by bolo milovať sa s tebou
milovať sa s tebou tejto noci…

Můj sexuálně explicitní čtvrtý román, to jsou zkrátka babiččiny geny.

Adresátem babiččiných básní byl můj dědeček. Můj dědeček – příšerný komouš, děvkař a statečný Žid. Ale to už je, ano, a teď ta příšerná floskule, to už je úplně jiný příběh…

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Vlaky, bezy a mrtvoly
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Scény z vyučovacích hodin psaní
Petr Borkovec: Můj jediný kamarád
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: S Biankou Bellovou v hotelu
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Kamil Bouška: Sloupek
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Barometr do každé domácnosti
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Ó Velvary, ó Velvary…
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Milostný dopis Brazilcům
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí

© Petra Hůlová
ilustrace © Lela Geislerová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 973x

Inzerce