Motýl, Petr: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet

Motýl, Petr
Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet

sloupek beletrie česká

V zářijovém čísle brněnského literárního časopisu Host vyšlo pásmo k poctě Ivana Wernische, básníka, kterému nelze než pocty uštědřovat, neboť uštědřil české poezii svým dílem věru štědrý dar.

Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet

Někomu se z Ivana Wernische líbí to, někomu zas ono, nepopiratelné je, že Ivan Wernisch měl a má více čtenářů a obdivovatelek, než je u českého básníka zvykem, a že v čase od osmdesátých let až po současnost ovlivnil zdaleka nejvíc mladých a ještě mladších autorů než kdokoliv jiný. K Ivanu Wernischovi se hlásí křehcí lyrici i underground, surrealisté i katolíci. Spoustu různých básníků Ivan Wernisch okouzlil, svým dílem především, protože básníci přece ve svém obdivu vycházejí vždy z díla, nikoliv z osobního charismatu, které je u Ivana Wernische ovšem fenomenální. Kdyby se Ivan Wernisch věnoval rockové hudbě, Paul McCartney, který je stejný ročník narození, by si neškrtnul, kdyby se Ivan Wernisch stal hercem, Harrison Ford, který je stejný ročník narození, by nenašel angažmá.

Ivan Wernisch se ale dal na poezii a dal dějinám české literaury a omdlévajícím čtenářkám z šedesátých let Zimohrádek, vrcholnou svou sbírku lyrickou, dojímající víc než Yesterday. Na počátku let devadesátých pak vydal knihu příběhů drsnějších a sakrastičtějších než Indiana Jones a zavlekl do svého Doupěte latinářů ironiky od půllitru i řehnící se mladé filozofky a ti všichni a ještě mnozí jiní si očítali Fua a Fua a Fua a mecenáše Hlávku, kteří se v nitru Doupěte nacházeli.

Byly ovšem i těžší časy, za normalizace uplynulo od vydání sbírky Loutky patnáct let, než Ivanu Wernischovi mohla vyjít další knížka, a to v osmdesátém pátém roce Beránci vlci. Překlady a překrady z Germánie a vlastní básně pokryté pokrývači z Německa, je to v té knížce tak třetina vlastních básní Ivana Wernische a dvě třetiny překladů, přičemž žádná z Wernischových básní se nehlásí k nějakému faktickému autorovi. Dnes je to titul pro fajnšmekry, tehdy se četl, byť si nad ním čtenáři a čtenářky museli lámat hlavu přes koleno.

Šíře díla je naznačena. Někteří z těch, které Ivan Wernisch ovlivnil, se postavili v zářijovém Hostu na značky a zatleskali a ještě mnozí a mnozí další by jistě zatleskali rádi. Ale přísnost a pořádek musí být, zvláště in Brünn in Mähren. Co vyšlo v Hostu, je výbor, zatímco řady obdivu jsou širší. A mnozí z obdivovatelů, na rozdíl od Ivana Wernische, budou zřejmě dějinami zapomenuti. Ale i na zapomenuté Ivan Wernisch myslel a málokterý soubor poezie je tak obsáhlý, jako jsou tři antologie z méně známých či neznámých básníků, které Ivan Wernisch uspořádal. A muselo na tu spoustu práce s antologizováním být v editorovi hodně lásky k literatuře.

A taky sranda musela být a ta u Ivana Wersniche je, a to v mnohých jeho spiscích, nemluvě o jeho trochu potměšile, trochu láskyplně se blýskajících očích.

Jak pravil František Palacký, otec národa: „Kdyby nebylo Ivana Wernische, museli bychom si ho vymyslet!“ Ano, bez něj by česká poezie nebyla tím, čím je.

 

 

Bianca Bellová: O inspiraci
Bianca Bellová: Proč nejsem feministka
Anna Bolavá: Vlaky, bezy a mrtvoly
Anna Bolavá: Ten, co mě operoval
Anna Bolavá: Ten, co srážel kaštany v parku
Anna Bolavá: Sloup nultý
Anna Bolavá: Ten, co odmítl trhat
Petr Borkovec: Scény z vyučovacích hodin psaní
Petr Borkovec: Můj jediný kamarád
Petr Borkovec: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Petr Borkovec: Jaro a Shetlandské ostrovy
Petr Borkovec: S Biankou Bellovou v hotelu
Petr Borkovec: Úvod do veřejného čtení
Petr Borkovec: Spokojené nářky
Petr Borkovec: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Petr Borkovec: Writer in Residence
Petr Borkovec: Prázdniny teprve začínají
Petr Borkovec: Smutek a knihovnice
Kamil Bouška: Sloupek
Milan Děžinský: Opožděné poděkování
Emil Hakl: Běží další kolo…
Emil Hakl: Setkání s drakem
Emil Hakl: Můj díl másla na hlavě
Emil Hakl: Bábel a dvě umrtvovačky
Emil Hakl: Potíže s uzlem
Petra Hůlová: Jablko, co spadlo ze stromu
Petra Hůlová: Fackovací panák David Zábranský
Petra Hůlová: Můj příští román bude o vodě
Petra Hůlová: Him not?
Petra Hůlová: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Petra Hůlová: Nezdařený pokus porodit do veřejného bazénu
Petra Hůlová: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Marie Iljašenko: Barometr do každé domácnosti
Marie Iljašenko: Upatlaná růžová lepivá věc
Marie Iljašenko: Neskákej moc vysoko
Marie Iljašenko: Kolik váží básnická sbírka?
Marie Iljašenko: Fantazie o pilotovi
Marie Iljašenko: O poezii a zimě
Marie Iljašenko: S ruskou písní na rtech
Marie Iljašenko: Básně z Ikey
Kees Mercks: Brno
Radek Malý: Potýkání s Faustem
Petr Motýl: Česká literatura prezidentská
Petr Motýl: Ó Velvary, ó Velvary…
Petr Motýl: Na Květnou neděli
Petr Motýl: Proč jet do Třebíče v zimě
Petr Motýl: Knížky a Vánoce
Petr Motýl: Psáno o letošních Dušičkách
Petr Motýl: Čtení na dovolenou
Markéta Pilátová: Haiťani nejsou Marťani
Markéta Pilátová: Kůže
Markéta Pilátová: Legionářský dopis brazilské mámě
Markéta Pilátová: Velebné velryby
Markéta Pilátová: Milostný dopis Brazilcům
Markéta Pilátová: Osmdesátky!
Markéta Pilátová: Když duše není malá
Markéta Pilátová: Evropanka
Markéta Pilátová: Je to v hlavě!
Markéta Pilátová: Nepodceňuj poezii!
Magdaléna Platzová: Výzva bývalým spolužákům
Magdaléna Platzová: Kdo nepláče s obětí…
Magdaléna Platzová: Uražená milenka a mýtus revoluce
Jáchym Topol: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
David Zábranský: Čeká nás velký lesknoucí se rok 
David Zábranský: Moje trable s Českou televizí

© Petr Motýl
ilustrace © Lela Geislerová
 

Diskuse

Vložil: mp, 02.10.2019 07:21
Motýl, Petr: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet
A kdyby byl Wernisch boxerem, byl by Mohammadem Ali, kdyby fyzikem, byl by Stephenem Hawkingem, a kdyby zpěvačkou, pak Barbrou Streisandovou! Osobně bych ten sloupek nazval Nůše nočních můr Ivana Wernische.
Vložil: Jaroslav Čejka, 01.10.2019 22:19
Motýl, Petr: Kdybychom neměli Wernische, museli bychom si ho vymyslet
Já jsem pracoval s Ivanem Wernischem na betonárce stavby Ústřední kanalizační čistírny hl. m. Prahy na Trojském ostrově v roce 1960, střídal jsem ho jakop kulisáka v tehdejším Tylově divadle (dnes už zase Stavovském) v roce 1969, v 80. letech minulého století jsem otiskl pár jeho překladů v literární... příloze Tvorby KMEN a hlásil jsem se k němu a jeho poezii v téměř každém rozhovoru i v "esejistické" knížečce Návod jak (ne)sbírat básně a naposledy jsem se s ním viděl při setkání básníků na Bítově v 90. letech. Pak jsem s ním ztratil kontakt (nebo on se mnou?) a s jeho poezií do jisté míry taky. To se ovšem stává, na tom není nic tak divného. Ale jestli náhodou budeš můj příspěvek náhodou číst, tak ahoj, Ivane!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 805x

Inzerce
Inzerce