Hrušková, Marie: Stromy vypravují

Hrušková, Marie
Stromy vypravují

recenze přírodní vědy

Věkovité stromy v krajině nelze přehlédnout. Udivují nás svou krásou, mohutností i výdrží, s jakou se neúnavně každé jaro znovu zazelenají, byť jejich kmen už začíná trouchnivět. A jistě mnohé z nás ve stínu starobylé koruny napadlo, co všechno pamatují a co se muselo v jejich blízkosti odehrát. Marie Hrušková, inspirována historkami lidového vyprávění, nabízí jako odpověď tuto půvabnou knížku.

Příběhy zpod korun letitých velikánův
Marie Hrušková
: Stromy vypravují. Příběhy o stromech a lidech. Fotografie Pavel Hössl, ilustrace Jaroslav Turek. Kazda, Brno, 2018, 192 s.

Publikace je souborem třiatřiceti krátkých příběhů z nejrůznějších období naší historie, v nichž vždy hraje významnou úlohu jeden z našich památných stromů. K nejstarším českým dějinám se samozřejmě vážou stromy dožívající se nejvyššího věku, tedy duby a lípy. Jejich prostřednictvím jsou vyprávěny události z raného i pozdního středověku, ať už z doby vlády Přemyslovců, Lucemburků, nebo z let husitských válek a vlády Jiřího z Poděbrad. S mladšími příběhy, třeba z napoleonských válek nebo ze života Karla Havlíčka Borovského či Johanna Wolfganga Goetha, objevujeme i další poklady naší krajiny – historicky cenné buky a borovice. Dokonce tu najdeme i jednu hrušeň, byť je její vysoký věk literární licencí, sloužící pověsti o pronásledování přívrženců jednoty bratrské v okolí rozsáhlého hradu Helfštýn.

Cestou za pamětí lidí a stromů
Marie Hrušková
se zabývá památnými stromy desítky let. Výsledkem je řada knih ilustrovaných kresbami Jaroslava Turka a doplněných fotografiemi, ať už od spisovatelky samotné, nebo, jako je tomu v tomto případě, od fotografa Pavla Hössla. Mapují osudy zelených velikánů i celých stromořadí, zasluhujících si naši pozornost svým mimořádným stářím, vzrůstem a pozoruhodnými dějinnými souvislostmi. Autorka se tématu věnuje nejen ze zájmu, ale i z pocitu jakéhosi dluhu – vždyť je tolik knížek o hradech a zámcích a na stromy jako by se doposud skoro zapomnělo. Čtenářskou a diváckou oblibu námětu potvrdil i televizní seriál Paměť stromů, na jehož vzniku se Marie Hrušková spolupodílela s Bedřichem Ludvíkem. Tato kniha o legendách spojených s místy výskytu pozoruhodných dřevin je pak jakousi třešničkou, doplňující předchozí podrobné a více informativní práce. Paní Hrušková vyšla z lidových pověstí, jež sbírala několik let, a stromy obsadila do role prostředníků povídání o historii místa, kde po staletí rostou a doslova žijí pospolu s lidmi. V základech vypravovaných příběhů jsou také historické záznamy a tradované vzpomínky, legendy jsou potom doplněny o popis současného stavu stromů a případných obtíží, s nimiž se vzhledem ke stáří či lidské přezíravosti potýkají.

Autorka zůstala i v knize plné legend věrná faktografii – na konci najdeme seznam dřevin včetně jejich GPS polohy a údaje o obvodu kmene, když jej lze změřit. Pokud nás tedy některá z historek zaujala, můžeme bez nesnází místo nalézt a poznat jeho duch blíže. Samotné příběhy jsou líčeny někdy příliš úsečně, stylem útržkovitých rozhovorů. Jako by jen v náznaku, ve snaze vyvolat dojem, že jsme spolu se stromem svědky části dějství, rozpravy, která tu náhodou v krajině zanechala své stopy. Ovšem takové zkratkovité pojetí se příliš nehodí k vyprávění legend a v častých případech působí dokonce nepřehledně a nespojitě. Přitom samotný úvod do konkrétních událostí a stejně tak závěr, oddělené od samotného děje kurzivou, jsou psány mnohem čtivěji a srozumitelněji. Fotografie Pavla Hössla by potom, podle mého názoru, vyzněly lépe v barevné podobě, nebo alespoň v černobílém tisku. Zvolená varianta ve valérech zelené působí omšele, unaveně a nedá vyniknout kráse stromů a jejich zasazení do krajiny.

Dlouhý věk přináší nadhled
Přes zmíněné nedostatky považuji knížku Stromy vypravují za zdařilou. Můžeme se k ní mnohokrát vracet a vždy v nás bude vyvolávat nesčetné reminiscence. Životy stromů propojené v příbězích s lidskými osudy nám umožňují blíže poznat naše dějiny. Jak lidé žili, v co věřili, v čem hledali oporu – a co pro ně znamenaly stromy. Ze starých spisů je zřejmé, že někdy poskytly úkryt pronásledovaným lidem, dutiny sloužily jako skrýše cenností nebo zásob obilí, aby je procházející vojska nezabavila. Často to byly lípy, jejichž staré kmeny bývají duté, ale mohutné a pevné, a i s takovým poškozením ještě překonají věky. Stromy na nás shlížejí shůry a jsou svědky dětského batolení, milostných schůzek, posezení stařečků. V jejich blahodárném stínu odpočívají v horkých dnech poutníci i ti, kdo musejí pracovat na slunci. Dodávají nám sílu, pohled vzhůru do koruny nás pojí se zemí i s nebem a dává pocit jistoty a bezpečí.

Kniha bude dobrým společníkem a zdrojem zábavy a ponaučení dětem i dospělým. Pevně věřím, že také napomůže znovuobnovit úctu a vděk, kterými jsme povinováni stromům a také životům našich předků.

 

© Zuzana Šmejkalová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 379x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce