Juráčková, Lenka: Propast

Juráčková, Lenka
Propast

recenze dětská

Dětské dobrodružství, které přepisuje dějiny, ukazuje mladším školákům, jakou sílu má obětování a pomoc druhým i proč je dobré překonávat vlastní strachy.

Propast – místo střetávání věků
Lenka Juráčková
: Propast. Ilus. Tomáš Kučerovský, Paseka, Praha, 2019, 80 s.

Dětská dobrodružná fantasy Propast je v pořadí již třetí prózou autorky Lenky Juráčkové. Začínala jako básnířka, zpočátku publikovala v literárních časopisech, než vydala samostatné sbírky Sukně s hnědavými suky (2008) a Čemeřice (2014). Za poslední jmenovanou byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky. Její dosavadní prozaickou tvorbu reprezentuje román Lizucha (2015) a krátký detektivní příběh Kam zmizela Anna? (2016). Nejnovější knihu Propast doplňují celostránkové ilustrace nadaného kreslíře a ilustrátora Tomáše Kučerovského, jehož komiksy získávají ocenění nejen na české, ale i mezinárodní scéně.

Krátký příběh začíná zprvu idylicky. Štěpánka sbírá v lese borůvky s bratříčkem Josífkem a zamilovaně vzpomíná na milého, než zjistí, že se Josífek ztratil. Při hledání narazí na jeskyni, ve které bratr pravděpodobně zmizel – tím končí retrospekce: tato část děje se odehrála v červenci 1913. V další kapitole už z přítomnosti promlouvá Jirka, který ve svých myšlenkách vtahuje do děje svého dědečka, za nímž se s rodiči vypraví na návštěvu právě do okolí Vracovské jeskyně, spojované se zmizením několika lidí, mimo jiné i Štěpánky a Josífka.

Podobně jako u knihy Tajemství Oblázkové hory Báry Dočkalové je i zde propustkou do nového světa kamínek, který Jirka najde pod rohožkou u vstupu do jeskyně a jako jediný si díky němu všimne malé rozcuchané a poplašené dívky, jež se snaží upoutat na sebe pozornost kolemjdoucích. Je to dávno ztracená Štěpánka. Stále se snaží najít svého bratra a Jirka jí v pátrání pomůže. Skočí spolu do nebezpečné jeskynní propasti, kde již dříve kvůli vysoké koncentraci oxidu uhličitého zahynulo mnoho lidí, a opravdu se jim podaří Josífka najít. Okamžitý návrat by byl ale příliš jednoduchý – Jirka se nejdřív musí utkat se svým největším strachem a vymyslet, jak najít cestu pryč. Po návratu si jde ze zvědavosti poslechnout přednášku o jeskyni, ve které už ale nepadne ani zmínka o ztracených dětech – Jirka je pomohl zachránit a změnil tím minulost. Změnil se však i on sám.

Ke čtivosti příběhu přispívá nejen dynamický sled událostí, ale i časté střihy na detailní záběry. Hlavní hrdina sdílí se čtenářem své myšlenky, a ačkoli jeho věk není nikde přesně definován, odpovídají vyzrálosti zhruba desetiletého chlapce. Text naznačuje i Jirkovu vadu řeči a pozornějšímu čtenáři neunikne chvíle, kdy se Jirka pere se svým strachem a přestane koktat; na konci příběhu si to uvědomí i protagonista sám, nikdo tedy nezůstane o tuto důležitou pointu ochuzen. Jediné promluvy, které se vymykají spisovnému jazyku, jsou monology Jirkova dědečka – mluví nářečím, jež text oživuje. Uklidňující a zpomalující funkci mají vložené naučné texty o rostlinách, netopýrech nebo propasti, u nichž autorka v doslovu přiznává skutečné zdroje (mj. webové portály jako abicko.cz, kudyznudy.cz, ale i Český herbář z roku 1899 či k nejstarší zmínky o Hranické propasti z roku 1580).

Protože okruh postav je omezený, zvládnou čtení a porozumění příběhu děti zhruba od osmi let. Děj se primárně odehrává mezi Jirkou a Štěpánkou, třetí důležitou postavou je děda, který plní funkci mentora a bez něhož by se Jirka k jeskyni asi ani nepokusil přiblížit. Vedle dobrodružného příběhu akcentuje kniha i důležitost vzájemné pomoci a ukazuje, že i z nejhlubší propasti vede nějaká cesta ven.

 

Na podobné téma:
Dočkalová Bára
: Tajemství Oblázkové hory

 

© Monika Injajevová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.